Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na každodenní kritiku populistické opozice, hnutí ANO a SPD, že vláda nedělá vůbec nic pro lidi a jen přihlíží rekordní inflaci, si Fialův kabinet tak nějak už zvykl. Teď ale přichází ostřelování z míst, odkud to vláda nečekala. Zprava, tedy z vlastních řad.
Novým, prominentním a hlasitým kritikem se stal Miroslav Kalousek, bývalý ministr financí, který loni v lednu po dlouhých 22 letech složil poslanecký mandát a opustil nejvyšší politiku. Poslední dva týdny ale nemine den, kdy by nestřílel na pětikoaliční vládu. Ať už na sociálních sítích, nebo v rozhovorech pro média.
Třeba o příspěvku 5 tisíc korun na dítě prohlásil, že „takovou hloupost muselo vymyslet několik pitomců najednou, protože jeden by na to sám nepřišel“. To byl teprve začátek. V Kalouskovi bouchly saze v momentě, kdy vláda představila svůj rozpočtový výhled do roku 2025. Se schodkem 300 miliard korun ve stáním rozpočtu počítá nejen letos, ale i v následujících třech letech.
Celá řada pravicových příznivců Fialovy vlády, kteří ji byli ochotni docela dlouho bránit a obhajovat s argumenty, jak to má těžké kvůli válce, inflaci a dluhům zděděným po Babišovi, lehce pozvedla obočí: A kde je ten slib o vyrovnaných rozpočtech a zastavení hrozivého zadlužování?!
Tuhle diplomatickou rétoriku ovšem Miroslav Kalousek nikdy nepoužíval. Okamžitě začal pálit ostrými: „Je to blamáž, zrada na voličích! Vždyť jste rezignovali na svůj hlavní slib! Jedete po stejných kolejích jako Schillerová! Takhle zadlužíte zemi víc než Babiš! Hlavně se neopovažujte vymlouvat na válku!“
Každý takový výstřel Kalousek doprovodí poznámkou, že to je samozřejmě „jeho vláda“, tu kterou si přál a kterou volil. O to víc je prý zklamán, když neplní vlastní sliby. Ještě ostřeji než do vlády si kopnul do své strany TOP 09.
Na twitteru zpochybnil smysl její existence, když si položil otázku, v čem je dneska TOPka vlastně jedinečná a proč by ji měl někdo volit? „V zahraniční politice to zastane premiér Fiala, na rozpočtovou odpovědnost jsme trestuhodně rezignovali, manželstvím pro všechny to nedoženeme,“ rýpnul si.
Otázka samozřejmě je, proč to celé dělá a co tím sleduje? Důvodů bude jistě více, ale tím hlavním bude bezpochyby Kalouskova povaha. Politika je pro něj droga, zkrátka si nemůže si pomoci, nedokáže sedět jen tak v hledišti a tiše sledovat dění na hřišti.
„Stranu, kterou jsem založil, mám právo i zničit“
Někdo má jako koníček rybaření, on miluje politický konflikt. Bezkonkurenční rétor, který umí jednoduchými přesnými větami glosovat složité problémy, teď nemůže mlčet. „Jsem jako gambler. Vejdete do kasina, vidíte všechna ta blikající světla, víte, jak na to… Prostě si nemůžete nezahrát,“ vtipně popsal sám Kalousek svou závislost na politice už před lety.
Může mu chybět i pozornost médií. Leckoho napadne, jestli na sebe neupozorňuje proto, že hodlá někam kandidovat. Zvažoval prezidentskou volbu, ale nakonec uznal, že moc šancí nemá. Do Senátu asi nechce. V úvahu připadá kandidatura do Evropského parlamentu za dva roky.
Určitě v tom bude i ješitnost „otce zakladatele“, kterou velmi dobře známe od Václava Klause nebo Miloše Zemana. Ti také veřejně stříleli do svých nástupců legendárními výroky typu „prázdný a falešný“ nebo že „jeden patří na psychiatrii a druhý do vězení“.
I oni měli pocit, že pokračovatelé v ODS a ČSSD si dělají, co chtějí, neposlouchají a „jejich“ stranu jim vlastně „ukradli“. Že ji vedou jiným, samozřejmě špatným směrem. Nástupce je přitom skoro vždy zvolený navzdory přání končícího zasloužilého předsedy.
To je příklad i Markéty Pekarové Adamové. Odmítla, když po ní Kalousek v roce 2017 chtěl, aby ho nahradila v čele TOP 09. A o dva roky později, když do čela TOPky prosazoval Tomáše Czernina, Pekarová navzdory tomu kandidovala – a uspěla. A teď místo rozpočtové odpovědnosti prosazuje „nějaké“ manželství pro všechny!
Kalousek jí také nemůže odpustit, že při sestavování vlády nevybojovala pro TOP 09 lepší křesla než zdravotnictví a vědu a výzkum. A že sama dokonce před jakýmkoliv ministerským křeslem dala přednost klidnější ceremoniální roli v čele Poslanecké sněmovny.
Odcházení zvládne málokdo. Když ale pomineme ješitnost a podíváme se na obsah Kalouskovy kritiky, v lecčems má pravdu. Ostatně uhlazenějším jazykem totéž konstatovala tento týden i Národní rozpočtová rada. Miroslav Kalousek svým extrémním tlakem na rozpočtovou odpovědnost vlastně obhajuje i svou deset let starou politiku. Dobu nekompromisních úspor, kterou si ovšem mnozí dodnes pamatují pod symbolem „40 korun pro důchodce“.
Každopádně Kalousek, který se stal jednou z nejvýraznějších postav polistopadové politiky, teď trpí, že jeho strana, kterou si vymyslel, nedělá to, proč ji zakládal. A když to svým nástupcům veřejně vyčítá, jako by naplňoval obsah své legendární výhružky, kterou v TOP 09 slyšel snad už skoro každý: „Stranu, kterou jsem založil, mám právo i zničit.“
