Článek
Vláda Petra Fialy aktualizovala své programové prohlášení. Politická situace i ekonomická realita se především kvůli pádivé inflaci a ruské agresi vůči Ukrajině dost zásadně změnily, takže na tom není nic špatného. Je ale škoda, že Fialův kabinet zůstal v půli cesty.
Ano, kdyby se ministři pustili do nějakých větších akcí, mohly by se objevit úvahy, zda by vláda s novým programem neměla znovu žádat poslance o důvěru. Ačkoli sněmovní většina zatím šlape jako hodinky a zřejmě by se nic strašného nestalo, Petru Fialovi se do toho nechtělo. A tak celá „aktualizace“ skončila u několika kosmetických úprav, jež spíše zahlazují sliby, které už vláda stejně stihla porušit, než aby ukazovaly na nějaký nový politický směr vynucený mimořádnými okolnostmi.
Z vládního programu zmizela například zmínka o cíli „udržet stávající valorizační mechanismus důchodů“, protože se vládní poslanci právě ve Sněmovně snaží přes odpor opozice tento cíl – zatím jednorázově – minout a valorizační mechanismus ohnout.
Zmizel také slib snížení odvodu na sociální pojistné na straně zaměstnavatelů o dva procentní body, který byl zcela nesmyslný a finančně nereálný od samého počátku. A teď se v plné nahotě ukázalo, že důchodový systém se zvládne zhroutit sám i ve stávající podobě a tuto avizovanou vládní pomoc k tomu vůbec nepotřebuje.
Nicméně přizpůsobení programu realitě mohlo jít klidně mnohem dál. I v aktualizovaném programovém prohlášení například najdeme větu: „Cesta ke stabilitě (veřejných financí) je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“ A s touto programovou tezí v zádech vláda zatím velmi nesystematicky a nahodile vypouští mediální balonky tu o zvyšování daní z příjmu, tu o osolení povinných odvodů pro OSVČ a tam zase o nedostatečné výši majetkových daní. O vyhlížení výnosů z fungl nové windfall tax ani nemluvě. Po aktualizaci programu přibyl navíc odstavec o tom, že ve spolupráci s experty kabinet připraví „odpovídající úpravy na příjmové a výdajové straně veřejných financí“.
V programu zůstaly i další nereálné sliby, jako je možnost vyvedení jednoho procentního bodu z platby na důchodové pojištění přímo na účet rodičů. Což je při současném stavu penzijního účtu stejný nesmysl jako snižování pojistného zaměstnavatelům. Vyvádění peněz ze systému, který i bez toho vytváří schodky v desítkách miliard ročně, opravdu nedává žádný smysl.
Vláda mohla aktualizaci programu využít i k tomu, aby místo náhodných zmínek náhodných ministrů v náhodných rozhovorech předložila jasnější představu o úpravách daní – když už tedy slavně uznala existenci problému i na příjmové straně rozpočtu. Jenže to se nestalo a nezdá se, že by se to jakkoli blížilo. „Čeká nás v pětikoalici teprve debata během jara, ta politická debata. Tam se teprve ukáže, k čemu je kdo připravený a není,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy premiér Petr Fiala.
S ohledem na to, že válka na Ukrajině trvá rok, kabinet vládne rok a čtvrt a vysoká inflace děsí Česko ještě déle, je to trochu málo. Že bude debata o daních nutná, bylo zřejmé od chvíle, kdy se v kolonce rozpočtových schodků začala objevovat dvanáctimístná čísla.
Především strany koalice Spolu před volbami tuto nutnost vehementně popíraly, to víme. Nicméně ve stranách, k jejichž hlavním devízám vždy patřila ekonomická erudice, by jeden čekal alespoň vnitřní debatu o nepříjemnostech, na něž bude muset dojít po volbách. Teď se ovšem zdá, že straničtí ekonomičtí experti tezím o tom, že s daněmi se hýbat nemusí, skutečně věřili. To je dost strašidelné.
Okno příležitosti pro prosazení nepříjemných opatření nebude otevřené dlouho. Pocit, že je před volbami, znovu ovládne českou politiku nejpozději někdy na sklonku letošního roku. Hodlá-li Fiala právě v té době tlačit parlamentem balíček nepopulárních daňových změn, bude to velká politická neobratnost.
Aktualizace vládního programu tedy byla v principu správným krokem. Nicméně neuškodilo by, kdyby při něm vláda byla ještě o kus upřímnější. K sobě i k voličům.
