Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Na víkendovém kongresu ODS se nečeká velké personální překvapení. Vedení vládní strany v čele s premiérem Petrem Fialou má zůstat prakticky beze změn - hraje se především o neobsazený post místopředsedy po Zdeňku Zajíčkovi.
Favoritkou je podle hlasů ze strany poslankyně z Vysočiny a advokátka Eva Decroix. „Nesnáším, když bych měla být zvolena jen proto, že jsem žena. Ale obecně by ženský hlas ODS slušel,“ říká kandidátka v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Základním úkolem zvoleného vedení podle ní bude dovést stranu k úspěchu v příštích sněmovních volbách. Jenže popularita vlády i její domovské ODS není vysoká - podle Decroix za to může fakt, že vláda dlouho řešila válku na Ukrajině, energetickou krizi a příliv uprchlíků.
„Dokud je tady čím topit a svítit, tak máme pocit, že se nic nestalo. Volič má dojem, že to není nic, co by se týkalo jeho. Takže teď už musíme přinášet řešení pro ten každodenní život většiny obyvatel,“ dodává.
Proč vlastně kandidujete?
Věřím tomu, co dělá ODS, a chci k tomu přispět.
A co budete říkat delegátům, proč by měli volit právě vás?
Za mě musí mluvit moje práce, to asi není o tom, že vylezu, řeknu nějaký skvělý proslov a oni mě zvolí. Nějakou dobu už v politice jsem a něco reprezentuji. V zahraniční politice jsem poměrně hlasitá, obecně si myslím, že jsem docela slyšet. Taky možná reprezentuji i nějakou novou generaci a možná i ten ženský pohled.
Pokud vás zvolí a potvrdí se i další vnitrostranické zprávy o rozložení sil, předsednictvo zůstane stejné a vy budete jediný nováček. Nepotřebuje ODS víc čerstvé krve?
Každá strana potřebuje spoustu čerstvé krve a nových tváří. Tomu bych se pak chtěla věnovat - jak zapojit mladé lidi do politiky.
Možná se od vás bude očekávat, že budete nějaký hlas zvenčí. Co tam chcete přinést?
Naše předsednictvo jsou z velké části i členové vlády. Takže kromě toho, že mají za úkol stranu, tak vedou i tento stát. Člen, který není součástí exekutivy a má víc času věnovat se členské základně, víc pracovat na vnitrostranické vizi, by podle mě byl důležitý. Já tam ale nejdu proto, že bych chtěla něco zásadního měnit. Věřím aktuálnímu vedení, co dělá Petr Fiala, mi dává ohromný smysl. Jdu tam proto, abych to podpořila a přinesla tam kus svého pohledu. Když se zadaří, přijde tam čtyřicetiletá ženská a to je možná ta message.
Říkáte, že věříte vedení. Je ale něco, co podle vás ODS potřebuje dělat jinak?
Já si nemyslím, že by ODS měla něco dělat jinak. Ale myslím, že to má dělat tak, aby to bylo lépe uchopitelné pro každého. Aby lidé neměli pocit, že je to nějaká politika, která je od nich odtržená a netýká se jich. Někdy je to teď složité - pokud nejste vystudovaný ekonom, tak porozumět našemu konsolidačnímu balíčku není snadné.
„Když se zadaří, přijde tam čtyřicetiletá ženská,“ říká poslankyně.
Můžete být konkrétnější?
Pro mě je číslo jedna zahraniční a bezpečnostní politika. A tam to ODS dělá dobře. Ale naše politika musí být uchopitelná třeba i pro mladou generaci. Aby vnímali, že jsme tady pro ně.
U nich mám zrovna pocit, že jsou z těch zklamanějších. Jak z toho ven? Čím je přesvědčit?
Někdy ty mladé voliče zjednodušujeme na jedno nebo dvě témata. Když si představím mladého voliče, tak je to někdo, kdo vystudoval, začíná aktivně žít a zjišťuje, jaké jsou překážky v tom státě.
