Článek
Václav Hrubý přišel poprvé na zámek Štiřín v roce 1977 v roli restaurátora, nakonec tam pracoval 43 let. Byl u toho, když se zchátralý historický objekt nedaleko Prahy postupně proměňoval v moderní konferenční centrum s hotelem a restaurací spadající pod Ministerstvo zahraničních věcí.
V roli ředitele Štiřína, kterou zastával čtyřikrát a čtyřikrát byl odvolán, zažil mnohé. V časech vlády Miloše Zemana čelil dokonce vydírání ze strany někdejšího vysokého ministerského úředníka Karla Srby, muže odsouzeného za přípravu nájemné vraždy novinářky Sabiny Slonkové.
Přes tyto dramatické okamžiky Hrubý říká, že největší chmury jej přepadávají až dnes, kdy je zámek už třetí měsíc uzavřen a připravuje se jeho rychlý převod coby „zbytného majetku“ na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). „Z mého pohledu je to zločin,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Hrubý, který se nyní na Štiříně angažuje v roli předsedy odborové organizace. Tvrdí, že stát zrušením konferenčního centra nic neušetří, protože stejné služby bude muset za daleko vyšší ceny nakupovat jinde.
V minulých dnech Hrubý například kritizoval, jak byli ze zámku propuštěni téměř všichni zaměstnanci, přičemž současné vedení státní příspěvkové organizace Zámek Štiřín na údržbu zeleně najalo privátní firmu. Jako odborář v této souvislosti mluví o porušování zákoníku práce a nehospodárném chování. Ministerstvo zahraničí v roli zřizovatele ale v postupu současného vedení žádný problém nevidí.
Jak v tuto chvíli vidíte budoucnost zámku?
To, co se letos stalo, já osobně považuji za záměrnou likvidaci všeho, co bylo s velkým úsilím obnovováno, vybudováno a jaké kulturní hodnoty byly tímto zachráněny a uchovány pro český stát za významného přispění státních finančních prostředků. Je třeba například vědět, že od roku 1995 stát vynaložil na obnovu, revitalizaci a rozvoj celého areálu téměř dvě miliardy korun. Vidím v tom hlubokou neúctu i ke všem těm, kteří mají dlouholeté zásluhy na obnově a rozvoji štiřínského zámeckého areálu po předchozí padesátileté komunistické devastaci. Z mého pohledu je to zločin.
Nemluví z vás jenom zhrzený člověk, který před třemi lety už počtvrté přišel na zámku o ředitelský post a stále nemá se současným vedením vyrovnány účty?
Já ve svém věku 76 let už rozhodně neusiluji o návrat na ředitelské místo, chci pouze, aby se věci nazývaly pravými jmény. A já tvrdím, že se zde opakuje historie. Je to neustálá snaha o prodej zámku podle stejného scénáře, který jsem zažil už třikrát.
Kdy konkrétně?
Poprvé v roce 1991, kdy zámek měl pod sebou Diplomatický servis, poté v roce 1999 za ministra zahraničí Jana Kavana, následně v roce 2012 za ministra Karla Schwarzenberga. A teď znovu.
Vždy ta snaha Štiřín prodat přišla po etapě, kdy zámek dobře prosperoval. Vždy to bylo pod rouškou jakýchsi „státních zájmů a politických úkolů“. A vždy se posléze ukázalo, že šlo o zájmy úplně jiné.
Byl to stále se opakující zájem o získání přístupu a profitu z financí ze státních zakázek pro zámek Štiřín, nebo o získání přístupu k prodeji zámeckého areálu hluboko pod jeho skutečnou hodnotou. Všechna ta období, kdy se toto dělo, pro zámek Štiřín vždy přinesla ztrátu klientely, tedy ekonomickou devastaci. A také morální devastaci dlouhodobě školeného a profesionálního personálu. Trvalo poté pokaždé několik let než se z toho zámek zase vzpamatoval.
Bývalý dlouholetý ředitel zámku a nynější předseda odborů ze Štiřína Václav Hrubý.
O prodeji zámku ale uvažoval třeba i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který byl ve funkci v letech 2014 až 2017. Sám nám to říkal, že ten objekt viděl jako zbytný.
