Článek
Článek si můžete pustit také v audioverzi.
Kéž by bylo možné si myslet, že ruská invaze na Ukrajinu během pár týdnů skončí (pokud možno neúspěchem ruských jednotek) a život v Evropě, zvláště její východní polovině, se vrátí do starých kolejí. Ale to se nestane. Během pár uplynulých dnů došlo v mnoha dlouhodobě zakonzervovaných otázkách k mnoha zásadním posunům, jejichž otisk bude v Evropě patrný dlouhá léta.
Je třeba vysoce ocenit aktivitu české vlády, která dokázala na ruskou agresi reagovat silnými a správnými slovy a během pár dnů zvládla poslat na Ukrajinu nezanedbatelnou vojenskou materiální pomoc. Především se ale dokázala společně s Pobaltím a Polskem a s podporou Velké Británie chopit role tahounů jednání, kteří postupně nalomili váhavé postoje západněji položených zemí.
Několika stovkami milionů za zbraně poslané na Ukrajinu ale ekonomické dopady tamní války na Česko zdaleka nekončí. Spíše začínají.
Velký rozruch vzbudilo Německo, když oznámilo navýšení svého obranného rozpočtu na dvě procenta HDP, a to ještě letos. Je pravděpodobné, že ostatní evropské státy nezůstanou dlouho pozadu a budou mít snahu dorovnat alianční závazek tak rychle, jak to jen půjde. V Česku by to znamenalo skokové a trvalé navýšení rozpočtové kapitoly Ministerstva obrany o nějakých 50 miliard korun.
Další miliardy korun si vyžádají investice do energetiky. Tuto branži čeká těžká debata o tom, zda ruská invaze na Ukrajinu a související postupné odmítnutí ruského plynu znamená spíše konec zelených ambicí a počátek pálení všeho, co je po ruce, anebo naopak posílení těchto ambicí, masivní podporu energetických inovací a zrychlení pohybu směrem k soběstačnosti a udržitelnosti.
I kdyby se podařilo najít nějakou optimální střední cestu, je velmi pravděpodobné, že ceny energií i z dnešních vysokých hladin dále vzrostou. To znamená další rozšíření rizika energetické chudoby a s ním související miliardové výdaje na sociální pomoc.
Dražší energie přitom nebudou jediným dopadem sankcí a snah o ekonomickou izolaci Ruska. Dá se očekávat, že o kompenzace se přihlásí firmy, které měly v Rusku významnější část byznysu, ztráta velkého východního trhu může vést k lokálním problémům s nezaměstnaností, očekávatelné zrychlení inflace může do propasti chudoby shodit stovky tisíc lidí, jimž se nyní daří držet se na jejím okraji. To všechno může pro českou vládu znamenat další tlak na sociální výdaje, zejména pokud bude chtít své „jestřábí“ postoje hájit před lidmi, kteří nemají ani nadprůměrné příjmy, ani finanční rezervu.
Všechny tyto náhlé a ještě před měsícem těžko představitelné výdaje, které mohou dosáhnout vysokých desítek miliard, budou od vlády vyžadovat zásadní přehodnocení ekonomického programu, s nímž se teprve nedávno chopila moci.
Přidrží-li se kabinet principu, že ani za těchto výjimečných okolností nepřipadá v úvahu zvýšení daní, bude muset „válečné“ miliardy odebrat jiným svým prioritám. To bude nepříjemná debata, protože Česko by potřebovalo mnoho strukturálních reforem, které jsou vždycky spojené s nemalými transformačními náklady – ať jde o důchody, vzdělávání, sociální sféru, zdravotnictví nebo daňový mix.
Pokud vláda nechce ztratit dynamiku a chce navázat na svůj chvályhodný, odvážný a principiální postoj v prvních dnech rusko-ukrajinské války, měla by brzy jasně a pragmaticky říct, jak bude česká „poloválečná“ ekonomika vypadat. A jaké budou konkrétní změny v pořadí priorit, na které vládní koalice ve volbách lovily hlasy.
Tvářit se, že se desítky miliard na výdaje související s radikální změnou bezpečnostní situace v Evropě ve zbytku státního hospodaření neprojeví, by nebylo fér. A s účetními triky, jako byly ty, s jejichž pomocí ministr financí leštil letošní rozpočet, v tomhle případě opravdu stačit nebudou.
