Kdo bude vládnout s ANO? Ideálem jsou nováčci tlačení Klausem a Zemanem

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hnutí ANO je při pohledu na průzkumy veřejného mínění přesvědčeno, že nezadržitelně směřuje k triumfálnímu vítězství ve sněmovních volbách na podzim 2025 a že se vrátí k moci. Pak si ale musí položit logickou otázku: Paráda, ale sami většinu poslaneckých křesel nedáme, takže s kým uděláme vládu?

Andrej Babiš na tohle téma mívá protichůdná prohlášení, proto lze jen velmi těžko odhadovat, jestli má nějakou vysněnou variantu. „ANO má cíl vytvořit příští vládu, to je hlavní. A pak dlouho, dlouho nic – prostě už pro ně není tolik podstatné, s kým to bude,“ domnívá se politický analytik Jan Herzmann.

Seznam Zprávy o tom, s kým by nejraději sestavovali vládu, mluvily s předními politiky ANO. „Chceme, aby se příští vláda nedala postavit bez nás. A budeme si vybírat. Rozhodně se nechceme zalíbit ani arogantní ODS, která kapitulovala na svůj program, ale ani nevyzpytatelné SPD, která si hraje s ohněm v podobě referenda o vystoupení z EU,“ říká místopředseda ANO Karel Havlíček.

Lídři Babišova hnutí by zkrátka byli nejraději, kdyby se mohli obejít bez dnešních parlamentních stran – pětice vládních i opoziční SPD. Se všemi jsou v otevřeném konfliktu a rozhádaní. Přejí si proto, aby se do Sněmovny dostal někdo úplně nový, s nímž bude možné uzavřít vládní koalici.

O tom mluví třeba místopředseda hnutí Radek Vondráček: „Nevíme, kdo bude zvolen příští rok do Sněmovny. Třeba se objeví i někdo nový nebo SPD neuspěje.“

V ANO zkrátka věří, že se nebude opakovat výjimečný výsledek z voleb v říjnu 2021. Tehdy propadl rekordní milion hlasů – Přísaha (4,7 procenta), SOCDEM (4,6) komunisté (3,6) nebo Trikolora (2,8) a mnoho dalších skončili pod pětiprocentní hranicí.

Kdo by tentokrát mohl jako nový partner Babišova hnutí uspět? Nahoru se tlačí dvě partaje, obě deklarují ochotu vstoupit do vlády s ANO. Obě jsou také podporované bývalými prezidenty. Lze říct, že Václav Klaus a Miloš Zeman jsou těmi, kdo pro Babiše chystá společníky do vlády. Dvojice veteránů chce pořád ovlivňovat českou politiku.

Na jedné straně je to levicová Česká suverenita sociální demokracie v čele s expremiérem Jiřím Paroubkem, který uzmul značku ČSSD a zároveň získal i Zemanovu aktivní podporu. „Současná vláda je zcela zkompromitovaná, takže není mnoho možností, s kým spolupracovat. Pro nás je to hnutí ANO, SPD a komunisté,“ říká jasně Paroubek.

Na straně druhé je to duo Motoristé a Přísaha, které věří, že svou sílu a přitažlivost ukáže už teď v červnových eurovolbách. V nich ho podporuje Václav Klaus – jeho dlouholetý spolupracovník a mluvčí Petr Macinka je zakladatelem a šéfem Motoristů.

Na opakované otázky, jestli by byl ochoten vstoupit do vlády s hnutím ANO, vždy Macinka odpovídá: „ODS se jako pravice zcela zdiskreditovala. A když u stolu přede mnou budou sedět Markéta Pekarová Adamová a Karel Havlíček, tak já jednoznačně říkám 10:0 pro Havlíčka.“

Pro Babiše by to byli opravdu ideální spojenci, kdyby se aspoň jedna ze stran do Sněmovny dostala. Suverenita, Přísaha i Motoristé mají podobný program jako hnutí ANO – kritický k EU, proti euru, proti migraci, proti Green Dealu. Ale hlavně: Coby aktuálně mimoparlamentní strany nejsou rozhádané s Babišem natolik, aby jejich vzájemné křivdy bránily ve spolupráci.

Dnes, 16 měsíců před velkými volbami, nikdo nemůže ani odhadnout, jestli se někdo nově dostane do Poslanecké sněmovny. Současná vládní koalice bude usilovat o to, aby to dopadlo jako minule – tedy mobilizovat voliče, aby maximálně zvýšila volební účast, a tím nechala co nejvíc malých stran pod čarou. Což se nakonec klidně může stát a Fiala a spol. se dál udrží u moci.

Další hojně probíranou možností je vláda dnešních opozičních stran – ANO a SPD –, pokud by po volbách získaly většinu hlasů ve Sněmovně. Jenže tohle spojenectví vyvolává v ANO velké emoce. Sám Andrej Babiš jednou řekne, že „SPD volí 500 tisíc lidí, proč bychom je měli vylučovat“, aby příště Tomia Okamuru označil za „lháře, který jen straší lidi“.

Navíc se viditelně zhoršily jejich osobní vztahy od prezidentských voleb v lednu 2023, kdy Okamura rozlítil Babiše, protože ho odmítl podpořit. O jejich spojenectví hodně usiloval exprezident Miloš Zeman, ale zatím marně přemlouvá Babiše, ať to s Okamurou ještě zkusí.

