Článek
Málokdo v tuzemské polistopadové historii vydržel v jediné vysoké funkci neuvěřitelných dvacet let, jako Pavel Rychetský v čele Ústavního soudu. Jde o výjimečný výkon. V pondělí v Brně končí a podle očekávání ho nahradí Josef Baxa, jehož v pátek do předsednické funkce jmenoval prezident Petr Pavel.
Třiašedesátiletý Baxa - respektovaný právník a někdejší šéf Nejvyššího správního soudu - se v historii samostatného Česka stává teprve čtvrtým předsedou Ústavního soudu. Jde o mocnou a respektovanou instituci, která má vždy poslední slovo.
Prezident Pavel musel vybrat dobře, protože v odborné veřejnosti se nenašel nikdo, kdo by Josefa Baxu kritizoval. Všichni si ho pochvalují, což je vlastně dost neobvyklé. Sám doktor Baxa určitě tuší, že potlesk, chvála, gratulace a přípitky dneškem končí a už brzy se mu povede totéž, co jeho předchůdcům. Tedy vytočit vrcholné politiky k nepříčetnosti.
Ostatně říkat politikům - bacha, tohle už si dovolit nesmíte, je klíčovou rolí Ústavního soudu. Že je docela šikovné mít takhle silnou, nezávislou a respektovanou instituci, si uvědomíme teprve až při pohledu do Polska, Maďarska nebo na Slovensko.
Ten, kdo hlídá politiky
Josef Baxa bude zlobit politiky spíše verdikty svého soudu než silnými výroky, jako to dělal Pavel Rychetský v mnoha rozhovorech, kdy otevřeně komentoval politiku. Když se mu třeba nelíbilo, co dělá prezident Miloš Zeman, jeho letitý souputník, neměl problém ho veřejně kritizovat. Jindy zas třeba otevřeně varoval před volbou Andreje Babiše prezidentem s tím, že by mohly být ohroženy samy základy demokracie a ústavního pořádku.
Taková vystoupení předsedy Ústavního soudu jsou samozřejmě nepřípustná. Pavel Rychetský, jemuž bude tento měsíc 80 let, na ně měl zajištěné právo coby poslední velikán listopadu 1989 a díky svému výjimečnému životnímu příběhu.
Baxa od úterý nahradí ve funkci končícího Pavla Rychetského.
Josef Baxa ví, že nic takového si už dovolit nemůže - a ani nechce. Jeho pojetí funkce bude civilnější. To vůbec neznamená, že se bojí politiků, což prokázal jako soudce Nejvyššího správního soudu v éře covidu. Tehdy pro nezákonnost rušil jedno protiepidemické opatření Babišova kabinetu za druhým. A ještě veřejně vládě vytkl, že ignoruje důvody, pro které soud opatření ruší, a snaží se je vydávat znovu a znovu.
Svůj klid bude Baxa potřebovat už brzy. Na stole na něj čekají dvě horké opoziční stížnosti zabývající se změnou důchodů navržených vládou. Jedna se týká zbrzdění červnové valorizace, druhá zpřísnění odchodů do předčasné penze. Josef Baxa a jeho lidé tak mají jistotu, že svým verdiktem někoho rozčílí - buď opozičního lídra Andreje Babiše, nebo premiéra Petra Fialu.
Ti, co neuspějí, po podobných rozhodnutí naříkají, že si Ústavní soud hraje na třetí komoru Parlamentu - vedle Poslanecké sněmovny a Senátu. Je to nepřesné, protože v Brně mohou zákony nebo jejich části rušit, nikoliv je navrhovat a schvalovat.
Ale jinak ano, prací ústavních soudců skutečně je znepříjemňovat život politikům. Svými rozhodnutími brzdí, korigují nebo omezují jejich nápady, pokud dojdou k závěru, že jsou v rozporu s Ústavou. Takových případů je z minulosti celá řada.
Například pravici soudci naštvali, když zrušili nadstandardy ve zdravotnictví, stokorunový poplatek za pobyt v nemocnici a pokuty za nevybírání regulačních poplatků. Levici zas třeba, když zrušili zdanění církevních restitucí. Politici pak mají pocit, že nemohou vládnout a prosadit si svou, když jim to v Brně stejně nakonec vždycky zruší.
Nejvíc emocí ale vyvolala zásadní rozhodnutí Ústavního soudu ohledně voleb, protože ta leckdy nasměrovala českou politiku jinam, než strany plánovaly. První se týkal kartelové dohody Václava Klause a Miloše Zemana, kteří upravili volební zákon ve prospěch nejsilnějších stran. Ústavní soud to v roce 2001 smetl.
V září 2009 Ústavní soud zrušil sněmovní volby, pouhý měsíc před jejich konáním, uprostřed rozjeté volební kampaně. Zrušil jednorázový ústavní zákon po pádu Topolánkovy vlády. Volby se pak konaly až v květnu 2010 a přinesly opravdový zlom v domácí politice - nástup nových hnutí a pád tradičních stran.
A naposledy se to stalo před volbami v roce 2021, kdy Ústavní soud škrtl vysoké hranice u koalice nutné pro vstup do Sněmovny. To rozlítilo Andreje Babiše a dodnes kolují na dezinformační scéně hoaxy, že je Pavel Rychetský hlavním strůjcem úspěchu současných vládních stran sdružených v koalici Spolu a PirStan.
Což je samozřejmě nesmysl.
S posledním příkladem byl ale jiný problém, který dokumentuje Rychetského slabinu: Víc než manažerem byl hodným, benevolentním dědečkem. Soudce zpravodaj Jan Filip, jenž měl na starosti zmíněnou stížnost ohledně rovnosti hlasů, vydal verdikt v nervózní atmosféře pár měsíců před volbami. A hlavně poté, co na věci pracoval dlouhé čtyři roky. Pavel Rychetský i v jiných případech nedokázal na soudce tlačit, aby přidali a zrychlili.
To je možná jeden z úkolů před Josefem Baxou, totiž jak zrychlit Ústavní soud. Jinak je důležité, aby se mu podařilo během desetiletého mandátu uhájit pověst a nezávislost soudní instituce.
Může se přitom spolehnout, že nejrůznější politici se budou opakovaně pokoušet delegimitizovat a ohrozit Ústavní soud tak, jak to dělali doposud.
