Článek
Když s přísliby změny, odlišné politické kultury a obnovení důvěry ve stát nastupoval do Strakovy akademie kabinet Petra Fialy, už tehdy vzbuzovala údiv zatvrzelost, s níž premiér trval na nominaci Pavla Blažka (ODS) do funkce ministra spravedlnosti. Navzdory tomu, že policie už téměř tři roky prověřuje podezření, že dlouholetý lídr brněnské ODS, přezdívaný Don Pablo, byl zapojen do sítě politiků a úředníků, kteří kupčili s brněnským majetkem.
Proč premiér i po půldruhém roce drží v čele justice ministra, který se stále hlouběji propadá do střetu zájmů, to už se zcela vymyká chápání. Svými někdy až hysterickými výpady proti vyšetřovatelům brněnských kauz a zpochybňováním profesní integrity žalobců či soudců podkopává Blažek důvěru ve spravedlnost a právní stát. A to v míře nevídané u většiny jeho předchůdců.
Pavel Blažek suverénně poukazuje na to, že kdyby na něj policie něco měla, dávno by ho obvinila. Ale i když nakonec vůbec nemusí být trestně stíhán, nezbavuje ho to spoluodpovědnosti za politické dění v Brně, které zásadně ovlivňoval po dvě desetiletí. Právě Blažek má lví podíl na tom, že se během těch let Brno propadlo do všeprostupující korupční mizérie. Policie tu vyšetřuje nejen politiky ODS, ale i lidovců, ČSSD a hnutí ANO.
Na jedné straně se Blažek od kauzy machinací s brněnskými byty odtahuje, seč může. Jenže na straně druhé jako ministr poslal už více než deset dotazů Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci i Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně. Ptal se na údajná pochybení a podjatost dozorující žalobkyně Petry Lastovecké, která mimo jiné stíhá i bývalého Blažkova advokátního koncipienta a donedávna vlivného funkcionáře brněnské ODS Otakara Bradáče.
Ministrova obhajoba, že trestním orgánům pouze přeposílá interpelace poslanců, přitom zavání až výsměchem veřejnosti. To si Blažek skutečně myslí, že mu občané skočí na to, že pouze plní úlohu pošťáka, jak tvrdí? Vždyť autory všech jedenácti interpelací jsou výhradně poslanci ODS, ANO a lidovců. Tedy přesně těch stran, jejichž členové jsou mezi vyšetřovanými nebo stíhanými.
Navíc některé dotazy poslanců, které Blažek přeposlal nadřízeným Petry Lastovecké, se týkaly i jejího osobního života. Čímž ovšem samotný šéf resortu justice vědomě porušil zákon o státním zastupitelství, který stanoví, že ministr může žádat jen informace o stavu řízení. A těmi nejsou, jak jistě ví i Blažek, drby o tom, s kým se státní zástupkyně přátelí nebo ke které politické straně má blízko.
Přitom Blažkův tlak se nesoustředí jen na dozorující státní zástupkyni, ale stále více se podobá kobercovému náletu. Výhružně vyznělo už jeho prohlášení, že je překvapen, kolik energie věnuje policie a olomoučtí žalobci Brnu.
Krátce po svém nástupu Blažek odmítl jmenovat soudce Aleše Novotného, známého přísnými rozsudky, do funkce místopředsedy Krajského soudu v Brně pro trestní úsek. Právě před tímto soudem by měli stanout obvinění brněnští politici, pokud jejich trestní stíhání vyústí do obžaloby.
A ještě více přitvrdil, když podal kárnou žalobu na místopředsedu brněnského městského soudu za to, že podle zákona o svobodném přístupu k informacím poskytl novináři soudní povolení k domovním prohlídkám tří lidí podezřelých v kauze brněnských bytů. Nakonec to ministr spravedlnosti korunoval úvahami o tom, že by za úniky ze spisů měli být stíháni i novináři.
