Článek
Výročí zásadních politických událostí, k nimž došlo v těchto dnech před 10 lety, se částečně připomínají v retrospektivních textech, ale zčásti také v aktuálním dění před českými soudy.
Expremiér Petr Nečas si vyslechl nepravomocný verdikt za nepochybně nevkusný, a podle první soudní instance dokonce trestný, politický handl, jímž se snažil na sklonku své politické dráhy udržet pohromadě vratkou sněmovní vládní většinu.
Před olomouckým soudem v úplně jiné kauze zase vypovídá jiný expremiér, Andrej Babiš. Tentokrát nikoli jako obžalovaný, ale jako svědek. V procesu s přerovskou firmou FAU se rozebírají i Babišovy výroky na její adresu, známé z „nahrávkové kauzy Šuman“. Na záznamech zveřejněných v roce 2017 anonymním twitterovým účtem tehdejší ministr financí Babiš v gejzíru vulgarit, který by sám o sobě stačil k diskreditaci nejednoho politika, vypráví, kterak „naši zaklekli“ právě na přerovské „eseróčko“, protože vlastnilo vlečku v areálu jedné z chemiček z holdingu Agrofert.
Je třeba říct, že obhájce firmy FAU, která stojí před soudem pro podezření z daňových úniků, se snaží prokázat, že celý proces je právě důsledkem Babišovy nevraživosti vůči firmě. Což může, ale nemusí být pravda, rozhodnout o tom může a musí jen běžící soud.
Nicméně Babišova svědecká výpověď podobně jako slova dalších svědků z celní správy dávají vzpomenout na to, s jakým elánem a s jakou motivací vlétl šéf hnutí ANO do politiky. Což se, to je dobré nezapomínat, stalo jako přímý důsledek nepřiměřeného policejního spektáklu, který provázel jinak zcela zasloužený politický pád vlády Petra Nečase, jehož soudní ozvěny jsou slyšet i po 10 letech.
Kauza přerovské firmy FAU se hodí jako připomínka mnoha věcí. Jednak toho, že Česko se dodnes nedokázalo uspokojivě vypořádat s riziky střetů politických a byznysových zájmů. Jednak toho, že ačkoli hnutí ANO vyráží do budoucích kampaní s optimistickým folkařským sloganem „zase bude líp“, na Babišově střetu zájmů a jeho přístupu k politice jako prostředku ochrany obchodních příležitostí se ani po dekádě nezměnilo vůbec nic. Ne, čistě formální přesun impéria do svěřenského fondu bez sebemenší ztráty kontroly se opravdu nepočítá.
A co je hlavní: pokud někdo vnímá dnešní politická sdělení hnutí ANO jako věrohodnou alternativu současného – v mnoha ohledech nepochybně špatného – vládnutí pětikoalice, neměl by zapomínat ani na „zaklekávací“ rozměr Babišova pojetí politiky.
Jakkoli lze týmu Petra Fialy vytýkat mnohé, tak opětovné alespoň částečné oddělení zájmů státu od zájmů Agrofertu patří nepochybně k přínosům jeho působení. Pokud by se návrat Česka „do holdingu“ se všemi důsledky na výkon státní správy začal většímu množství lidí jevit jako rozumná varianta, bylo by to naopak velké, možná největší pětikoaliční selhání.