Tak trápí je určitě bydlení, velké stížnosti jsou na upravení dohod o provedení práce…
Výstavba je podceněná dlouhodobě, hledáme řešení, jinak se ocitneme v situaci, kdy budou bydlet tři generace pohromadě, a to je nesnesitelné pro každého. A tam tu nespokojenost vnímám. Nemáme nastavený systém tak, aby se dala sladit práce a rodina. Možná ho máme na papíře, ale v reálu to nefunguje, je to peklo. Takže rozčarování chápu, ale neumíme lusknout prsty a za dva roky udělat všechno, co se zanedbávalo. Chápu, že by chtěli, aby to bylo rychlejší. To bych chtěla i já.
Čas se ale krátí, na reformy směrem k vašim voličům už nezbývá moc času. Stihnete je ještě přesvědčit?
Jsou věci, které za čtyři roky stihnout jdou, a ty, které nejdou. Rozdat koblihy a rychle rozdat dávky jde za půl roku. Ale zákon o dostupném bydlení trvá. Takže musíme ty volby vyhrát znovu. Jinak se to vrátí k jednoduchým, rychlým řešením, která se části populace budou líbit. Musíme ty volby vyhrát i kvůli tomu, abychom ustáli prozápadní směřování. Stačí se podívat na Slovensko, co tady dnes šíří Babiš, je to samé.
Souhlasíte s premiérem, když říká, že voliči od vás neodcházejí, protože nemají kam, protože přece nepřejdou k Babišovi?
Volič vždycky může odejít. Ale myslím, že naši voliči zůstávají. Do určité míry můžou být naštvaní. Volič STAN bude naštvaný, protože vládní politika není 100% v souladu s programem STAN, naši pravicoví voliči budou naštvaní, že nejsme dost pravicoví. Chápu, že jsme vzbudili ohromné naděje a teď je pocit, že nebyly rychle uspokojené.
Ono se to špatně vysvětluje. Dokud je tady čím topit a svítit, tak máme pocit, že se nic nestalo. Ale byly i okamžiky, kdy tohle bylo ohroženo a tak snadné to nebylo. Když si vezmeme, jak se zvládli uprchlíci - ono to zní jako klišé, ale nebyla to samozřejmost. Jenže volič má pocit, že to není nic, co by se týkalo jeho. Takže teď už musíme přinášet řešení pro ten každodenní život většiny obyvatel.
Nepomohlo by taky změnit rétoriku směrem k voličům? Neříkat jim věci jako: stejně nemáte kam odejít, reformy už nebudou, protože je stejně nechcete…
Umět vysvětlit voličům, co děláme, je čím dál těžší. Když jim to vysvětlujeme věcně, ne vždycky to chtějí slyšet. Někteří už nevysvětlují vůbec a místo toho poskakují na sociálních sítích a to se líbí. Některé výroky jsou vytržené z kontextu, některé jsou řečeny v nadsázce - vzpomeňme si na Markétin svetr, kolik to vyvolalo zlé krve. Ale pořád slýchám, že špatně komunikujeme. Asi na tom bude část pravdy.
ODS teď nemá žádnou ženu na místopředsednických postech, byla za to na posledním kongresu hodně kritizována. Cítíte, že je to důležité i z tohoto pohledu? Aby to nebyla jen přehlídka pánů v saku?
Nesnáším, když bych měla být zvolena jen proto, že jsem žena. To by mě devalorizovalo.
Tak jsem to nemyslela.
V minulém volebním období se to poskládalo tak, že lidé, kteří to měli odpracováno a byli připraveni, tak byli muži. Asi nejlepší věc, kterou já pro to můžu udělat, je nebát se, být vidět a slyšet. To je nejlepší ukázka toho, že to jde.
Proč je vlastně v ODS tak málo žen, které by měly zájem o nejvyšší vedení. Není to divné?
