Článek
Z novoročních projevů předsedy Senátu a premiéra (druhého a čtvrtého nejvyššího ústavního činitele) čišel navzdory složité situaci, v níž se země nachází, nezdolný optimismus a odhodlání.
Fajn. S ohledem na žánr a světový kontext je to bezmála povinnost. Podlehnout malomyslnosti a defétismu je v dnešní době snazší než jindy. A je úkolem politiků bránit tomu, aby toto podlehnutí bylo masovým jevem. Tradičně časované projevy k národu jsou k tomu dobrou příležitostí a nutno přiznat, že Miloš Vystrčil i Petr Fiala v tomto směru dělali, co mohli.
Trochu legrační na tom je, že snahou o státnické televizní projevy povzbuzovali zkoušenou republiku dva představitelé jedné politické strany, konkrétně předseda v roli premiéra a dlouholetý místopředseda (do dubna 2022) v roli šéfa Senátu. I díky této konstelaci by si ODS měla s pokorou uvědomit, v jak výjimečně příznivé mocenské situaci, která jen málo odpovídá jejímu reálnému významu a „podílu“ na politické mapě, se vlastně nachází.
Důsledkem této stranické jednoty byla také dobrá koordinace obsahů obou projevů, takže divák nebyl nucen poslouchat dvakrát totéž. Zatímco Vystrčil se vydal po klasické obecnější „hodnotové“ linii včetně pěkného upozornění, že „nikdo z nás není nula“, Fiala zdůraznil praktičtější linku každodenních problémů a dílčích výzev, s nimiž si nepochybně poradíme.
Že se oba řečníci potkali při chvále české solidarity s ukrajinskými uprchlíky a zdůraznění „nesamozřejmosti“ svobody a bezpečnosti obecně, to nijak zvlášť nevadilo. To jsou důležité myšlenky, které se neochodí.
Projev Petra Fialy
Na projev předsedy vlády v televizním primetimu je ale přece jenom potřeba klást vyšší nároky. Z hlediska formy lze Fialovi stěží něco vytknout. V obsahu ale byly znatelné mezery. Zatímco na adresáty projevu, tedy všechen lid český, vlídně kladl dost vysoké nároky (apel na „zodpovědnost, s níž přistupujete k nutnosti šetřit elektřinou a plynem“), ke konání vlastního kabinetu přistoupil až příliš nekriticky.
Fiala se velmi kultivovaně vysmál Maďarům za důsledky jejich cenového stropu na pohonné hmoty, ale vlastní vládu pochválil za cenové stropy na plyn a elektřinu. A to aniž by jednou větou či dvěma vysvětlil, v čem se tato opatření liší. Na zmatky kolem úsporného tarifu, který se stal nepoužitelným, ještě než byl zaveden, v projevu vůbec nedošlo. V jedné větě vyzdvihl vládní „široce nastavenou podporu našich domácností“, v další zase „cílenou vládní podporu prostřednictvím našeho Deštníku proti drahotě“.
Fialův apel na domácnosti ve finanční tísni, aby se neostýchaly zažádat o podporu, na niž mají nárok, je důležitý, ale velice slabý. Zejména při pohledu na data společnosti PAQ Research. Podle nich podíl domácností s nárokem na příspěvek na bydlení stoupl během uplynulého roku ze 16 na 24 procent. Dávku ale čerpají pouhá čtyři procenta českých domácností.
Nepřístupnost a nesrozumitelnost sociálního systému a jeho neschopnost doručit cílenou pomoc tam, kde by byla opravdu potřeba, není bezprostřední chybou Fialova kabinetu. Jde o důsledek desítky let trvajícího zanedbávání práce státu s daty a jejich analýzami. Ale v současné situaci jde o jeden z nejpalčivějších problémů v celé státní správě. Představuje nejvýznamnější ohrožení sociálního smíru, protože vyvolává silný dojem, že v nouzi není na stát spolehnutí. A premiér dluží občanům ujištění, že o problému ví, stejně jako alespoň stručný popis plánovaného řešení. Ani jedno v projevu nezaznělo a citelně to tam chybělo.
Překonat laťky nastavené premiérskými projevy Andreje Babiše nebo prezidentskými projevy především pozdního Miloše Zemana není těžké. Vrcholní představitelé státu v krizi by měli mít výrazně vyšší ambice a větší snahu o poctivost vůči sobě i vůči občanům, z nichž většina, to je dobré mít na paměti, jim svůj hlas ve volbách nedala.
Je mimochodem škoda, že si žánr novoročního, vánočního nebo jinak státnicky načasovaného projevu nanečisto nevyzkoušeli i prezidentští kandidáti s největšími ambicemi, mohly to být zajímavé střípky do volební skládanky. Místo toho zvolili minutová letmá poselství s agitačním nádechem, který měl vyvolat dojem, že žádná důležitější výzva než zvolení prezidenta republiky letos republiku nečeká. Nic není pravdě vzdálenější.
