Komentář: Jednu škrtnout, dvě zavést. Tajnosti kolem dotací jsou neúnosné

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když vláda v půlce června rozhodovala, zda si v rámci aktualizace Národního plánu obnovy požádá o půjčku od Evropské komise, zvedl se jeden hlas proti. Ani fakt, že patřil ministrovi financí, zbytek kabinetu nijak neobměkčil a žádost o úvěr ve výši skoro 140 miliard už letí do Bruselu.

Kabinet, jenž si do erbu vetkl snižování dluhu a rozpočtových schodků a také zodpovědnost vůči peněženkám nastupujících generací, tedy skočil po nabídce třicetileté půjčky, jejíž jistina se začne splácet až za 10 let.

Přístup Zbyňka Stanjury, podpořený – marně – i hlasem šéfa Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla, by bylo možné za jistých okolností vnímat jako principiální. Půjčka, aťsi z Bruselu, je dluh. Vláda dluhy sekat nechce. Nadto je úvěr z velké části určen na financování různých dotací. A dotace chce vláda omezovat, osekávat, rušit.

Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák se dušuje, že půjčka bude ekonomicky výhodná, rozhodně výhodnější, než kdyby si Česko půjčovalo stejné peníze běžnými kanály na finančních trzích. Jak ale v komentáři pro Seznam Zprávy upozorňuje člen Národní rozpočtové rady Petr Musil, není to tak úplně jisté. Úroková sazba není předem známá, určovat se bude podle situace v době jednotlivých čerpání úvěru. Dá se očekávat, že bude o nějaký procentní bodík nižší než například úrok na desetiletém státním dluhopisu, ale celá půjčka bude zase svázána dalšími podmínkami, které se s evropskými penězi obecně, a s těmi „na obnovu“ obzvláště, často pojí.

Stanjurova prohra v boji proti bruselské půjčce pro něj není žádnou osobní ani politickou tragédií. Premiér Petr Fiala, ačkoli sám v této otázce zaujal jiný postoj než ministr financí, dělá, co může, aby dal najevo, že Stanjurovo postavení je pevné a ve vládě se s ním nadále počítá. Někdy to nabírá i dost bizarních vizuálních forem jako třeba v tomto tweetu jejich mateřské ODS:

Přesto je celá epizoda zajímavou připomínkou, na jak vratkých nohách stojí úsilí strážce státní kasy bojovat proti dotační mentalitě, či dokonce podstatě české ekonomiky. V rozhovoru pro server Novinky Stanjura chválí ministry, že k rušení dotací ve svých rezortech přistupují „velmi odpovědně“. Na otázku, zda může uvést konkrétní příklad rušení některých dotačních programů, však tajuplně odpovídá: „Zatím ne.“

A tak o rušení dotací, této zásadní části celého vládního konsolidačního úsilí, dosud víme jediné – Ministerstvo zemědělství vymyslelo nový dotační program pro mladé zemědělce a Ministerstvo životního prostředí chce od září spustit nový dotační program s názvem Oprav dům po babičce. A do toho přichází zpráva, že na budoucí dotace si vláda – proti vůli ministra financí – hodlá půjčit od Evropské komise desítky miliard korun.

Bruselská půjčka patrně nebude žádný průšvih, jakkoli krátkodobě jistě zhorší makroekonomické ukazatele, které se vláda jinak snaží leštit, seč může, zejména státní dluh a rozpočtové saldo. Podmínky úvěru by neměly být horší než tržní a peníze jsou určené na projekty a investice, které by při dobrém provedení měly Česku pomoci oklepat se z energetické i covidové krize. Investice v energetice, bydlení i školství země nepochybně potřebuje a někde by si na ně musela půjčit tak jako tak.

Nicméně Stanjurovo neúnosně protahované tajnůstkaření kolem rušených dotací v souběhu se zcela opačnými zprávami o nových dluzích a nových dotacích umocňuje komunikační zmatek. Ten provází celé úsilí Fialova kabinetu o zkrocení veřejných financí a rozhodně mu nijak neprospívá.