Článek
Konec Mariana Jurečky se zdá být nevyhnutelný. A hraje se spíš jen o to, kdy a jakou formou se to stane. Rozhádaní lidovci se momentálně neshodnou téměř na ničem. Kromě jedné věci: samotná výměna šéfa stranu nespasí.
Ve straně sílí hlasy, že jestli zůstane jen u toho, s jejich vyhlídkami se nic nezmění.
Když je například jihomoravský hejtman Jan Grolich tázán, jestli by zvážil kandidaturu na předsedu, říká: „Záleží na tom, jestli strana řekne: chceme vyměnit Mariana a jinak jsme spokojení. Nebo bude diskuze o tom, že potřebujeme kompletní změnu. Určitě bych nešel do nějaké varianty „nezměny“, kde se jen vymění předseda. To by pro mě postrádalo smysl.“
Lidovce děsí nízké preference, které se dlouhodobě potácejí kolem dvou či tří procent. Aféra Mariana Jurečky s vánočním večírkem jen posílila dlouhotrvající nervozitu a znepokojení straníků vybublalo na povrch.
Ozývají se jak mladé tváře strany, tak staří harcovníci, jako je Pavel Bělobrádek nebo Jan Kasal.
Stranu delší dobu ochromuje spor dvou křídel – toho, které říká, že recept na úspěch je návrat k tradicím. A druhého, které naopak tvrdí, že lidovci musí zalovit v nových vodách, jestli chtějí v moderním světě přežít.
A zatímco tradiční voliči se na moderní novoty dívají s nedůvěrou, ty mladší a liberálnější odrazují tvrdě konzervativní představitelé strany. Ve výsledku je tak strana nesrozumitelná úplně pro všechny. Osud, který potkal například sociální demokraty.
Zkrátka: dvě křídla si může dovolit velká catch-all party, nikoli strana se dvěma procenty.
„Kdyby to byl hokej, tak v první třetině prohráváme 5:0. A nějaké góly jsme si dali i sami. A teď každý po tom hřišti létá sám za sebe, ale přihrávky se míjejí,“ popisuje situaci ve straně kandidát na europoslance František Talíř.
Dění u lidovců
Část strany volá po rezignaci předsedy Mariana Jurečky, ten k tomu ale zatím nepřistoupil. Kritici tak usilují o přesun volebního sjezdu z podzimu na jaro. Každý termín má své plusy i minusy. Podporovatelé dřívějšího termínu argumentují tím, že je potřeba ukončit současnou agonii a soustředit se na volby do krajů, senátu a europarlamentu. Odpůrci naopak říkají, že účty by se měly sečíst až po volbách. V pátek se schází takzvaná celostátní konference - nejvyšší orgán strany mezi sjezdy. Ten může rozhodnout o datu konání sjezdu. Není ale vyloučeno, že Jurečka na jednání funkci složí sám.
Straníci z obou táborů teď říkají: nekonečné debaty o tom, kudy se vydat, musí okamžitě skončit.
„Nemá smysl pořád dokola vést programovou debatu. Shodli jsme se, máme na to data, nemusíme se k tomu pořád vracet. Musíme udělat nějaké rozhodnutí,“ říká Marek Výborný, jeden z možných favoritů na Jurečkova nástupce.
„Nekonečná polemika vyčerpává všechny. Názorové proudy jsou zdravé, ale sjezd musí vybrat jasnou cestu, abychom se přestali točit jako křeček v kolečku,“ říká první místopředseda strany Jan Bartošek, který by ve volbě teoreticky mohl být Výborného konkurentem.
Sám Bartošek je „tradicionalista“, podle kterého je potřeba znovu začít zdůrazňovat, čím se lidovci liší od ostatních stran. „Vydali jsem se lovit voliče do liberálních zelených vod, které nám nejsou vlastní a kde už je teď těsno. Pro tradiční voliče jsme se stali nesrozumitelní. Musíme se k nim programově vrátit,“ říká Bartošek.
Nebát se straníků
Proti tradičním lidovcům stojí skupina, která chce stranu naopak otevřít modernějším tématům. „Myslím si, že potřebujeme trošku víc reflektovat, co se děje ve společnosti. Za mě by bylo určitě žádoucí, kdyby to byl člověk, který je schopný umět křesťanskou demokratickou politiku formulovat moderně tak, aby konvenovala trošku se západní Evropou,“ říká například poslankyně Marie Jílková.
Již zmíněný hejtman Grolich rovnou říká natvrdo – strana se nesmí tolik ohlížet na členskou základnu, starší straníky hlavně z Moravy, kteří se na všechny změny dívají s nedůvěrou. „Oni jsou naše jádro, které nám to hodí vždycky, ale nedaří se nám oslovovat generaci 40 minus. Zkrátka musíme dělat politiku ne pro ně, ale pro jejich děti a vnoučata. I za cenu, že třeba ty starší členy pobouříme,“ říká Grolich.
Kromě těchto dvou křídel existuje ve straně ještě skupinka opravdu tvrdých konzervativců, kterým mladí straníci posměšně přezdívají „katoliban“. Na ně se přes prsty dívají všichni ostatní, protože svými výroky, že hovězí je hovězí v debatě o manželství pro homosexuální páry, straně spíš škodí.
Neschopnost bouchnout do stolu a určit jasný směr je ovšem dlouhodobý, typicky lidovecký problém. O kterém se už dělají vtipy, jako „rozhodné lidovecké možná“.
A v tuto chvíli to nevypadá, že by se na tom něco měnilo. Ukazuje se to i na samotných tanečcích kolem Jurečky, které jako by vypadly z pohádky o chytré horákyni.
Straníci chtějí Jurečkovu hlavu, ale zároveň ho nechtějí odvolat – rádi by, aby skončil sám. Chtějí, aby skončil jako předseda – ale ve vládě a jako spojku na premiéra Fialu by si ho chtěli nechat.
A podobné je to i s otázkou, jestli mají lidovci zůstat v koalici Spolu. Nejčastější odpověď na ni zní: „ano, ale“.
„Teď by nikomu neprospělo, kdybychom koalici Spolu rozbili. Ale přemýšlet, co bude v roce 2025, to je správné. Nemůžeme se za dva roky probrat a zjistit, že už tady žádná značka KDU není,“ říká Talíř. Poslankyně Jílková zase hovoří o tom, že když budou preference dobré, „je prostor jít i sami“.
„Musíme se odlišit od ODS – hlavně v sociální oblasti. Jinak hrozí, že s ní prostě splyneme,“ dodává Bartošek.
Nová tvář KDU
Lidovci by se tedy rádi v rámci vlády a koalice Spolu emancipovali. Příkladem jim může být nedávno rozjetá kampaň Starostů. KDU-ČSL tak znovu oživuje myšlenku „rebrandingu“, se kterou si pohrávají delší dobu. Její součástí by mohl být i novější a údernější název, který by už neměl v názvu „křesťanská“.
Ani s novou image se podle straníků nesmí otálet. Jak říká ministr zemědělství Výborný: „Potřebujeme lepší rozeznatelnost a taky marketing. Rebranding připravujeme a letos se to musí udělat.“