Kromě osobní nedůvěry je tu ta nejpodstatnější překážka – v ANO odmítají Okamurův požadavek na vyhlášení referenda o vystoupení z EU. „Neumím si představit, že bychom byli v koalici s někým, kdo zpochybňuje naše závazky. Já bych s Tomiem Okamurou ve vládě neseděla,“ říká místopředsedkyně ANO Alena Schillerová s tím, že tento názor v hnutí sílí.

Kompromisem by mohl být vznik menšinového kabinetu ANO, který by tolerovala Okamurova SPD výměnou za sněmovní křesla nebo třeba pozice v dozorčích radách státních podniků.

To si myslí třeba politolog z Univerzity Karlovy Aleš Michal, podle něhož je Babišovým ideálem sestavit vládu bez koaličních partnerů. „Což by v politické realitě po volbách znamenalo sestavení klidně menšinové vlády s externí podporou,“ domnívá se.

Ostatně menšinová vláda je něco, co už si Babiš vyzkoušel včetně hledání ad hoc podpory v parlamentu pro různá hlasování. Slíbenou ji měl sice oficiálně od komunistů, ale občas běhal pro hlasy i k SPD – a když šlo o snížení daní, pomohla jednou dokonce i ODS.

Jenže Tomio Okamura si je vědom své ceny a po dlouhých letech v opozici už chce konečně k moci. Žádná tolerance, ale přímá účast v kabinetu. Dokonce už si vyjmenoval, o která ministerstva by měla SPD zájem – třeba vnitro, zahraničí nebo sociální věci.

„Musíme s ANO spolupracovat, táhnout za jeden provaz, abychom ukončili Fialovu vládu,“ argumentuje Okamura a dodává, že nic jiného než vláda s SPD Babišovi nezbývá, protože podle něho se žádná nová strana do Parlamentu stejně nedostane.

A nakonec tu máme možnost, která se dnes zdá naprosto nepravděpodobná: Že se Andrej Babiš domluví s někým ze současné pětice vládních stran.

Vzhledem k aktuálně vyhroceným vztahům se to zdá nemožné, ale česká politika nám už několikrát ukázala kreativní a nečekaná spojení – nejslavnější je kartel mezi Klausem a Zemanem z let 1998 až 2002, kteří se ještě před volbami navzájem vykreslovali jako největší zlo.

Nejčastěji jsou z úmyslů plácnout si s ANO podezíráni občanští demokraté. S Petrem Fialou nebo Zbyňkem Stanjurou v čele partaje to není možné. Ale i kdyby se lídři vyměnili nebo zapomněli na vzájemné výpady s Babišem a spolkli všechny křivdy, stejně spojenectví nejvíc brání voliči obou táborů. Brali by to jako podraz, a to jak příznivci ODS, tak i ANO.

Dokonce i stoupenci této možnosti, kteří jsou v dnešní ODS v naprosté menšině a na okraji, považují Babiše za nevypočitatelného partnera, s nímž by to nebylo snadné. Osud sociální demokracie, která s ním vytvořila vládu, aby pak zmizela, je velkým varováním.

Přesto se v ODS najdou tací, kteří kabinet s ANO doporučují, jako třeba končící europoslanec Jan Zahradil. Odmítá „morální kýč, kde si ODS hraje na kádrováky druhých i dobrých mravů“, a volá po návratu politiky jako pragmatické správy věcí veřejných.

„Andrej Babiš je prostě pragmatický technolog moci. Proto je s ním možná lepší domluva než s tříprocentními zaťatými ideology nebo desetiprocentní levicovou úderkou,“ míní Zahradil, že ANO je lepší než TOP 09 nebo Piráti. Za tyto své názory sklízí velkou kritiku od stranických kolegů, kteří by byli nejraději, kdyby z ODS sám odešel.

Počkejme si, formování každé vlády stejně nakonec nějak překvapí. Dnes odmítaný kabinet ANO s SPD by se docela jednoduše odblokoval tím, kdyby Okamura netrval na požadavku na referendum o vystoupení z EU.

Pokud neustoupí, bude mít Andrej Babiš výbornou motivaci pro dnešní vládní strany. Některé z nich by pak mohly rychle zapomenout na svou antibabišovskou éru a prohlásit: Rozhodli jsme se obětovat ve prospěch země, jdeme do vlády s ANO jen kvůli tomu, abychom zabránili kabinetu s SPD, tudíž vystoupení Česka z EU.

Jenže i pragmatická ODS nebo široce rozkročené neideologické hnutí STAN či snad lehce ušpiněná KDU-ČSL, která už jednou s ANO vládla, by takový krok udělaly s jednou podmínkou: Premiérem by nesměl být Babiš.

Ten i v této otázce mate a není vůbec jasné, co chce. Jednou prohlásí, že se samozřejmě chce vrátit do čela příští vlády, aby jindy představil lidem na mítinku Karla Havlíčka jako stínového premiéra ANO.

„Osoba Andreje Babiše je tím, co opravdu dramaticky snižuje potenciál hnutí ANO,“ říká politolog Lubomír Kopeček. „Pokud by zvolil polský model, tedy řídit to ze zadního sedadla, jak se tomu říkalo za Kaczyńského, uvolnil by prostor pro nespočet variant vládního uspořádání.“

Je samozřejmě otázka, jestli by ostatní strany na vládu bez Babiše řízenou na dálku Babišem kývly. Po zkušenosti ze schůzky o penzijní reformě na Hradě, kde domluvené platilo jen do návratu šéfa z dovolené, se do toho nikomu moc nechce.

Variant budoucího uspořádání je dnes zkrátka docela dost. Jak už to tak bývá, nakonec může do Strakovy akademie přijít sestava, o níž dneska ani netušíme.