Ale najděte si zprávy z prosince 2018, kdy po výjezdním zasedání vlády na Štiříně tehdejší premiér Babiš mluvil v médiích zase o tom, že prodej již „není aktuální“. Říkal tehdy, že po změně zřizovací listiny, kdy se zámek otevřel všem státním organizacím, průměrný počet státních akcí vzrostl na 90 ročně, hospodářský výsledek je kladný a organizace zcela naplňuje dva hlavní úkoly, jimiž jsou péče o kulturní památku a služby pro státní sektor. Doslova cituji. Ale za další rok bylo všechno náhle zase jinak.
Kdo všechno z podnikatelů měl o Štiřín v minulosti zájem?
Za ministra Schwarzenberga třeba pražská rodina Kočkových. Pamatuji si, jak se tehdy přijeli podívat. Nebo za mnou přijel i pan Dospiva (spolumajitel finanční skupiny Penta, pro Seznam Zprávy uvedl, že svého času se o koupi skutečně zajímal, nyní prý už ne – pozn. red.). Zájem měl i provozovatel kasin pan Šimek. Uvažoval, že by z kaple šlo udělat hernu. Tehdy ten tlak na prodej byl asi největší, co jsem zažil.
Mluvilo se i o tom, že zájem o Štiřín měl v té době i miliardář Zdeněk Bakala.
To je pravda, že se o tom hovořilo, ale s tím jsem se já nikdy nepotkal a nikdy jsem s ním o tom nemluvil.
Všude jinde to bude mnohem dražší
Nynější ministr Jan Lipavský hovoří o tom, že se zámek dostatečně nevyužívá, a tím také zdůvodňuje chystaný převod „nepotřebného majetku“ na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Jeho názor podpořila i řada jiných exministrů zahraničí z různých stran, které Seznam Zprávy v této věci oslovily. Tak v čem je problém?
Jsou to stále se opakující účelové a nepravdivé fráze. Skutečnost je zcela jiná a jen se o ní z pochopitelných důvodů nemluví.
Zámek Štiřín se svou zcela unikátní polohou nedaleko Prahy především přinášel státnímu rozpočtu mnoho let zcela konkrétní a nikoliv zanedbatelné úspory. Kapacity zámku sloužily pro potřeby státních orgánů a orgánů veřejné správy. Jak jsem uvedl, konalo se tam třeba i devadesát akcí za rok. Státní instituce zde za nekomerční, tedy nižší ceny mohly pořádat konferenční a školící akce. Za ty peníze jako na Štiříně by je jinde v té kvalitě nikdy nepořídily.
A současně se pořádáním těchto akcí za snížené ceny ve veřejném sektoru omezoval prostor pro možnou korupci.
Fungovalo to úplně jinak, než když si nějaká státní instituce zajišťuje konferenci nebo školení v soukromých objektech, které musí logicky kalkulovat se ziskem. Proto zdůrazňuji, že tato úspora státních prostředků výrazně kompenzovala příspěvek na provoz poskytovaný zámku jeho zřizovatelem. Navíc volné kapacity jsme nabízeli za komerční ceny. Stát rozhodně nic neušetří, když se zbaví Štiřína. Právě naopak. Bude muset ty samé služby nakupovat jinde a za vyšší ceny.
Uzavřená továrna ztrácí na ceně
Od 1. ledna je novou zřizovací listinou na zámku zrušena veškerá obchodní činnost. Co to všechno znamená?
Znamená to, že zřizovateli – tedy Ministerstvu zahraničních věcí – teď zbyla už jen organizace, která momentálně nevydělává ani korunu a objekt je uzavřen. Bude generovat jen provozní náklady, a to včetně mezd osmi zbylých zaměstnanců a jednoho generálního ředitele, ve výši minimálně 25 milionů ročně.
A já jsem přesvědčen, že zřizovatel tím na sebe přebírá odpovědnost nejen za tyto neúčelně vynaložené finance ze státního rozpočtu, ale především za devastaci a tím výrazné snížení tržní hodnoty celého zámeckého areálu. Což je v příkrém rozporu s chováním řádného hospodáře, navíc hospodařícího se státním majetkem. Bude to mít vliv i na tržní cenu.
Jak to myslíte?
