Tři možnosti, komu dají hlasy zklamaní voliči vlády

Analýzu si můžete poslechnout také v audioverzi.

Už je to tady zase. Kombinace rozčarování voličů a ekonomické krize, která je ideální atmosférou pro vznik nové politické strany. Chybí snad už jen jediná přísada, jak víme z minulosti: nějaký skandál ve vládní straně, který by znamenal definitivní ztrátu důvěry.

Přesto už dnes lze ze sociologických dat vyčíst, že po nové straně existuje docela silná poptávka. Podle různých průzkumů je počet rozčarovaných vládních příznivců mezi 500 až 750 tisíci. To už je skoro každý čtvrtý volič z těch, kteří v říjnu 2021 hlasovali buď pro koalici Spolu, nebo formaci Pirátů se Starosty.

Zároveň málokdo z nich vidí jako alternativu opoziční hnutí, Babišovo ANO a Okamurovo SPD. Naznačují, že už se poohlížejí jinde. Tuhle poptávku nejvíc cítí bývalý předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Poté, co se nedostal na kandidátku Spolu pro evropské volby, v četných rozhovorech naznačuje, že o návratu do vrcholné politiky uvažuje.

„Na ulici dnes leží asi tři čtvrtě milionu hlasů. Je-li na jakémkoliv trhu, politiku nevyjímaje, takto silná poptávka, časem se objeví i nabídka. Pokud se koalice Spolu nevzpamatuje, tak si pro jejich hlasy někdo půjde,“ říká Kalousek, jenž neskrývá zklamání, že TOP 09, kterou zakládal, se vydala jinou cestou.

Zkušený politik, jemuž bylo v prosinci 63 let, ještě nechce do politického důchodu. Je velmi aktivní, neumí se od politiky odpoutat, takže neustále glosuje. A pořád má vliv. Na sociální síti X, kde ho sleduje 330 tisíc lidí, nemine den, kde by nekritizoval Fialův kabinet za zoufalý výkon hlavně v hospodářské politice.

S tím, jak se staví nová politická strana a jaké úsilí to všechno obnáší, má zkušenosti. V roce 2009 opustil KDU-ČSL a společně s Karlem Schwarzenbergem založili TOP 09. Chystá něco takového i dnes? „Stala se ze mě soukromá osoba a ta nepromýšlí své možné politické plány nahlas,“ odpovídá na dotazy. Zároveň tím nechává politické prostředí v napětí – co že to ten starý lišák zase chystá.

Každopádně je jisté, že s rozhodnutím počká, až jak dopadnou troje letošní volby. V červnu do Evropského parlamentu a v říjnu pak do krajů a Senátu. Jestliže by v nich především koalice Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL) výrazně pohořela, může to Kalouska motivovat, aby do nového projektu šel. Ostatně o letošní „druhořadé“ volby mu ani nejde, přemýšlí o sněmovních volbách na podzim 2025.

On sám si nejlépe uvědomuje všechna rizika. Za prvé: Může být zrovna on, který strávil přes 20 let v nejvyšší politice, novou svěží alternativou? A není už prostě pro mladší generaci dinosaurem, politikem ze staré éry?

Za druhé: Založit novou stranu znamená sehnat nejen dostatek peněz na kampaň, ale především hodně nadšených lidí, kteří ve svém volném čase budou zdarma aktivně pracovat. Roznášet letáky, budovat strukturu, schůzovat, chystat besedy nebo dělat mítinky.

A za třetí: Není úplně jasné, jak hluboké je ono zklamání vládních voličů, které teď deklarují v průzkumech. Jestli to znamená definitivní NE, tedy že už nikdy nedají hlas nikomu z vládní pětikoalice. Anebo jde jen o žlutou kartu, řečeno premiérem Fialou – zlepšete se, zaberte, jinak vám už příště šanci fakt nedáme.

Ani různí sociologové, kteří dlouhodobě a soustavně sledují a zkoumají veřejné mínění, se neshodnou, co přesně zklamaní voliči hledají. Jestli se rozčarovaným voličům pořád chce hledat nového spasitele a opakovaně prožívat zklamání? Nebo se už smířili s tím, že politici nejsou andělé?

Analytik Jan Herzmann, který zkoumá dlouhé řady nejrůznějších sociologických dat, je přesvědčen, že prostor pro novou politickou stranu tady nepochybně existuje. „Dnes nám tady chybí subjekt, který by výrazně artikuloval politické zájmy české podnikatelské sféry, jakási proevropská konzervativní pravice, která by dokázala využít oslabenou pozici ODS. Projekt, zaštítěný silnou osobností, by mohl oživit zájem určité části zklamaných voličů vládní koalice,“ domnívá se Herzmann.