To všechno lze vnímat jako systematický zastrašovací útok dovnitř justice, jímž se ministr Blažek zpronevěřuje svému poslání politického ručitele za nezávislé nalézání práva a spravedlnosti v zemi.
Jako studená sprcha zapůsobila i Blažkova novela zákona o státním zastupitelství, kterou přinesl na vládu. Ministr spravedlnosti v ní ponechal nezacelenou hlavní slabinu naší justice – a sice paragraf, podle nějž vláda může odvolat nejvyššího státního zástupce kdykoli se jí zlíbí a bez udání důvodu.
A jak to zdůvodnil? „Je-li za soustavu státního zastupitelství odpovědná vláda, tak musí mít možnost odvolávat alespoň šéfa této soustavy, pokud nemůže odvolávat nikoho jiného. ODS chce, aby zůstal ohledně jmenování a odvolávání stávající stav, což znamená, že nejvyšší státní zástupce může být odvolán a nový jmenován kdykoli,“ uvedl Blažek pro server Novinky.
Blažek, zastupující nejsilnější vládní stranu, tak předvádí značně pomýlený a znepokojující přístup k právnímu státu. Funkce státního zastupitelství se sice odvozuje od moci výkonné, ale spadá do justice veškerou svou činností – státní zástupci vyhodnocují důkazy shromážděné za jejich dohledu policií a rozhodují o podání žaloby. Před soudem pak zastupují nikoli vládu, ale stát. A jsou povinni jednat nikoli v politickém, ale ve veřejném zájmu.
Blažek nakonec po tvrdé kritice z řad justice i koaličních partnerů částečně ustoupil a novelu upravil v tom smyslu, že vláda může odvolat nejvyššího státního zástupce jen za přesně stanovených podmínek a její rozhodnutí má být přezkoumatelné u Nejvyššího správního soudu. Těžko ale předvídat, jak zákon nakonec dopadne v mlýnici sněmovních zákulisních jednání, v níž se Blažek cítí jako ryba ve vodě.
Zatím nejbolestivější ránu právnímu státu ale Pavel Blažek zasadil svou slabošskou reakcí na udělení skandální prezidentské milosti řediteli Lesní správy Lány Miloši Balákovi. Tu tehdejší prezident Miloš Zeman odůvodnil absurdním tvrzením, že Baláka soud potrestal za to, že pracuje na Hradě.
Když se Pavla Blažka ptala Česká televize, co si myslí o takovém popření elementárních principů spravedlnosti, odpověděl ministr: „Tady nejde o názor. Tady jde o suché konstatování, že pan prezident využil svého výsostného práva a tu milost udělil. Komentářů už bylo dost i ze strany členů vlády i ze Sněmovny i od novinářů, já přidávat žádný nechci. Já bych opravdu nechtěl být v tuto chvíli tím, kdo ještě bude dál nějak rozjitřovat atmosféru vztahu mezi ústavními činiteli.“
Tady ovšem vůbec nešlo o nějaké „jitření atmosféry mezi ústavními činiteli“, z nichž většina, včetně premiéra Fialy, a dokonce i šéfa opozičního hnutí ANO Babiše, prezidentovo zneužití institutu milosti tvrdě kritizovala. Zeman svým rozhodnutím popřel samotný smysl práva, otřásl důvěrou veřejnosti, že spravedlnost platí pro všechny stejně.
A pokud se ministr spravedlnosti odmítá v takové chvíli postavit za justici, kterou hlava státu omilostněním svého kumpána těžce zasáhla? Pak to jen svědčí o tom, že škodí justici a diskredituje vládu nejen svým nátlakem v brněnských kauzách. I pokud jde o jeho celkový přístup ke svěřenému resortu, k hájení jeho institucí, je Blažek ministrem k ničemu. Jak zpívají jeho oblíbení Beatles ve skladbě Nowhere Man, „sedí ve své zemi nikoho a spřádá nicotné plány pro nikoho“.
