„Kdyby odjel na chalupu, je po koalici,“ říká ministr. Je Fiala dobrý premiér?

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Kdyby Petr Fiala řekl, že odjíždí na chalupu, tak je po koalici. Sežrali bychom se.“ Sebeironická slova volí jeden z ministrů, když má popsat fungování premiéra ve vládě. Výrok přesně vystihuje, jak dva roky po volbách vnímají koalice i sám premiér svoji roli v kabinetu.

Fiala v uplynulých letech věnoval značné množství energie na to, aby udržel pětikoalici pohromadě a vláda hladce fungovala. Spíš než aby prosazoval vlastní vize, snaží se dovést ministry k dohodě. Podle kritiků to ale nestačí – vláda podle nich potřebuje také lídra, který udává směr.

Jak se vyvíjí nálada voličů:

Průzkumy ukazují vzrůstající nespokojenost voličů s vládními stranami, a naopak čím dál vyšší podporu opozičních stran. Z nálad voličů vyplývá, že sice oceňují změnu politiky a postup vlády v zahraniční politice, kritičtí jsou ale k domácí politice a rychlosti reforem. A nervozita v koalici kvůli tomu stoupá.

Seznam Zprávy po dvou letech od voleb zjišťovaly, jaký vlastně je Petr Fiala v roli premiéra. Z rozhovorů se členy vlády a s řadou dalších lidí, kteří se pohybují v blízkosti vlády, vyplynulo, že hlavním Fialovým politickým cílem je konsenzus.

Když mají členové vlády premiéra vystihnout, padají slova jako „moderátor“ nebo „mistr kompromisu“. Ačkoli podle nich premiér řekne svůj názor, nikdy ho neprosazuje na sílu – spíše motivuje obě strany, aby trochu ustoupily.

„Hodně času věnuji tomu, abych věc dojednal a posunul kupředu. Jde mi o to, aby fungovala koalice, což vyžaduje velkou míru investice. Je tu pět oprávněných zájmů, politických programů a cílů pěti politických stran, což je potřeba spojit do jedné řeky, která teče správným směrem. To je můj úkol,“ vysvětluje sám premiér.

Fialův postup vynikne hlavně ve srovnání s předchozími premiéry – například Andrej Babiš (ANO) nebo Mirek Topolánek (ODS) vedli své kabinety značně autoritativně. Na rozdíl od Bohuslava Sobotky (ČSSD) nebo Petra Nečase (ODS) má zase podle pamětníků Fiala u kolegů respekt.

Cílem je, aby kabinet nepůsobil rozhádaně – což v minulosti voliče odrazovalo. „Mám osobní zkušenost se čtvrtou vládou, ať už jako její člen, nebo v rámci opozice. A řekl bych, že tato vláda má na veřejnosti sporů nejméně, přestože má nejvíce koaličních stran. Je to i stylem premiéra,“ domnívá se Fialův blízký spojenec, ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS).

Roli ve Fialově způsobu řízení vlády hraje zřejmě jeho minulost v akademické sféře. „Představte si, že musíte dovést k dohodě matematiky na jedné straně, lékaře na druhé a filozofy na třetí. To se už naučíte spojovat,“ říká jeden z členů vlády.

Politolog Pavel Šaradín z olomoucké univerzity Palackého ale upozorňuje, že v politice nejde vždy vše konsenzuální cestou. „Politika je zcela jiná, většího pochopení se panu premiérovi zcela jistě dostává v rámci vlastní strany či ve vládě, nicméně ve Sněmovně a politice obecně má množství odpůrců, kteří jsou nastaveni zcela jinak,“ říká Šaradín.

Premiérův přístup – kterému koalice bezesporu vděčí za dosavadní hladkou existenci – má limitů hned několik. Za prvé, že vláda funguje, je holé minimum, se kterým si kabinet nemůže vystačit. Ukazují to i průzkumy. Důvěra ve vládu klesla na čtvrtinu – hůř už na tom byl jen kabinet Petra Nečase v dobách největší krize. Poslední průzkum volebních nálad agentury Kantar také ukázal, že pětikoalici odcházející příznivci – a největší propad zaznamenala právě Fialova ODS.

Jaké jsou aktuální preference voličů:

Kritici, se kterými Seznam Zprávy mluvily, mají hlavní výtku: premiér by měl být méně moderátor a víc lídr. To znamená v případě sporů dříve a razantněji zasáhnout. A také se více snažit prosadit svoji vlastní vizi a názor. Na což podle kritiků často pro samé vyjednávání v koalici nezbývá tolik času. „Premiér je přece jen první ve vládě. Jedna věc je hledat kompromis, druhá je, že předseda vlády by měl určovat směr a také prosazovat svoje vize, kam má země směřovat,“ říká jeden z politiků.

Fiala si ovšem za svou strategií stojí. Svůj postoj bere jako adekvátní situaci – premiér má podle něj dohlížet na celkový výsledek, ale jinak přenést odpovědnost na ministry a nemluvit jim do jejich práce.

„Usiluji o to, abych byl premiér, který adekvátně reaguje na potřeby země. Proto se snažím někdy potlačovat svou osobu, své zájmy ve prospěch celku. Nemusím být u všeho viděn, jde mi o to, aby se podařilo věci realizovat,“ říká premiér.

