Článek
Billboardy dorazily do Československa až s kapitalismem. První billboard, jaké známe dnes, myslím, že s reklamou na prací prášek, jsem na vlastní oči spatřil teprve na jaře roku 1990. V Linci. Komunistický outdoor vypadal o dost jinak.
Plnily ho mediální typy, které si už není lehké představit v aktivní službě – například různé agitační panely podél cest, obvykle z betonu, trubek nebo obojího, místy s ambicí abstraktního užitého umění. S claimy à la „Se Sovětským svazem na věčné časy“, „Ať žije mír!“, v závěrečné fázi například „Efektivnost a kvalita: nezbytná podmínka urychlení a přestavby“. Bez vysoko vztyčených billboardů jinak propaganda svá hesla většinou prostě zavěšovala na budovy, případně malovala rovnou na fasády nebo kam se dalo.
Dnes se politické proklamace ve veřejném prostoru ulic, měst a krajiny distribuují modernějšími a profesionálnějšími způsoby. Ale druhá strana, receptor sdělení čili my všichni, je na tom vlastně pořád stejně. Ať se na ni obrací nápis „Socialismus zvítězil“, anebo „Za Babiše bylo líp“. Příslušné heslo na příslušném místě v klidu zeje a jaksi nedovolatelně volá: Tak to je! Co je psáno, to je dáno, koukejte!
Každý si o té informaci může myslet, co chce. Může ji vzít na vědomí i nevnímat (to šlo před rokem '89 o dost lépe), ale nemůže s ní tady a teď nijak polemizovat. Hulákat na plakát, ukazovat prostředníček, to nemá smysl. Agitační panely a billboardy jsou ze své podstaty jednosměrné, dialogu prosté – pomineme-li řídké pokusy o „polemiku“ vandalismem.
Takže někdy, když už jde trochu do tuhého, nezbývá než se k billboardu vyslovit krátkým komentářem.
„Za Babiše bylo líp.“ Jak píšou na stovkách plakátů po celé zemi, je tomu tak proto, že: „Makal a nežvanil.“ „S těma cenama se zbláznili.“ (Podmět je nevyjádřený, ale však-vy-víte-kdo.) „Samé sliby. Stejně je nezajímáme.“ „Zdražili mi už i vlaky.“ „Z důchodu mi nezbyde vůbec nic.“ „Kecy o hodnotách. Kašlou na nás.“
„Kecy o hodnotách“, to je obzvlášť pozoruhodná formulace vzhledem k tomu, že billboardová kampaň ANO se interpretuje jako předzvěst Babišovy prezidentské kandidatury. Přičemž počínaje první větou slibu „Slibuji věrnost České republice“ nemá hlava státu v popisu práce nic důležitějšího než právě hodnoty. Andreje Babiše jako vhodného prezidentského kandidáta diskvalifikuje leccos. A pokud jeho tým navíc usoudil, že je dobré veřejnost oslovit rovnítkem mezi hodnotami a kecy, je to zlověstné.
Jazyk plakátů – „kecy“, „kašlou“, „těma cenama“ – odpovídá tomu, že z nich promlouvá jakoby lid. Reprezentovaný tvářemi (všeobecně neznámými, ale někdy spojenými s hnutím ANO) černobíle zvážnělými proto, že za spasitele Babiše bylo líp. Připomeňme: naruby koncipovaná kampaň „Stydím se za svého premiéra“ byla před třemi lety sice o něco autentičtější, ale také mnohem slabší.
Až nevkusně sebevědomé shrnutí minulých let do slov „za Babiše“ plně odpovídá tomu, jak politici ANO popírají, že jde o hnutí jednoho muže. Když tedy už, nebylo líp „za Rakouska“, nevíte někdo?
Co se myslí tím „bylo líp“, vysvětlují zmíněné komentáře nespokojených, které samozřejmě nespadly z nebe a nejsou vycucané z prstu. Odpovídají tomu, jak tisíce lidí vnímají obtížnou a často tísnivou realitu. Ale udělat z nich politický automat na blbou náladu k použití 24 hodin denně a 7 dní v týdnu – tak ty billboardy působí –, to je jiná písnička. Neříká se tomu populismus?
Kdybychom v logice „bylo líp“ odcestovali v čase nazpátek, museli bychom se octnout v nějakém přítomném čase, kdy se dalo říkat „je dobře“, nebo dokonce „je líp“. Třeba v letech 2020 a 2021, kdy Babišovu vládu zaměstnávala pandemie covidu-19. Zmatený průběh, neuspokojivé výsledky i smutné statistiky jsou dostatečně známé – a takřka okamžitě se staly předmětem našeho kolektivního zapomínání. Už před volbami na podzim 2021. Zapomínala i tehdejší opozice, dnes vládní garnitura.
Tvrdit, že „bylo líp“, je při vzpomínce na loňské záplavy bílých křížů na náměstích smělé. Ale rozhodli jsme se mocně zapomínat a změnily se starosti i vláda. Není zas tak divu, že na někoho „bylo líp“ nezapůsobí jako opovážlivost, ale jako výstižné nebo i účinné tvrzení.
