Kdo byl v kampani nejlepší? Porota Seznam Zpráv vynesla verdikt

Ještě než se v Česku otevřou volební místnosti, je tady porota osobností Seznam Zpráv, která hodnotila letošní kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Jejími členy jsou Marie Bastlová, Lucie Stuchlíková, Martin Čaban, Václav Dolejší a Jindřich Šídlo.

Každý z nich hodnotil v osmi vybraných kategoriích (viz box níže) a vybral jednotlivé kandidáty nebo i celé strany. Pokud nejste politický fajnšmekr, tak se možná o některých jménech dozvíte poprvé v životě.

Jak měl vypadat inzerát ANO a jak ve skutečnosti vypadal.

Lucie Stuchlíková: Nejvýraznější letošní billboard je ten, který nevyšel. Inzerát hnutí ANO se člunem plným migrantů černé pleti a sugestivním sloganem „Volte, než bude pozdě“ už už měli tisknout v Deníku, když si to Babišovo hnutí na poslední chvíli rozmyslelo. Zdůvodnilo to tím, že nechtělo strašit občany, a zůstalo tak u méně strašidelných billboardů s předsedou a Klárou Dostálovou.

Václav Dolejší: STAN. Cíl celého rebrandingu hnutí dorůžova – ať se líbil, nebo ne – se povedl: Všichni o tom mluvili, Starostové v mikinách byli hodně vidět a odlehčenou formou se tak odlišili od ostatních vládních stran.

Marie Bastlová: Za mě individuální kampaně kandidátů, kterými se oproti původním dohodám pokoušejí přeskákat své stranické či koaliční kolegy na kandidátkách. Urputný výkon v kampani předvedla extrémní pracovitostí komunistka Kateřina Konečná. Je vidět, jak moc jí o Evropský parlament jde.

Martin Čaban: Spolu. Nejsem expert ani na estetiku, ani na funkčnost billboardů, ale na plakátovacích plochách koalice Spolu musím ocenit jednu věc – jsou na nich lidé, kteří v evropských volbách opravdu kandidují a usilují o to, aby se stali europoslanci. Mnoho dalších stran cítí potřebu podepřít portrét lídra eurokandidátky portrétem nekandidujícího předsedy, aby snad nevznikla v hlavách voličů nějaká nejasnost. Takže u Petra Macha je pro jistotu Tomio Okamura, za Filipem Turkem pro sichr vykukuje Robert Šlachta, Kláru Dostálovou jistí na plakátech Andrej Babiš, pirátské kandidáty hlídá zasněný Ivan Bartoš. A ano, chápu, proč se to děje. A chápu také na druhé straně, že obohacovat billboardy Spolu předsednickým triptychem by bylo komplikované i technicky.

Uznávám také, že ani Starostové necítí potřebu, aby Danuši Nerudové a Janu Farskému dělal na billboardech garde Vít Rakušan. Ale vstoupí-li do hry druhé kritérium, přijdou mi billboardy Spolu vizuálně poutavější.

Jindřich Šídlo: Jesus Christ Ferjenčík spojený se žalobou Jiřího Stracha, že mu Piráti ukradli Boha.

Lucie Stuchlíková: Nejlepší heslo podle mě mají Svobodní. Zní „Jádro a mašiny“ a má symbolizovat podporu jaderné energetiky a spalovacích motorů. Příště bych se už vůbec neostýchala a rovnou tam dala „Holky a mašiny“. Mítinky bude moct s Karlem Divišem objíždět Daniel Landa, tedy pokud ho dříve neukecá Andrej Babiš jako experta na vystupování s kohouty.

Václav Dolejší: O fous lepší EU, o dost lepší Česko. Původně facebooková satira poukazující na problémy Prahy 8 se proměnila v politickou stranu Mourek, a i když tahle parta nemá šanci, alespoň má smysl pro humor.

