„Nebe a dudy,“ hodnotí Šimíček výběr ústavních soudců za Zemana a Pavla

Vojtěch Šimíček je nyní jedním z nejdůležitějších funkcionářů klíčové justiční instituce v zemi.

V příštích měsících bude místopředseda Ústavního soudu působit jako průvodce či poradce nového předsedy Josefa Baxy.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy, který vznikl korespondenčně, vyzdvihuje, jakým způsobem nyní probíhá výběr jeho kolegů. Předchozí období za prezidenta Miloše Zemana v tomto ohledu označuje za netransparentní.

Co se týká aktuálně nejdiskutovanější věci v souvislosti s Ústavním soudem – (ne)jmenování Roberta Fremra ústavním soudcem, které kvůli nejasné komunistické minulosti pozdržel prezident Petr Pavel –, Šimíček se staví za někdejšího soudce Mezinárodního trestního soudu v Haagu.

„Nyní bych hodnotil především to, jak se daný kandidát choval v posledních desetiletích, a v tomto ohledu je jednoznačná shoda, že jeho jednání bylo chvályhodné a (nejen) pro Českou republiku udělal mnoho dobrého,“ říká.

Prezident Petr Pavel v úterý jmenování Fremra ústavním soudcem odložil. „V reakci na poslední velice emotivní diskuze ohledně nominace a schválení doktora Fremra k tomu přistupuji s vážností a zodpovědností. Nechci situaci lámat přes koleno a uspěchat to,“ uvedl zkraje týdne po návštěvě Ústavního soudu. Senát nominaci prezidentova kandidáta schválil minulou středu, o víkendu ale část senátorů vyzvala prezidenta otevřeným dopisem, aby si nominaci ještě rozmyslel.

Jak hodnotíte dosavadní proces jednání a výběru nových soudců Ústavního soudu ze strany prezidenta Petra Pavla? Můžete to srovnat s érou Miloše Zemana ve funkci prezidenta?

Jsou to nebe a dudy. Jednou větou shrnuto: předchozí výběr byl značně nahodilý a netransparentní, zatímco nyní je zjevná snaha o zavedení určitého systému a transparentnosti. Jistě, není to systém dokonalý, ale dejme mu čas a po dokončení nominačního procesu této dekády jej vyhodnoťme a zlepšeme ty věci, které se nemusí jevit jako optimální.

Jakkoliv proto vnímám řadu výhrad i ze strany odborné veřejnosti, ptám se, proč stejné kritiky nezaznívaly v době, kdy někteří kandidáti byli navrhováni bez odpovídající legitimity v odborné komunitě a podle objektivně měřitelných údajů zdaleka nedosahovali úrovně kandidátů nominovaných nyní.

Přitom kritika vůči prezidentem Pavlem nastavenému systému výběru nových ústavních soudců působí silnější než v předchozím, „zemanovském“ období. Proč?

Mám dokonce pocit, že větší míra komunikace a transparentnosti působí až kontraproduktivně, neboť povzbuzuje hlasité škarohlídy a kverulanty. Okolnost, že prezident republiky tento systém nastavil, by neměla být vnímána jako výraz jeho slabosti, nýbrž právě naopak, jako zdravé sebevědomí někoho, kdo chce tyto nominace konečně dělat poctivě a správně a nechce se proto řídit svými osobními zájmy a preferencemi, případně zájmy svého okolí a lobbistických skupin.

Zapojil jste se vy osobně do procesu hledání nových kandidátů? Konzultovali s vámi uchazeče šéf politického odboru Tomáš Lebeda či vedoucí expertního panelu Jan Kysela?

Odpovím obecněji: zřejmě i proto, že se ústavním právem profesně zabývám a pracoval jsem na Ústavním soudu již od roku 1996 v pozici asistenta a od roku 2014 jako soudce, byl jsem různými lidmi tázán na názor, jak by měl být Ústavní soud složen.

Co jste jim poradil?

Moje odpovědi byly vždy stejné, a to především ohledně základního přístupu, což například znamená, že jsem pro profesní, věkovou, regionální i genderovou pestrost Ústavního soudu a že se stavím proti bezprostřednímu opakování mandátu soudce.

