Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Když v roce 1991 vznikla pod vedením Václava Klause Občanská demokratická strana, nalákala do svých řad i vystudovaného inženýra v oboru technologie vody a životního prostředí Jana Zahradila. S ODS pak strávil 34 let.
Zahradil začínal v politice jako poslanec Federálního shromáždění a po vzniku samostatného Česka působil jako vedoucí zahraničního oddělení ODS a v polovině 90. let také jako poradce premiéra Václava Klause.
V Poslanecké sněmovně zasedal v letech 1998 až 2004. Zároveň se stal místopředsedou ODS, a to v letech 2001 až 2002, a následně dvakrát prvním místopředsedou mezi lety 2002 až 2004 a 2014 až 2016. V prosinci 2002 se ucházel o post předsedy ODS po Václavu Klausovi, ale skončil v prvním kole volby a předsedou se tehdy stal Mirek Topolánek.
Zahradil dlouhodobě prosazoval eurorealistickou pozici a kritický postoj k evropské integraci. V roce 2001 předložil Manifest českého eurorealismu, v němž přiznal, že Česko by teoreticky mohlo zůstat i mimo EU.
V roce 2004 byl poprvé zvolen do Evropského parlamentu a mandát europoslance obhájil ještě v letech 2009, 2014 a 2019. Působil zde dvacet let. Stal se významnou postavou evropské frakce konzervativců a reformistů (ECR), kterou v roce 2011 dokonce vedl jako první Čech v čele evropské parlamentní frakce. Později byl jejím místopředsedou a deset let vedl i evropskou Alianci konzervativců a reformistů (ACRE).
V roce 2019 byl Zahradil nominován jako spitzenkandidát ECR na předsedu Evropské komise. Ve stejném roce také kandidoval na předsedu Evropského parlamentu, kde obsadil druhé místo.
Zahradil vystupoval proti Lisabonské smlouvě, proti přijetí eura i proti povinným kvótám na uprchlíky. Opakovaně varoval před přenosem dalších pravomocí na evropské instituce a prosazoval model vícerychlostní Evropy.
Zahradilova evropská kariéra byla spojena i s kontroverzemi. V roce 2021 se dostal pod tlak kvůli svému vedení poslanecké skupiny přátelství mezi EU a Čínou v Evropském parlamentu. Kritici označovali skupinu za nástroj čínského politického lobbingu. Na situaci tehdy podrobně upozornily Seznam Zprávy. Skupina byla následně „dočasně pozastavena“, mimo jiné i kvůli mediálnímu tlaku.
Nejblíže měl Zahradil vždy k Václavu Klausovi, kterého označoval za svůj politický vzor a učitele. Sdíleli důraz na národní suverenitu, odpor k přebujelé evropské integraci a ekonomický liberalismus. Právě Klaus mu v 90. letech otevřel cestu k tvorbě zahraniční politiky ODS.
Zahradil se s Klausem názorově shodoval i v pozdějších letech, například v hodnocení brexitu jako varování pro Brusel, ve skepsi vůči zeleným a klimatickým politikám Evropské unie nebo v negativním postoji k přijetí eura.
Za éry Mirka Topolánka se začaly jejich politické cesty rozcházet. Zahradil byl spíše v pozadí domácí politiky a soustředil se na evropskou agendu. K některým kompromisům ODS vůči Bruselu byl kritický.
Definitivní rozchod však přišel za Petra Fialy. Zahradil ostře kritizoval projekt Spolu a spojenectví ODS s TOP 09 a KDU-ČSL. Při vzniku koalice varoval, že ODS z tohoto spojení víc ztratí, než získá, a podobný postoj zopakoval i na posledním sjezdu strany v roce 2023.
Podle něj z koalice profituje především TOP 09. Po neúspěchu Spolu ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2024 Zahradil konstatoval, že právě TOP 09 by se bez ODS do europarlamentu vůbec nedostala.
V posledním roce se Zahradil s ODS vzdaloval. Objevil se ve volebním štábu Motoristů a Přísahy a vystoupil na kongresu Motoristů, kde ocenil jejich potenciál v pravé části spektra. V minulosti o tom psaly Seznam Zprávy. Veřejně kritizoval i evropské plány na ovládnutí Rádia Svobodná Evropa, které označil za pokus vytvořit nový propagandistický nástroj Bruselu.
Z ODS tak odchází jako jeden z posledních reprezentantů její původní „klausovské“ linie. Jak uvedl, stane se tak na konci března, protože nezaplatí členské příspěvky.
