Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Rovných sedm senátorů podepsalo v roce 2022 kandidaturu na prezidenta dvěma uchazečům zároveň, čímž si vysloužili kritiku některých ústavních právníků. K podobné situaci došlo i pět let předtím. Nejznámějším případem byl tehdy končící poslanec Jaroslav Lobkowicz (TOP 09), který v roce 2017 podepsal kandidaturu hned třema kandidátům.
To by se do budoucna už stát nemělo díky novele zákona, která míří k projednání. Ve středu se bude předlohou zabývat senátní ústavně-právní výbor a příští týden by ji mohl schválit Senát a poslat k podpisu hlavě státu. Platit by měla od ledna 2026.
„Věřím, že ústavně-právním výborem projde novela hladce, že se mi podaří kolegům vysvětlit potřebnost tohoto návrhu,“ řekl Seznam Zprávám předseda výboru a zároveň zpravodaj tisku, senátor Tomáš Goláň (ODS).
Novela zákona z dílny ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) jasně zavádí odstavec, který dovoluje jednomu senátorovi či poslanci, aby podepsal pouze jednu kandidátní listinu.
Neplatný podpis pro více kandidátů
Pokud by zákonodárce dal podpis více kandidátům, bude jeho podpis neplatný. „Ministerstvo vnitra v rámci řízení o registraci nebude přihlížet k jeho podpisu na žádné kandidátní listině,“ odůvodňuje ministr Rakušan v návrhu. Senátoři i poslanci zároveň budou moct jako občané podepsat i petici pro takzvaného občanského kandidáta.
V minulém volebním období totiž došlo k situaci, kdy třeba senátorka Adéla Šípová (Piráti) podepsala kandidaturu svému kolegovi Marku Hilšerovi a zároveň i odborářskému předákovi Josefu Středulovi. Ten pak třeba podpis již bývalého senátora Ivo Trešla (ODS) „sdílel“ s bývalým rektorem Univerzity Karlovy Tomášem Zimou. Členů horní komory, kteří takto rozdali svůj podpis vícero kandidátům, bylo hned sedm.
Názory na to, zda je to podle práva, nebo ne, se doposud rozcházely. Nejvyšší správní soud už ve svém usnesení z prosince 2017 naznačil, že se přiklání k výkladu, že zákonodárce nemůže být členem více skupin navrhujících poslanců či senátorů.
Ministerstvo vnitra však doposud obhajovalo právní názor, že takové omezení z Ústavy ani z volebního zákona nevyplývá. Rakušan proto nový návrh odůvodnil určitou „právní jistotou“.
„Jsem rád, že novela přichází s tím, co bylo jasné už dříve - tedy že jeden senátor či poslanec se může podepsat jen jednomu uchazeči,“ pochvaluje si Goláň.
Jak neopakovat „případ Rohanová“
Novela naopak neřeší takzvaný „případ Rohanová“, který nastal s kandidaturou předsedkyně České asociace povinných Denisy Rohanové. Ta se o účast v prezidentských volbách v roce 2023 ucházela s kandidátní listinou podepsanou už bývalými poslanci, včetně těch ze stran, jež tou dobou už nebyly v Poslanecké sněmovně, neboť z ní v podzimních volbách 2021 vypadly.
Rohanová podala kandidátku s jejich podpisy téměř rok před vyhlášením prezidentských voleb. Ministerstvo původně Rohanové kandidaturu zaregistrovalo, z voleb ji pak vyloučil Nejvyšší správní soud, na nějž se obrátila skupina senátorů.
„Tuto záležitost není třeba řešit v rámci předkládaného návrhu zákona, neboť obecná úprava je již obsažena v § 31 zákona o správě voleb, podle kterého bude možné kandidátní listinu podat v období od 80 do 66 dnů přede dnem voleb,“ uvedlo ministerstvo v návrhu.
Elektronické podpisy pro kandidáta
Novinkou, která by měla rovněž začít platit od 1. ledna 2026, bude elektronické podávání petice. Doposud museli občanští kandidáti na prezidenta sbírat potřebných 50 tisíc podpisů na ulici, debatních akcích a dalších setkáních s voliči.
Podmínkou pro založení elektronické petice bude souhlas kandidáta. Tak, aby se zabránilo zejména zakládání různých recesistických peticí typu „Jára Cimrman na prezidenta“ a podobně. Kandidát si petici bude moct založit i sám.
Ministerstvo si od elektronického podepisování petice slibuje jednodušší kontrolu podpisů. Podepisování by mělo probíhat přes Portál občana prostřednictvím Identity občana. Ta zamezí hrozbě duplicitních nebo nečitelných podpisů.
Chybovost u papírových archů totiž v minulých volbách byla veliká. Úředníci kvůli ní vyloučili trojici podnikatelů Karla Diviše, Karla Janečka a Tomáše Březinu, kteří sice nasbírali všichni přes 50 tisíc podpisů, avšak po kontrole se dostali pod tuto minimální hranici.
