Komentář: Hádka o taxonomii je zbytečná. Rozhodnou peníze, ne ideály

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

Poprask kolem evropské taxonomie energetických zdrojů vypukl ve středu i na české scéně. Šéf ČEZ Daniel Beneš verdikt na internetu hlasitě pochválil hned po jeho přijetí. A to přesto, že se konečná podoba zas tak moc neliší od původního návrhu, proti němuž se sám ještě nedávno nezvykle ostře vymezoval.

„Mohu být spokojen,“ pochvaluje si ministr průmyslu Jozef Síkela (STAN). „Není nad čím jásat,“ oponuje exministr životního prostředí a bývalý šéf Strany zelených Martin Bursík. Rozhodnutí může podle něj prodloužit „uzamčení Česka ve fosilních palivech“.

Podle energetického experta Hnutí Duha Jiřího Koželouha se Evropská komise zařazením jádra a plynu mezi čisté zdroje energie „vzdálila od vědeckého přístupu k politickému řešení.“

Šéf Teplárenského sdružení Martin Hájek vítá zmírnění „původně zcela nerealistických požadavků“, jedním dechem ale dodává, že stejně není jasné, zda a jak lze bruselský plán splnit.

Rozpory zaznívají i ze zahraničí. Rakousko se chystá žalovat Evropskou komisi u Evropského soudního dvora, zařazení jádra mezi zelené zdroje kritizují i někteří němečtí vládní politici.

Z Lucemburska se ozvala kritika samotného postupu Evropské komise za to, že taxonomii prosadila formou takzvaného delegovaného aktu. Znamená to, že ji volení evropští zákonodárci vůbec nemusejí schvalovat. Pokud taxonomii jako celek do půl roku neodmítne 20 z 27 unijních států zastupujících alespoň 65 procent obyvatel EU – což není reálné – taxonomie vstoupí v platnost.

Lucemburský ministr energetiky Claude Turmes to označil za nedemokratickou volbu procesu, „který vytváří většinu pro něco, co většinu nemá“.

Taxonomie v přijaté podobě je prostě těžce vyjednaným kompromisem, který nevyhovuje skoro nikomu. Ale vášnivé hádky o ni jsou zbytečné.

Taxonomie není zákon. Nezakazuje projekty, které se do jejích mantinelů nevejdou. Je to je „jen“ vodítko pro banky a investiční fondy, které preferují zelené investice. Taxonomie jim poskytuje nástroj pro posouzení zvažovaného projektu.

Zdroje zařazené do taxonomie tak mají šanci na výhodnější financování. Ty, které její podmínky nesplní, vyjdou dráž a musejí hledat kapitál u investorů, kteří nekladou takový důraz na kritéria shrnovaná pod zkratku ESG (z anglického Environmental, Social and Governance).

Důležitější než celá podoba taxonomie je ale otázka, kam finanční trh v příštích letech půjde. Zda bude pokračovat v dosavadní cestě za environmentální, sociální a korporátní odpovědností.

V posledních letech to byl jednoznačný trend. V Evropě i Americe ubývalo finančních hráčů, kteří po svých partnerech či klientech nepožadují environmentální a sociální odpovědnost. Uvědomělý a zodpovědný kapitál se tak v poslední dekádě stal ještě silnějším motorem rychlé dekarbonizace než politika a její regulační orgány.

Jenomže tohle tažení může slábnout pod tlakem covidových otřesů, energetické krize a vysoké inflace, jimž čelí většina vyspělého světa.

Možný obrat signalizuje letošní dopis zakladatele a šéfa obří americké investiční skupiny BlackRock Larryho Finka šéfům podniků, v nichž má BlackRock soustředěný kapitál. Fink oslovuje manažery každoročně, jeho dopisy budí ve finančním světě pozornost a mají velký dosah.

Vlivný finančník byl v posledních letech jedním z nejvášnivějších hlasatelů environmentální a společenské odpovědnosti. Letos z jeho listu překvapivě zaznívá nový tón. „Kapitalismus stakeholderů není o politice, není to „woke“, je to kapitalismus," píše Fink v nejnovějším poselství světovému byznysu. „Nenechte se mýlit, férová honba za ziskem je stále tím, co oživuje trhy. Dlouhodobá ziskovost je měřítkem, kterým trhy nakonec určují úspěch vaší společnosti,“ dodává.

Českému uhlobaronovi Pavlu Tykačovi, který je přesvědčen, že Česko z čistě z praktických důvodů nakonec neuhne počátkem 30. let od místního uhlí k dováženému plynu, musí znít taková slova jako rajská hudba.

Nedá se vyloučit, že pokud bude zelená revoluce příliš drahá, technologicky komplikovaná nebo bolestná pro zhýčkané spotřebitele, kapitálový trh může svůj jednoznačný posun k nízkoemisní ekonomice přehodnotit. Tím spíš, kdyby se ukázalo, že zelená revoluce tažená Evropou a Amerikou nebude mít kýžené dopady na klima, protože globální dopad našich těžce zaplacených opatření bude slabý a zbytek světa nás nenásleduje dost rychle. Světem pořád hýbou peníze víc než ideály.

Pozor, zatím bych na tenhle vývoj alespoň pro nejbližší roky stoprocentně nesázela. Na zelené investice míří pořád obrovský objem kapitálu a zelená revoluce má ve vyspělém světě silnou občanskou podporu. Taxonomii budou brát finanční trhy vážně a je třeba s jejími mantinely počítat.

Jen nesmíme zapomínat na čísla. Na ekonomiku, na fyziku, a na jejich limity, které zatím bohužel stále působí jako brzda zelených optimistických vizí a ideálů, byť nad tím jejich zastánci často zavírají oči. Prostě stále nemáme k dispozici bezemisní technologie, které za přijatelných nákladů zajistí vyspělé společnosti dostatek energie.

Ostatně ani Larry Fink nehází dekarbonizaci za hlavu, nechce couvat z udržitelných investic. Jen upozorňuje, že cesta k bezemisní ekonomice bude zřejmě pomalejší a komplikovanější, než si její apoštolové původně mysleli. A s tímhle vědomím je třeba se dívat i na taxonomii. Není a nebude všemocná.