Když nepočítáme levicové příznivce opozice, pak největší zklamání z kabinetu skutečně dávají najevo právě podnikatelé. A především průmysl, který trpí vysokými cenami energií a vládě vyčítá, že mohla udělat víc. Ale přesto prý nehledají nového spasitele, jehož by finančně podpořili.

„Zakládáme si na tom, že nejsme politicky provázanou organizací. Proto neplánujeme formálně podpořit žádnou konkrétní stranu nebo hnutí,“ říká prezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj. „Na druhu stranu - nabízíme všem aktivním stranám naše špičkové experty a nápady pro tvorbu jejich programu, zejména v oblasti ekonomických témat. Ty strany, které budou naslouchat, přirozeně budou v nejužší vazbě.“

Ukazuje se, že úspěch nové partaje stejně nakonec stojí na osobnostech v jejím čele. Vždyť mimo parlament už dlouho existují menší pravicové strany, jako třeba Svobodní nebo Trikolora, ale jejich lídři opakovaně v různých volbách zjišťují, že lidé je jako relevantní alternativu neberou.

Z mnoha pokusů přijít s něčím novým vidíme, že uspěly jen ty projekty, v jejichž čele stál silný nebo charismatický lídr: Karel Schwarzenberg s TOP 09, Andrej Babiš s ANO, Tomio Okamura s Úsvitem a pak SPD nebo Ivan Bartoš s Piráty.

Všechny ostatní snahy byly odsouzeny k propadáku. Dokonce i když je třeba svou autoritou podpořili prezidenti, jako Václav Klaus v případě Suverenity nebo Miloš Zeman v případě Strany práv občanů.

Jestli se brzy zrodí nová politická formace, bude nakonec nejvíc záležet na tom, jak se bude dařit ekonomice. Frustrace voličů hodně souvisí s vysokou mírou inflace, tedy zdražováním, které už odeznívá. Právě kabinet Petra Fialy hodně spoléhá, že když konečně „bude líp“, znejistělí příznivci se k vládě zase vrátí.

Třeba Michal Kormaňák z agentury Ipsos se domnívá, že nová strana nevznikne proto, že lidé si další štěpení už tak dost pestré a roztříštěné politické scény nepřejí. „Víme z průzkumů, že voliči oceňují spíše sjednocování stran než další fragmentaci, proto osobně příliš místa pro další stranu nevidím,“ míní Kormaňák. „Mnohem více by strany měly pracovat na posílení kompetence, případně personálním oživení. Takovým příkladem je Danuše Nerudová kandidující za Starosty do evropských voleb.“

Právě profesorka ekonomie z Brna, která před rokem v prezidentských volbách skončila se ziskem téměř 800 tisíc hlasů na třetím místě, nejvíc uvažovala o založení vlastní nové strany. Nakonec dala přednost kandidatuře za STAN do unijního parlamentu. „Moji aktivní podporovatelé jsou skvělí, jsou se mnou dál a určitě se zapojí do eurovoleb,“ říká Danuše Nerudová.

Politolog Ladislav Mrklas z Cevro Institutu v jejím případě vidí vyšší potenciál než třeba u Miroslava Kalouska. Připomíná, že rekordní účast v loňských prezidentských volbách vytáhli zejména mladší a vzdělanější voliči z větších měst. Díky babyboomu ze začátku třetího milénia počet právě takových voličů v Česku dále poroste.

„V roce 2025 jich klidně může přijít o 200 nebo i 300 tisíc více než v minulých sněmovních volbách. To dělá bratru čtyři, možná i šest procent,“ argumentuje Mrklas.

Zachytit zklamané vládní příznivce před tím, aby rezignovali nebo utekli k Babišovi, se aktuálně snaží šéf STAN a ministr vnitra Vít Rakušan. Svou novou kampaní, kde se vymezuje vůči vládě, sice kolegy ve Strakově akademii naštval, ale jeho záměr má logiku.

Průzkumy dlouhodobě ukazují, že Starostové sice nemají moc skalních voličů, ale zároveň mají vysoký potenciál - pro lidi jsou nejčastěji druhou zvažovanou volbou. Jinými slovy: když vás zklame ODS, lidovci, TOP 09 nebo Piráti, často sáhnete po Starostech.

„To jsou lidé ze středních měst, tradiční regiony, ani Sudety, ani krajská města. Častěji jsou to ženy. Lidé, kteří nemají rádi polarizaci politiky, ta jim leze na nervy. Nechtějí pravicová ani levicová řešení, chtějí správná řešení, slušnost, zdravý rozum. To vše vyžaduje jednoduchou komunikaci, protože tito lidé dennodenně politikou nežijí, nesledují ji detailně, protože na to nemají čas,“ vysvětluje politolog Mrklas.

Závěrem by se tedy dalo říct, že souboj o frustrované vládní voliče povede překvapivá dvojice - Vít Rakušan a Miroslav Kalousek, pokud se rozhodne.