Prezident by totiž neměl být učitelem, který svoje žáky oznámkuje a (jen!) některé z nich pustí do dalšího ročníku. Stejně tak třeba kandidáti z řad advokátů nemají být partnery velkých kanceláří, kteří si již odvykli psát podání k soudům nebo se specializují na agendu, kterou Ústavní soud v praxi téměř nikdy neřeší.

V těchto případech by navíc otázka neměla znít tak, proč by konkrétní kandidát nemohl být soudcem Ústavního soudu, nýbrž právě naopak: čím je právě tato osoba lepší než tisíce ostatních potenciálních kandidátů. A za nejdůležitější pokládám, aby se hledali nikoliv zástupci institucí, kteří budou primárně hájit jejich zájmy, nýbrž soudci, jejichž jediným úkolem je ochrana ústavnosti a základních práv bez ohledu na zájmy těchto institucí.

Jak na vás působí doporučení ze strany institucí, které následně posuzoval expertní panel?

V tomto ohledu mě mrzí, že ne všechny oslovené instituce svoji roli zvládly. Za úsměvnou považuji také okolnost, jak někteří potenciální kandidáti soutěží v tom, kolik nominací si dokážou obstarat. To je opět nepochopení procesu výběru: nejde přece o to, kolikrát bude někdo navržen, nýbrž aby se o něm vědělo s tím, že odborný panel zváží, zda daná osoba splňuje příslušná kritéria.

Netřeba dodávat, že prezident a ani jeho poradní tým nejsou těmito nominacemi vázáni a mohou oslovit i další vhodné osoby mimo navržené nominace. Jinak řečeno, tyto nominace nemají jiný smysl než upozornit, aby se na některého případného kandidáta nezapomnělo.

Navrhoval jste někoho konkrétního na soudce Ústavního soudu?

Kromě výše uvedených obecných úvah, které jsem opakovaně uváděl, jsem aktivně „nenavrhoval“ vlastní kandidáty. Nicméně samozřejmě byl-li jsem tázán, zda konkrétní osoba, o které se uvažuje (případně o které by se uvažovat mohlo) a kterou znám, má předpoklady být dobrým soudcem, svůj názor jsem sdělil.

Vnímáte nevoli politických stran vůči tomu, že Hrad a prezident Petr Pavel příliš nekonzultují své výběry s politickou scénou a rozhodují primárně experti a poradci z týmu prezidenta?

Podle ústavy prezident republiky navrhuje kandidáty a Senát činí politické rozhodnutí, zda je schválí, či nikoliv. Teprve poté mohou být prezidentem jmenováni. Je proto věcí prezidenta, zda vůbec a do jaké míry je ochoten sjednávat si u senátorů apriorní podporu, stejně tak je samozřejmě nezadatelné právo Senátu navrženého kandidáta neschválit. Obě tyto ústavní instituce přitom mají postupovat racionálně a věcně a neházet si klacky pod nohy. 

Určitě však nemá nastat situace, kdy by například jednotliví kandidáti byli vybíráni vždy podle podpory některé parlamentní politické strany. To by bylo úplné nepochopení role Ústavního soudu. Nemluvě o tom, že zahraniční zkušenosti ukazují, že kandidát, který disponuje pouze politickým zázemím, a nikoliv odpovídající kompetencí, nemá šanci v kolektivním orgánu prosadit svoje politické názory, nejsou-li dostatečně podloženy odborně.

Konečně, praxe naštěstí ukazuje, že nezřídka s nabytou funkcí přichází i étos, takže původní ryze politický nominant se nakonec stane dobrým a spravedlivým soudcem.

Jak hodnotíte současnou debatu o (ne)jmenování Roberta Fremra soudcem Ústavního soudu? Měl by ho prezident jmenovat? Nebo je namístě přezkoumat jeho verdikty a chování v době komunismu? Poškodilo by jeho jmenování ústavním soudcem váš soud?

Plně rozumím postupu prezidenta, který svoje rozhodnutí odložil, aby dal možnost poskytnout všechny podstatné informace k osobě Roberta Fremra. Současně si však obtížně dokážu představit, jaké zásadní informace by mohly tomuto jmenování zabránit. Pro mě osobně je totiž podstatné, že podobné diskuze měly probíhat hned v 90. letech. Nyní bych hodnotil především to, jak se daný kandidát choval v posledních desetiletích, a v tomto ohledu je jednoznačná shoda, že jeho jednání bylo chvályhodné a (nejen) pro Českou republiku udělal mnoho dobrého.

