Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Českým eurokomisařem bude (nejspíš) Jozef Síkela. Co bude dělat, se teprve uvidí, ostatně ani flek v Evropské komisi nemá úplně jistý, neboť kandidáty musí ještě po „grilování“ schválit Evropský parlament. A aby si europoslanci dokázali svou důležitost, bývá zvykem, že jednoho dva kandidáty odmítnou a vyžádají si jiné jméno. Nicméně předpokládejme, že Síkela tímto sítem projde a ve druhé Komisi vedené Ursulou von der Leyenovou skutečně usedne.
Vládní nominace není překvapivá. O tom, že Síkela je fakticky jediným možným kandidátem, se psalo už dlouho, ačkoli padala i jiná jména. Česko si předem omezilo výběr tím, že komisařskou nominaci učinilo součástí politické dohody ve vládní koalici a svěřilo ji Starostům – ostatní vládní strany se tím dobrovolně odsunuly na vedlejší kolej a jejich případné nápady a návrhy zajímavých osobností se staly čistě akademickými.
Trochu překvapivé je, že ačkoli samo hnutí STAN navrhovalo dvě jména, Jozefa Síkelu a Danuši Nerudovou, z vlády nakonec jednomyslně vzešla nominace Síkely jako jediného kandidáta. Stalo se tak přesto, že budoucí šéfka Komise vyzvala vlády, aby jí předložily dvě nominace – muže a ženu. Ambicí von der Leyenové je sestavit i svou druhou Komisi jako genderově vyváženou a smíšené nominace by jí v tomto úsilí samozřejmě pomohly.
Na druhé straně – že se vláda rozhodla toto přání von der Leyenové nerespektovat, je zcela legitimní. Od šéfky Komise to není a nemůže být víc než neformální výzva. Ani genderová vyváženost Komise, ani „smíšené“ nominace nemají oporu v příslušných evropských smlouvách. Je to jakýsi hodnotový bonus, přání, které se kabinet Petra Fialy svobodně rozhodl nevyslyšet.
Svého eurokomisařského kandidáta si vybírá národní vláda. Na ní leží výběr, nikoli na předsedkyni Komise. A pokud je česká vláda přesvědčena, že nejlepším možným kandidátem je Síkela, má plné právo to von der Leyenové vzkázat.
Na druhé straně o rozložení jednotlivých agend mezi eurokomisaře rozhoduje právě šéfka Komise. Jestliže vláda hlásá, že Síkela je silný hráč s šancí na zisk vlivného „resortu“, tak svému kandidátovi nezařídila úplně nejsilnější výchozí pozici.
Oslyšení výzvy Ursuly von der Leyenové nemůže mít na Česko žádný formální dopad, ale v neformálních jednáních o rozdělení komisařských postů roli určitě sehraje. Touhu po „ekonomickém portfoliu“ bude brzdit skutečnost, že Česko není v eurozóně a nechystá se tam, naopak si od měnové unie drží výrazný odstup. Jednání kolem energetických portfolií může komplikovat skutečnost, že obří zakázku na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech vláda přiklepla Korejcům, a nikoli Francouzům.
Česko má v jednáních samozřejmě i silné stránky. Síkela byl ministrem předsednické země během energetické krize, jeho zkušenosti z finančního světa jsou bohaté, je sebevědomý, jazykově vybavený, vládní strany dodaly část hlasů, díky nimž byla von der Leyenová podruhé zvolena šéfkou Komise, české vystupování v otázce Ukrajiny je příkladné.
Jak současná neformální jednání probíhají a které ze zmíněných faktorů momentálně hrají prim, nevíme. Zdá se ale, že pro zisk portfolia, které by dokázalo uspokojit ego ministra Síkely, není startovní pozice nejsilnější.
Na druhé straně si můžeme být jisti, že ať už Síkela získá jakoukoli agendu, i kdyby se stal třeba komisařem pro demografii, bude nás vláda přesvědčovat, že je to zrovna to skoro nejdůležitější místo v celé Komisi. Asi jako nás zvolení čeští europoslanci unisono přesvědčují, že právě ty výbory, v nichž usednou, jsou pro fungování Unie naprosto klíčové.
Skutečný výsledek práce pátého českého eurokomisaře, a tím i kvalitu a hodnotu aktuálního vládního rozhodnutí však bude možné vyhodnotit až za pár let nebo po nějaké další krizi.