Marie Bastlová: Asi heslo Jedině spolu máme šanci vyhrát volby. Heslo totiž srozumitelně vysvětluje voličům, proč jsou na jedné kandidátce lidé, kteří si často o Evropě a evropské integraci myslí zcela odlišné věci. Slogan připomíná lidem ten jediný důvod, proč na kandidátce volit i lidi, se kterými vůbec nesouhlasí. Současně to ale není heslo nikterak překvapivé. Naopak nepovedené heslo podle mě provází kampaň hnutí ANO. Heslo „Česko, pro tebe všecko“ je nezajímavé, nechytlo se. Jediný, kdo heslu na chvíli udělal reklamu, byla koalice Spolu svojí antikampaní a vůbec nejhorším heslem kampaně „Rusko, pro tebe všecko“.

Martin Čaban: „Česko, pro tebe všecko“. Ne, nerýmuje se to. No a? My, kteří máme rádi svůj mateřský jazyk, nervózně sledujeme drobné i větší významové posuny, k nimž dochází zanedbáním interpunkce nebo grafickými finesami. Ale to je nepodstatné. To heslo je rázné. Krátké. I když se nerýmuje, anebo možná proto, že se nerýmuje tak iritujícím způsobem, zapamatuje si ho každý. Tomu samozřejmě pomohla i hloupá „ruská“ antikampaň koalice Spolu. V kombinaci s fanouškovským líčením politiků na plakátech heslo dokonale zapadlo nejprve do hokejové horečky a následně (dobrá sázka marketérů!) do hokejové euforie. Je v něm cítit ochranářství. Snaha bránit zemi, v případě těchto voleb před mytickou obludou jménem „Zlý Brusel“. Tím heslo ladí s programem ANO. Čistá práce.

Jindřich Šídlo: O fous lepší Evropská unie (Mourek), nové, neokoukané tváře politiky.

Lucie Stuchlíková: Skokanem se stane Kateřina Konečná, které se povedlo schovat značku KSČM tak dokonale, že voliči zapomenou, že tradiční levicové strany už nejsou cool.

Václav Dolejší: Filip Turek. Lídr koalice Motoristé a Přísaha, nebo jak jim říká expremiér Mirek Topolánek „Dýzl a Fízl“, je coby autíčkář za hvězdu mezi mladými kluky, zatímco staří kluci v něm vidí Dolpha Lundgrena, jenž zachrání starý dobrý svět.

Marie Bastlová: Filip Turek. Přiznám se, že mi před volbami jeho jméno úplně unikalo, dlouho jsem ho brala jen jako okrajového účastníka voleb. A až relativně pozdě jsem zachytila jeho nástup. Je to showman, očividně má své publikum, ale vůbec mi není jasné, co chce dělat v Evropském parlamentu a proč tam kandiduje. Naopak bych řekla, že skokanem voleb se nestane Danuše Nerudová. V debatách nabízela obecné, frázovité, vyprázdněné odpovědi a vrchol zájmu u veřejnosti stejně jako v případě prezidentských voleb načasovala příliš brzy a daleko před volbami.

Martin Čaban: Motoristé a Filip Turek. Způsob, jímž se Filip Turek natlačil do mainstreamového veřejného a mediálního prostoru, je ve srovnání s jinými kandidáty menších stran pozoruhodný. Zároveň na něm můžeme pozorovat, jak se do politiky budou tlačit lidé, jejichž hvězda září díky vlivu na sociálních sítích. Zvykejme si. Pro Roberta Šlachtu zajímavá volba koaličního partnera a zřejmě dobře trefené téma. Jestli to bude stačit na jeden motoristický mandát, samozřejmě nevíme. Ale na skokana kampaně to stačí určitě.

Jindřich Šídlo: Danuše Nerudová (směrem dolů), alespoň to tak podle průzkumů vypadá.

