Článek
Selhala vláda Petra Fialy, anebo pozdvihla Českou republiku na vyšší úroveň? Odpověď na tuto otázku se stane klíčovým tématem volební kampaně. Kampaň ostatně už začíná, ovšem odpovědi od samotných politiků jsou příliš zatíženy předvolební rétorikou, než aby se z nich člověk něco dozvěděl.
„Základní konstatování je, že plníme 93 procent cílů, které jsme si dali v programovém prohlášení,“ uvedl premiér Petr Fiala (ODS) pro Novinky.cz koncem listopadu a doplnil, že to vláda dokázala i v těžkých časech krizí, které ministři rovněž zvládli. Proti tomu se minulý pátek ve Sněmovně ozval šéf opozice a expremiér Andrej Babiš (ANO), podle kterého Fiala a jeho lidé ve skutečnosti neudělali nic. Oproti tomu Babišova vláda splnila programové prohlášení „na 80 procent“, i když Česko zažilo tak velkou „katastrofu“, jakou byl covid.
Naštěstí ve stejné době zveřejnila delegace Mezinárodního měnového fondu (MMF) závěrečnou zprávu svého šetření v České republice. Není úplně samozřejmé považovat za bernou minci názor úředníků z Washingtonu, když hospodářskou politiku nezávislého státu posuzují se stejně paternalistickým nadhledem jako středoškolský profesor ročníkovou práci jednoho ze svých svěřenců. Jejich zpráva však má výhodu v tom, že popisuje reálný stav věcí.
Zpráva expertů začíná opravdu vstřícně, když oceňuje, jak obezřetná vládní politika (míněno politika Fialova kabinetu i ČNB) přispěla ke stabilizaci cen po historické inflaci, a přitom neuvrhla státní finance do hlubokých deficitů, jak se to stalo v řadě dalších zemí. Pro podporu dosud jen pomalu rostoucí ekonomiky by však bylo třeba něco navíc.
Následuje výčet konkrétních kroků, a právě tento výčet obsahuje kritiku, že Češi to s opatrností přehánějí. To se týká i České národní banky (ČNB), která se sice chystá podpořit ekonomiku snížením základní úrokové sazby, ze současné sazby ve výši čtyř procent by ovšem měla ubrat víc, než plánuje, tedy do léta aspoň jedno procento.
Fialův kabinet sice už zařídil pokles rozpočtového deficitu pod maastrichtská kritéria, v rozpočtu na rok 2025 ovšem hrozí, že překročí očekávané náklady a nenaplní příjmy. Namísto plánovaného poklesu deficitu k 2,3 procenta se proto schodek napřesrok sníží jen na 2,5–2,6 procenta.
Zřejmě hlavním opomenutím vládní politiky je reforma daní. Zpráva se vrací až „k velkým daňovým změnám roku 2021“, tedy zrušení superhrubé mzdy, které prosadilo s podporou ODS Babišovo ANO, ještě když bylo ve vládě. To by se mělo „znovu promyslet“, protože změny z roku 2021 rovnováhu tuzemského rozpočtu zásadně narušily. Daňové změny úsporného balíčku Fialovy vlády nestačí, místo toho experti MMF doporučili snížit sazbu sociálního pojistného a zvýšit váhu jiných daní. Především by se mělo znovu promyslet nastavení daně z příjmu, v první řadě především zvýšit její progresi, tedy sazbu pro poplatníky s vyššímu příjmy.
MMF vítá penzijní reformu, kterou už vláda prosadila ve Sněmovně a která může přispět k udržitelnosti systému. Její efekt je však omezen tím, že věk odchodu do penze zvyšuje každoročně jen o měsíc.
Jednoznačným úspěchem může být tzv. flexibilní zákoník práce, který mimo jiné zkracuje výpovědní lhůtu a usnadní tak přesun pracovní síly do výkonnějších hospodářských odvětví. Novelu ovšem ještě čeká dlouhá cesta Parlamentem, když za sebou nemá ani první čtení ve Sněmovně.
Česko by mělo podle MMF lépe nasměrovat sociální dávky, které dosud pobírají i lidé, kteří je nepotřebují. To je úkolem reformy zavádějící „superdávku“ sociální pomoci, ovšem ani zákon o superdávce nestihne Sněmovna letos schválit. Poslední možností, kdy reformu spustit, je červenec 2025, tedy tři měsíce před volbami.
Vláda dosud váhá nad dalším úkolem, „zastavit trvalou expanzi pracovní síly ve veřejném sektoru, včetně roztříštěné místní správy“. Přitom se tím prohlubuje nedostatek pracovní síly v ekonomice a posiluje byrokracie.
Omezit byrokracii je ostatně součástí hlavního ekonomického zadání MMF, podle kterého Češi musí zvýšit produktivitu práce. Fialova vláda v tomto směru příliš nepodnikla, například nedokázala využít evropské dotace k podpoře nových technologií.
Premiér Fiala by v pozici středoškolského profesora ročníkovou práci (tedy výkon své vlády) ocenil výtečnou známkou. Jeho předchůdce Babiš by práci roztrhal a nešťastnému žákovi hodil pod nohy. Z pohledu MMF se žák přinejmenším snaží. Možná by mohl do vyššího ročníku postoupit, byť s odřenýma ušima. Nejlepší by však bylo, kdyby některé z nedostatků stihl v nejbližších týdnech a měsících napravit.