Je to nějaký vývoj. Žen máme hodně, ale asi nejsou dostatečně motivované, podpořené, nemají sebevědomí jít nahoru. Osobní zkušenost - začínala jsem na Vysočině v místním sdružení ODS a se systémovou překážkou jsem se nesetkala. Tím neříkám, že někdy nejsou blbé kecy, že někdy my ženy nemáme pocit, že jsme upozaděny. To je nefér a snažím se tomu věnovat, aby ženy neměly dojem, že když jim nějaký strejda někde nedá slovo, tak je to jejich vina. Obecně, ODS by víc žen a ženský hlas slušely.
Jste trošku úkaz v rámci ODS. Patříte k liberálnějším poslancům. Chcete v těchto otázkách nějak působit na svoje kolegy?
ODS není jednobarevná. Máme sice modrého ptáka, ale v ODS těch odstínů modři vždycky bylo spousta. I díky tomu jsme byli schopni přežít a zastoupit různé proudy lidí. Chápu, že do určité míry můžu být vnímána jako netypický kandidát, ale přitom jsem zcela typický člen i volič ODS.
Tak asi záleží, jestli je strana spíš světle modrá, nebo tmavě modrá. Vlastně ta moje otázka zní, jestli nemá být ODS víc Eva Decroix a míň Marek Benda.
Já na Marka Bendu nedám dopustit. Do ODS patří Eva Decroix i Marek Benda.
„Otravuje mě to“
Ale vážně. Není tajemství, že v ODS sílí proud, který konzervativnějším kolegům říká: podívejte se, ty kulturní války nám škodí. Naši voliči jsou v těchto společenských otázkách spíš liberální, nebo jim na nich tolik nezáleží.
Já osobně jsem z toho unavená. Většinu lidí opravdu zajímá ekonomika, inflace, důchody, jak funguje stát, válka na Ukrajině. Na všechny tyhle otázky můžeme mít v ODS různé názory a tam nevede červená linie. Překvapivě jsme si ji nakreslili v těchto kulturních otázkách. A trápí mě, že se z toho stalo takto bolavé téma. Ano, každá strana se má koukat na to, jestli odpovídá tomu, co po ní chtějí její voliči. A ono to často není úplně totéž, co chce členská základna. Zcela upřímně, je to i otázka generační.
Cítím, že vás to trochu otravuje, že jste neustále spojovaná s těmito tématy.
To potvrzuju. Myslím, že mi to i do jisté míry politicky ubližuje. Já to mám v sobě, nenašla jsem jediný důvod, proč být proti manželství pro všechny. Ale v politice chci dělat tisíc jiných věcí a pořád je mi předhazováno, že já mám někoho přesvědčovat.
Za mě je třeba strašně důležitá otázka zahraničí. Rusko mi fakt leží v žaludku. Veřejný prostor je zaplaven ne jinými názory, ale nepřátelskou propagandou. Jsme v hybridní válce, musíme proti tomu otevřeně pracovat. Tím nemyslím škrtat, cenzurovat, ale stejně aktivně proti tomu říkat pravdu. My můžeme schvalovat kdeco, ale všechny kulturní války nakonec prohrajeme, když prohrajeme v hybridní válce.
Na to vám namítnu, že činnost vlády v boji s dezinformacemi také není slavná. Měli jsme zmocněnce, toho jsme zrušili, teď máme poradce, ten nemá lidi ani peníze…
Já věřím, že se to už posune dopředu. Stát je v tomhle pomalý. I my jsme zvyklí pořád jet tím způsobem, že to řekneme jednou do médií a ono to stačí. Ale my musíme vyvíjet stejné úsilí jako nepřítel a zatím v tom selháváme. A tomu odpovídá i společenská nálada. Je potřeba zaplavit veřejný prostor pravdou. Protože když to neuděláme, ve veřejném prostoru zůstane jenom ten humus.