Lucie Stuchlíková: Titul hvězdné pěchoty za mě má Jindřich Rajchl a jeho PRO. Měl slušně našlápnuto obrat o voliče Tomia Okamuru, ale pak si nechal utéct antivax hvězdy a trochu ztratil drajv.

Václav Dolejší: ČSSD, tedy Česká suverenita sociální demokracie. Jsou proti válce, proti migraci a proti Green Dealu, úplně stejně jako všichni ostatní. Jen nevíte, proč byste kvůli tomu měli volit Jiřího Paroubka, jehož několikátý pokus o comeback tentokrát podporuje i Miloš Zeman.

Marie Bastlová: Jindřich Rajchl a strana PRO, protože v kampani úplně propadli. Nebyli vidět, témata, prostor i případné voliče jim sebraly koalice Motoristé a Přísaha, ale i koalice Stačilo, ve které skončila část přeběhlíků od Rajchla. Rajchl nenabídl žádné originální téma a staré tváře, jako třeba bývalý sociální demokrat Michal Hašek, očividně vůbec nezafungovaly.

Martin Čaban: SOCDEM a Lubomír Zaorálek. Kategorie svádí k hledání nejbizarnějších kandidátů – a že jich je. Mě ale nejvíc mrzí destrukce tradiční, dokonce nejtradičnější české politické značky. Zoufalství, s nímž se pustili do kampaně sociální demokraté se svým lídrem Lubomírem Zaorálkem, jinak zkušeným matadorem, je smutná podívaná. Fakt už v Lidovém domě nejde vymyslet nic lepšího než vyrazit do evropských (!) voleb s heslem „zvýšíme mzdy“ a s výkřiky o „chcípácké vládě, která nemá koule“? To mívala levice vyšší úroveň. Inu, škoda, Kateřina Konečná uctivě děkuje za vyklizení pole. Nebo spíš políčka, ale taky dobré.

Jindřich Šídlo: Ondřej Dostál, Jindřich Rajchl, Zuzana Majerová, Antonín Staněk, Lubomír Zaorálek.

Lucie Stuchlíková: Nejlepší diskutér je rozhodně Filip Turek, který si v duelu s Danuší Nerudovou na Primě hodinu vystačil s pouhými třemi větami. A to: 1. Je to vytržené z kontextu. 2. Kromě aut sbírám i svastiky. 3. Tu ezoknihu jsem sice vydal, ale nečetl.

Václav Dolejší: Kateřina Konečná. S názory šéfky komunistů bude málokdo souhlasit, ale odhlédneme-li od obsahu, pak jí ostatní musejí závidět zápal a energii, s jakou bojuje o existenci strany i vlastní křeslo v Bruselu, kde už je deset let. Když jde o přežití, lidé podávají nejlepší výkony.

Marie Bastlová: Alexandr Vondra a Marcel Kolaja. Rovnou přiznávám, že jsem nestihla všechny debaty. Vondra má největší zkušenosti, v žádné debatě se nevzdá a není snadné ho nachytat. Nepodléhá emocím. Kolaja se za pět let dobře naučil fungování evropského parlamentu i evropská témata. I když v debatách dobře odpovídal, pro širší veřejnost je jen málo známý.

Martin Čaban: Danuše Nerudová. Těžká volba. Takový Alexandr Vondra předvádí hodně zajímavou rétorickou gymnastiku, aby dokázal zastupovat koalici, která má na každé důležité evropské téma dva až tři protichůdné názory. Ale nakonec přece jen vyhlásím za vítěze této kategorie Danuši Nerudovou, a to zcela konkrétně pro její postoj k migračnímu paktu. Jde o velmi nevděčné předvolební téma. Ten dokument v mnoha ohledech není dobrý. Ale je to kompromis, k němuž se Evropská unie trmácela deset let, a jako takový si zaslouží aspoň špetku úcty a racionální diskuzi. I před volbami. Nerudová dokument v debatách hájí, což vyžaduje odvahu. A je v názoru dokonce pevnější než její stranický šéf Vít Rakušan, který pakt nejprve dotáhl, aby jej ve finálním hlasování před volbami alibisticky nepodpořil. Nerudové přesvědčení, že schválený dokument je dobrý základ pro další práci, má blízko k racionalitě. Rozhodně blíže než populistické představy, že pakt lze chvíli po volbách zrušit nebo se z něj nějakým rebelantstvím vyvázat.