Největší zatěžkávací zkouškou premiérova přístupu byl konsolidační balíček a příprava rozpočtu na příští rok. Kvůli nim Fiala nakonec sklidil kritiku ze všech stran. V ODS mu vyčítají, že v některých daňových věcech ustoupil příliš. Piráti a Starostové kritizovali, že konsolidaci nejvíc odnesla jejich ministerstva, zatímco rezortů ODS se zase tolik nedotkla. V souvislosti s tím Seznam Zprávy zachytily i hlasy, že premiér by se měl „víc věnovat tomu, aby všechny strany cítily stejný komfort“ – přeloženo do lidské řeči: aby se nenadržovalo ODS.

Právě konsolidační balíček byl jeden z pouhých dvou případů, kdy premiér hlasitěji zasáhl do vládních sporů. Podle svědků jednání zvyšoval hlas v otázce progresivního zdanění, které ODS dlouhodobě odmítá.

Druhý, ještě vyhrocenější případ se udál v červnu při výjezdním zasedání ve Vimperku. Tam ministři nečekaně nadzvedli premiéra při projednávání národního plánu obnovy, který podle Fialy nebyl dobře připravený. „Seřval tam půlku vlády, to bylo asi nejvyhrocenější jednání,“ popisuje jeden z účastníků. Všichni se ale shodují, že takto ostrá reakce je u premiéra vyloženě výjimečná.

Touha po konsenzu „za každou cenu“ může podle některých členů vlády trochu škodit i samotným návrhům zákonů. Fiala chce, aby na vládu šly návrhy už pokud možno předem většinově odsouhlasené. Vytvořil se kvůli tomu celý systém „pojistek“, který to má zajistit. Řada věcí se projednává předem na schůzkách předsedů pod názvem K5, nebo na širší platformě K15.

Když přesto nějaké téma hrozí sporem, nechá premiér na vládě udělat „orientační“ hlasování. Není-li uspokojivé, bod se přeruší – a premiér vyzve účastníky sporu, ať dál jednají, případně schůzku s nimi sjedná sám. „Někdy to vede k tomu, že zákony na vládu doputují sice předdohodnuté, ale značně vykostěné,“ popisuje jeden z členů kabinetu.

Limity „nekonečného moderování“ se ukazují například i ve vyjednávání o společné kandidátce Spolu do eurovoleb. Premiér se netají tím, že si ji přeje, rozhodnutí se ale zaseklo u ODS, kterou její předseda jen opakovaně vyzývá k dohodě. A koaličním partnerům už kvůli tomu pomalu dochází trpělivost.

Zásadní potíž premiérova přístupu je také v tom, že co funguje uvnitř vlády, naprosto nefunguje navenek směrem k opozici. „Premiér se musí vyrovnávat s populistickou opozicí, která má zcela jiný argumentář, slovník, dokáže pružně měnit názory. Myslím si, že v tomto je premiérova pozice obtížná, protože to, jak opozice přemýšlí o politice, je často neuchopitelné. V tomto směru by měla být strategie jeho i celé vlády poněkud jiná,“ domnívá se Šaradín.

Spolu s klesajícími preferencemi tak v koalici řeší věčnou otázku – jak mediálně lépe čelit Andreji Babišovi. Premiér už kvůli tomu dokonce změnil mediální strategii, kdy se ho tým snaží trochu „polidštit“. A rozjela se kampaň Restart Česka, v níž premiér na billboardech uklidňuje občany, že vláda „dělá, co je potřeba“.

Osobnostně je premiér podle popisu svých kolegů spíš uzavřený – hlídá si soukromí a s okolím třeba o trávení volného času nebo rodině moc nemluví.

Typický premiérův týden v Praze začíná v úterý velkou poradou ve Strakově akademii – pondělky většinou tráví na cestách po republice. V Praze bývá do pátku, pokud není nějaký zahraniční výjezd. Víkendy se snaží vyhradit si pro rodinu v Brně. Část členů vlády by ho ale ráda měla častěji v Praze než v regionech – uvítali by větší prostor pro osobní jednání.

Jednání vlády vede premiér velmi formálně. Ačkoli si ministři mezi sebou tykají, premiér by rád, aby se při jednáních na záznam vykalo. Coby profesor a někdejší rektor Masarykovy univerzity prý ne vždy dobře nese kritiku. Jeden z ministrů to doprovodil v nadsázce komentářem, že když se jde za premiérem s kritickou poznámkou, převádí se do pozitivnější roviny ve stylu: „Děláte to dobře, ale šlo by to dělat ještě lépe.“

I Fiala prý ale občas udělá vtip, ačkoli jeho styl humoru je spíše akademický. Když například letos na jaře vláda rozhodla o zařazení patriarchy Kirilla na sankční seznam, Fiala vtipkoval, že na tiskovce by se mělo říct: „Naše náboženská neutrální vláda vzkazuje občanům, že Kirill je zplozenec ďábla.“

Koneckonců vtipu se premiér „dopustil“ i při nedávném rozhovoru s autory tohoto textu. Když se ke konci interview nemohli shodnout na závěrečné otázce, po chvilce pozorování jen suše konstatoval: „A přesně takhle je to i u nás v koalici.“