Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Manažeři odpovědní za vládní marketing vyprodukovali v poslední době několik superlativů vztažených k vládnutí kabinetu Petra Fialy.
Nejdůležitější z nich vychází z faktu, že Evropská komise zahájila se sedmi státy řízení o nadměrném deficitu. Tři z těchto zemí, jejichž rozpočtový schodek přesahuje tři procenta HDP, patří k Visegrádu – a Česko mezi nimi není!
Tuzemský deficit sice loni dosahoval 3,7 procent HDP, Evropská komise však přihlédla k tomu, že už letos „bude líp“, protože veřejným financím pomůže úsporný balíček. Zároveň vláda provedla změny v penzijním systému, zejména zvýšila hranici pro předčasný odchod do důchodu. Další opatření, někdy nazývaná reformou, budou po roce 2030 zvyšovat věkovou hranici pro nástup do řádné penze nad 65 let. Dodejme, že vítězství v imaginární soutěži o nejlepší středoevropský rozpočet Česko dosáhlo, přestože se výdaje na armádu zvýšily o 80 miliard korun.
Kdyby chtěl někdo přirovnat českou vládu ke správcům činžovního domu, pak ministři prozatím dokázali opravovat střechu včetně okapů a svodů, aby do baráku neteklo. A některým nájemníkům to tak stačí.
Kdo by však od vlády požadoval a očekával výkony, které by odpovídaly dejme tomu rekonstrukci elektrických rozvodů, opravě výtahu či výměně oken, ten musí být zklamán.
Ze Strakovy akademie dorazila na veřejnost další úderná hesla třeba o „tendru století“. Míněna tím je soutěž o dodávku pátého a šestého bloku v atomové elektrárně Dukovany. Bloky však budou dokončeny nejdříve v roce 2038 a v podstatě „pouze“ nahradí reaktory, které dosluhují. Přišla také zpráva o „největší zahraniční investici v dějinách“, tedy o rozšíření továrny na čipy v Rožnově pod Radhoštěm.
Velkolepý prodej podobných úspěchů a jejich zdobení superlativy však svědčí spíše o tom, že vláda pro oživení národního hospodářství podnikla jen několik velmi dílčích kroků.
Jak Seznam Zprávy upozornil ekonom Zdeněk Drábek, Fialův kabinet ekonomice spíše škodí svou nečinností, například tím, že trpí zbytečně vysokou zaměstnanost ve veřejném sektoru a nepodporuje podniky s vyšší přidanou hodnotou. „Příspěvkem fiskální politiky je ve skutečnosti konzervace nízkoproduktivní pracovní síly a kapitálu v podnicích, a tím brzdění růstu ekonomiky,“ píše Drábek.
Je pravda, že vláda druhý rok po sobě utrácí 150 miliard za dopravní investice. Ekonomický přínos je však v tuto chvíli neprokazatelný už jen proto, že první významnější komunikací, která bude skutečně dokončena, se stane až koncem roku obchvat Českých Budějovic.
Vyšší veřejné výdaje zamířily do platů ve školství a zdravotnictví (například ve zdravotnictví letos platy stouply o 11 procent), učitele ani doktory to přesto neuspokojilo. Vedle toho neproběhly žádné reformy či úpravy, které by zlepšily dostupnost nezbytných vzdělávacích a zdravotních služeb.
Nečinnost maskovaná jedním či dvěma exemplárními projekty opět připomíná domovní správu, která se neodvažuje větších rekonstrukcí, aby nájemníkům neznepříjemňovala život, nebo dokonce nemusela žádat větší odvody do fondu oprav.
Průzkumy STEM či Eurobarometru v květnu ukázaly, že většina občanů už překonala největší obavy z propadu životní úrovně. Přesto se vláda chová, jako by strašák krize byl v plné síle a jako by horší časy za žádnou cenu nechtěla lidem připomínat, aby nevyvolala posttraumatický syndrom. Místo toho za peníze všech daňových poplatníků zmírňuje dopady neřešených problémů a rozesílá prezenty. Proto utrácí za dávky na bydlení pro chudší občany dvaapůlkrát víc než předchozí vláda, proto se od loňského podzimu rozdělují střední třídě miliardové dotace na přestavby „domu po babičce“.
Pokud vláda nezlepší svůj výkon ve čtvrté, předvolební sezóně, může při volbách v roce 2025 uspět pouze částečně. U voličů, kterým stačí, že dokázala udržet republiku v chodu za časů války na Ukrajině a energetické krize a zřejmě ji také – na rozdíl od kolegů z Visegrádu – zachránila před dluhovou spirálou. Jenže takových méně náročných voličů nemusí být dost k obhajobě vládních funkcí.
Dá se proto očekávat, že jak se bude čas do voleb krátit, budou strany Fialovy vládní koalice lákat další příznivce argumentem, že jejich porážka by uvolnila cestu pro návrat Andreje Babiše. A budou doufat, že tato výhrůžka přiměje i náročnější voliče, aby trochu zmírnili kritéria.