Jindřich Šídlo: Alexandr Vondra.

Lucie Stuchlíková: Největší show předvedl Jiří Paroubek a jeho Česká suverenita sociální demokracie (ČSSD, neplést se SOCDEM) spolu s exprezidentem Milošem Zemanem na mítinku v Teplicích. Pravda, byla to sice prodejní show podobná prodeji hrnců, ale každá udaná kniha Spiknutí se počítá.

Václav Dolejší: Piráti. Svými videi sice po pirátsku narušili autorská práva – sitcom o rodině Korzárových jako okopírovaný Comeback TV Nova nebo Ferjenčíkův spot jako pohádka Anděl Páně –, ale své fanoušky nadchli. Ostatním to muselo připadat trapné, což byl nejspíš pirátský záměr.

Marie Bastlová: Tu předvedlo hnutí STAN ve svých debatách bez cenzury, ke kterým přitáhli pozornost už klipem z volejbalové šatny. Hlavně na začátku se jim podařilo připoutat velké publikum, po dlouhé době šlo o druh předvolebních mítinků, ze kterých média přinášela jednu reportáž za druhou. Pozornost přitáhlo i to, že debatami se hnutí STAN lehce vymezilo proti vlastním koaliční partnerům. Jakmile debaty převzala Danuše Nerudová a Jan Farský, jejich dynamika logicky dramaticky klesla.

Martin Čaban: Piráti a Mikuláš Ferjenčík. Mikuláš Ferjenčík se na eurokandidátce Pirátů ocitl na nevolitelném 12. místě. A tak se exposlanec rozhodl rozvířit vody a upoutat na sebe pozornost. Šel do toho v duchu hesla své strany „odvaha pro Evropu“ a vyrazil do boje se Strachem. Konkrétně s režisérem Jiřím Strachem, jemuž Ferjenčík ve svém osobním volebním klipu zcela bez skrupulí vykradl estetiku a styl pohádkové série Anděl Páně. Zcela očekávaně přišla výzva, aby klip stáhl a ještě autorovi něco připlatil. Ferjenčík se k tomu postavil pěkně po staropirátsku. Vyhlásil duševní vlastnictví za přežitek, přesněji řečeno klukovsky se vymlouval, že se to jenom odehrává v nebi a na nebe žádný autor práva nemá. A pak se, samozřejmě, prohlásil za oběť snah o cenzuru. Moc pěkné. Na křeslo ve Štrasburku to nevystačí, show to byla dobrá.

Jindřich Šídlo: Filip Turek vysvětlující, kde se u něj vzal svícen se svastikou.

Lucie Stuchlíková: Nejlepší věcný program dala dohromady strana Mourek. Nikdo kromě občanů pražské Libně o ní sice nikdy neslyšel, přesto vyšla ve volební kalkulačce vysoko kdekomu, včetně mých příbuzných z Královéhradeckého kraje.

Václav Dolejší: Spolu. To, co vypadalo jako slabina – roztříštěnost názorů –, se ukázalo jako výhoda. Kompromisem je realistický program, který se vyhnul extrémním pozicím (pro/proti) a řeší to aktuálně podstatné (bezpečnost, konkurenceschopnost, oživení Evropy).

Marie Bastlová: Fascinoval mě program koalice Spolu – přesněji to, že se dokázali domluvit na textu, který odsouhlasily tak různorodé figury, jaké má Spolu na kandidátce.

