Článek
Když vám na bedrech leží tíha politické odpovědnosti a potřebujete do eráru honem sehnat nějaké peníze, existují dvě nejjednodušší cesty – spotřební daně a daň z přidané hodnoty.
Jejich výběr je spolehlivý a předvídatelný. V případě DPH v podstatě stačí přepsat v příslušném zákoně jedno číslo, případně přepsat přílohy, v nichž je uvedeno zboží ve snížené sazbě, a veřejné finance se mohou těšit na přísun miliard. Zákon o DPH má také za sebou přes 60 novelizací (ne všechny se týkaly sazeb) a Česko za 30 let své existence zažilo už osm různých nastavení sazeb DPH. To poslední z roku 2015 s dvojí sníženou sazbou tedy vykazuje výrazně nadprůměrnou životnost.
Není proto žádný div, že se daň z přidané hodnoty objevuje i v současných debatách o nasazení českých veřejných financí na udržitelnější koleje. Národní ekonomická rada vlády ve svém souboru rozpočtových doporučení radila už loni v listopadu přehodnotit rozmístění položek ve snížených sazbách. Letos v lednu přišel ministr financí Zbyněk Stanjura s neurčitým nápadem sjednocení dvou snížených sazeb. A nyní se Starostové a nezávislí rozhodli všechny tyto pokusy trumfnout a přišli rovnou s nápadem zvýšit i základní sazbu DPH z 21 na 23 procent.
Jistě, vyhlídka na 40 miliard nových rozpočtových příjmů je lákavá. Jenže jak je „dojení“ DPH jednoduché a politicky široce oblíbené (čtvrtina výnosu jde do rozpočtu obcím, desetina krajům), tak je problematické z hlediska dopadů, zvláště na těžce zkoušenou zemi.
V případě DPH je především třeba mít na paměti, od koho se příjmy vyberou – vyberou se bez pardonu úplně ode všech ve vyšších cenách všeho zboží. Znatelně budou muset přispět i ti, kteří mají už v dnešních divokých inflačních časech problém vyjít s rodinným rozpočtem.
Zvyšování daně z přidané hodnoty je pravým opakem toho, o čem se mluví jako o „novém nastavení daňového mixu“, tedy pravým opakem promyšleného hledání míst, kde je zvýšení daňové zátěže možné, relevantní a zároveň sociálně únosné. V období vysoké inflace a zdivočelých inflačních očekávání by takový krok šel také proti snahám vrátit do Česka cenovou stabilitu.
Je jisté, že v celkovém rámci konsolidace veřejných financí bude muset dojít i na změny v DPH. Je to vždycky minové pole, při vysoké inflaci dvojnásob. Zrušení druhé snížené 10procentní sazby znamená zdražení léků. Pohyb snížené 15procentní sazby znamená pohyb cen potravin. Zvýšení základní 21procentní sazby znamená zdražení většiny ostatního zboží, včetně například oblečení nebo bot, a také většiny služeb.
Jako rozumnější by se jevily spíše šachy s některými položkami, které by opravdu nemusely být ve snížených sazbách (čepované pivo, kadeřnické služby). A následné hledání dodatečných příjmů státu tam, kde napáchané škody budou únosné. Snaha vytáhnout ze všech spotřebitelských kapes plošně 40 miliard, aniž by někoho zajímalo, kolik v některých kapsách už dnes zbývá, to není zrovna ukázka sociálního cítění.