Nastalá diskuze působí trošku účelově a trošku i jako morální kýč. Mám rád citát, podle kterého není těžké být Janem Husem v době, kdy se již neupaluje. Vždy se proto zdráhám hodnotit chování někoho za jednání v situaci, kterou jsem osobně nezažil.

Nemohu si odpustit ani poznámku, že ve druhé i třetí dekádě se staly soudci Ústavního soudu osoby, které měly poměrně výraznou komunistickou minulost, a nikomu to příliš nevadilo. Vyjádření zejména některých senátorů proto považuji za poněkud nekonzistentní.

Jakkoliv sice považuji vstup kohokoliv do komunistické strany po srpnu 1968 jako určité selhání intelektu či charakteru, není na mně, abych kohokoliv hodnotil a odsuzoval. Nezapomínejme totiž ani na to, že každý má mít právo na druhou šanci a na odpuštění, pokud toto selhání odčinil.

V době komunismu soudili i nový předseda Ústavního soudu Josef Baxa či ústavní soudce Pavel Šámal. Pokud by prezident Pavel nejmenoval Roberta Fremra ústavním soudcem, nehrozilo by, že by časem došlo na základě rozsudků před pádem komunismu ke zpochybnění dalších ústavních soudců, a tím k destabilizaci celé instituce?

Obavy, které jste naznačil, určitě nesdílím. Oba jmenovaní kolegové byli přece po dlouhou dobu soudci a předsedy obou nejvyšších soudů a mělo by to snad ve svých důsledcích znamenat, že budeme zpětně zpochybňovat i rozhodnutí obou těchto soudů řadu let nazpátek (podíleli se totiž výrazně na jejich personálním složení), resp. rozhodnutí, na kterých se přímo podíleli? Nikoliv náhodou proto platí v právu zásada presumpce správnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci, což také znamená, že není-li zrušeno rozhodnutí soudu, je platné a závazné. Nedává mi tedy žádný smysl vést úvahy podobným směrem.

Analytici a znalci justičního prostředí mají za to, že součástí vzniku nové sestavy soudců Ústavního soudu je v zákulisí velký mocenský zápas o to, kdo bude mít vliv na jeho podobu. Jak velký mocenský či vlivový boj to podle vás je? Pociťujete sám nějaké tlaky či zájmové snahy?

Tady budu velmi stručný. Zcela upřímně žádné negativní tlaky nepociťuji a zájem jednotlivých právnických profesí a institucí na odpovídajícím zastoupení v „právnickém Olympu“ považuji za zcela pochopitelný.

Jak budete vzpomínat na éru Ústavního soudu pod vedením Pavla Rychetského? Někteří kritici mu vyčítali vystupování na veřejnosti, například v období prezidentských voleb.

Na předsedu Pavla Rychetského budu vzpomínat v dobrém, a když se mi na jeho vystupování něco nelíbilo, říkal jsem mu to přímo, a nikoliv přes média.

Co si slibujete od nového předsedy Josefa Baxy? Jak jste hodnotil jeho vymezení se vůči mocenské garnituře Miloše Zemana v uplynulých letech? Měl by být oproti Pavlu Rychetskému zdrženlivější ve věci komentování politického dění?

Josef Baxa již opakovaně v médiích uvedl, že oproti předchozímu předsedovi bude mediálně zdrženlivější, a je to tak správné. Myslím také, že tvář Josefa Baxy bude Ústavnímu soudu velmi slušet. Postojem vůči Miloši Zemanovi a jeho okolí Josef Baxa názorně ukázal, že je nezávislým soudcem a jako předseda soudu odmítá jakékoliv ovlivňování „svých“ soudců. Nepochybuji, že stejný přístup bude platit i na Ústavním soudu.

Budete z pozice místopředsedy Ústavního soudu vystupovat jako jakýsi pomocník či průvodce předsedy Baxy v jeho prvních týdnech a měsících ve funkci?

Samozřejmě jsem moc rád a vážím si toho, že mohu novému předsedovi a novým kolegům alespoň trošku napomoci při jejich začátcích. Kdysi mi jedna zkušená soudkyně řekla, že největší poctou, které se mohu dočkat, je situace, kdy se se mnou přijde poradit některý kolega. Budu-li takto svými novými kolegy osloven, budu si toho velmi vážit.