Přece je velký rozdíl, když někomu prodáváte fungující továrnu nebo když je ten samý podnik uzavřen a zůstaly po něm jen prázdné baráky. A toto je ten samý případ. Uzavřením zámeckého areálu a ukončením provozu hotelu i restaurace se otevírá cesta k prodeji za nižší cenu.
Jakou má podle vás Štiřín tržní hodnotu?
Podle mě se pohybuje někde mezi pěti až šesti miliardami korun. A to je třeba dodat, že památková hodnota celého zámeckého areálu a čtyřiceti hektarů pozemků včetně zámeckého parku, je nevyčíslitelná. Jde o místo, které má 623 let trvající historii.
Ministerstvo zahraničí společně s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových uvádějí, že se ještě budou hledat možnosti, jak případně areál převést na jinou státní instituci.
Ale jedním dechem tyto úřady dodávají, že v dnešní době napjatých rozpočtů a vysokých nákladů na energie by to bylo spíš překvapením, kdyby se někdo přihlásil. Tudíž svými predikcemi potenciálního zájemce ze státního sektoru spíše odrazují.
Také bych upozornil na roli ÚZSVM. Tvrzení, že převod majetku státu na tento úřad zajistí náležité využití majetku, je tvrzení pro naivní, práva, ekonomie a politiky neznalé osoby. Vždyť ÚZSVM pro řádné provozování zámku vůbec není vybaven, má zcela jinou roli.
Snímek ze štiřínského zámeckého parku.
Proč by měl ale stát vlastnit takovýto objekt a dotovat jeho provoz? Slyšíme, že není důvod, aby měl stát v majetku hotel či golfové hřiště.
Stejnou otázku, respektive námitku, by bylo možné vznášet k mnoha věcem ve vlastnictví státu. Proč má stát vlastnit lesy, velké nemocnice, železniční síť, ČEZ? Přeci pro plnění svých funkcí.
A jednou z funkcí státu je péče o chráněné památky a o jejich využití. Funkcí státu je i péče o konferenční vzdělávání svého personálního aparátu, a v neposlední řadě stát má i funkci reprezentační, navenek i dovnitř státu.
Navíc stát nevlastní hotel a golfové hřiště. Takové tvrzení je obyčejný argumentační faul. Ve skutečnosti stát vlastní památkově chráněný objekt, zámecký areál ve Štiříně, včetně velmi hodnotného parku a golfového hřiště.
Mimo jiné – štiřínské golfové hřiště je historickou součástí památkově chráněného zámeckého parku a počátky pěstování golfové hry ve Štiříně se datují již od roku 1912. Bylo prvním golfovým hřištěm v českých zemích. Argumentace, že by stát neměl vlastnit golfové hřiště, je vzhledem k tomuto historickému kontextu nesmysl. Podle takové logiky by totiž stát neměl a nemohl vlastnit ani oboru lánského zámku, nebo třeba katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Nejlepším provozovatelem by byla Sněmovna
Stále naznačujete, že zámek nakonec bude prodán nějakému soukromníkovi. Víte i dnes o nějakém aktivním zájemci v pozadí, jako byli ti z éry ministra Schwarzenberga?
Nenaznačuji, já na tuto skutečnost upozorňuji. A trvám na tom po svých letitých zkušenostech se stále se opakujícími praktikami zřizovatele. A trvám na tom, že případný prodej areálu zámku Štiřín bude pro Českou republiku vždy jen velmi výraznou ekonomickou a kulturní ztrátou. A tvrdím, že pokud se teď stát tohoto unikátního areálu zbaví, už nikdy si nic tak hodnotného a reprezentativního nepořídí.
Věděl byste o nějakém jiném řešení, co s tím areálem dělat?
To nejlepší řešení pro zámek Štiřín bylo už zničeno. Nezbývá než doufat, že se objeví nějaký osvícený státní orgán či instituce, který pochopí, že získat bezúplatně objekt s mimořádně vysokou památkovou a finanční hodnotou, mimořádným geniem loci, objekt, který prokázal, že umí skvěle fungovat a být České republice prospěšný, není vůbec špatný počin.
Já osobně bych si přál, aby novým provozovatelem zámku Štiřín byla Poslanecká sněmovna, důvěryhodná instituce, která by nepodléhala vnějším tlakům sledujícím čísi osobní zájmy na úkor zájmů státních.