Martin Čaban: Starostové. Nejtěžší volba. Jsem velkým příznivcem volebních programů a velkým odpůrcem toho, co se z nich za posledních deset až 15 let stalo. Jsou to sbírky patetických výkřiků, prázdných hesel, zapamatovatelných výkřiků a různě velkých hromad slovního balastu. To platí z hlediska formy v podstatě univerzálně, ať je řeč o stranách, které se samy označují za demokratické, anebo o takzvaných populistech a extremistech. Prázdnota je všudypřítomná. V programu Starostů jsem ocenil hned zkraje celkem konkrétní zmínku o zdravotní unii – to je zajímavý projekt hodný debaty (na rozdíl od „nutnosti chránit vnější hranice“, což je vyprázdněný blábol, který prosazují úplně všichni, jen nikdo neví jak). Tak tedy proto. Ale jinak je to také dokument plný samého „je třeba“ a „měli bychom“ a prosté snahy o analýzu a konkrétní návrhy konkrétních řešení.

Obzvlášť tristní je, jak všechny programy pro všechny volby už vypadají stejně. Ty evropské třeba vypadají, jako by se strany po volbách hodlaly usadit v nějakém orgánu, v němž se podělí o moc a prosadí své nápady. Přitom ti šťastnější budou součástí dvacítky českých poslanců v 700hlavém tělese. Cokoli chcete prosadit, můžete prosadit jen ve spolupráci s programově blízkými stranami a frakcemi. O téhle spolupráci ale nenajdete nikde ani slovo. Respektive najdete – v programu jakési koalice exotů a nácků, kterou vede Hynek Blaško. Tam se píše o nutnosti spolupracovat s podobně smýšlejícími, prý „rozumnými“ europoslanci. Jinak takovou zmínku nikoho nenapadlo do programu zařadit.

Čestné uznání míří za stranou Mourek, která svůj program pojala alespoň edukativně. První kapitola se jmenuje „Je Evropský parlament vůbec k něčemu dobrý?“ a zbytek se nese v podobném duchu.

Jindřich Šídlo: STAN. Problém je, že v těchhle volbách zajímají lidi programy ještě méně než obvykle, tedy vůbec.

Lucie Stuchlíková: Největší překvapení voleb bude, jestli voliči kroužkováním nepřehází kandidátku koalice Spolu k nepoznání.

Václav Dolejší: Koalice Spolu bude o fous první na pásce před hnutím ANO, podobně jako ve sněmovních volbách v roce 2021.

Marie Bastlová: Vítězství koalice Spolu. Pro mě by bylo největší překvapení, kdyby koalice Spolu skončila první na pásce a porazila hnutí ANO. Jsou to samozřejmě specifické volby s malou volební účastí, přesto by to byl významný signál, že hnutí ANO není zdaleka tak neotřesitelné jako dřív. Na druhou stranu bych nedělala velké závěry s menším uskupením, které překročí pět procent. To se povedlo v roce 2014 Svobodným, jak se později ukázalo, žádné další volební úspěchy jim to ale nepřineslo.

Martin Čaban: Kroužky a Spolu. Myslím, že by mohlo být živo kolem kroužkování na kandidátce Spolu. Koalice se tak moc snažila udělat kandidátku nezajímavou, aby se kroužkovalo co nejméně, že by se voliči mohli hecnout a trochu tím zamíchat. Takže můj – pravděpodobně mylný – tip: do europarlamentu se překvapivě neprobojuje dvojka Spolu Veronika Vrecionová, protože příznivci TOP 09, KDU-ČSL a lidí, kteří byli z kandidátky vyšoupnuti, jelikož byli moc zajímaví, budou kroužkovat jako o život.

Jindřich Šídlo: Největší překvapení podle mě bude účast, aspoň pro mě, pokud se opravdu dostane nad 30 procent. Teď si myslím, že by mohl odolat i rekord 28 procent z roku 2019.