Jak prožili revoluci? Pavel byl na kurzu, Babiš se o listopadu rozhodl mlčet

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na výročí sametové revoluce se chystají i prezidenští kandidáti. Šest z nich, kteří mají podle průzkumů relevantní šanci do lednové přímé volby promluvit, požádaly Seznam Zprávy o osobní vzpomínky na 33 let staré události.

Listopad 1989 považuje pět z nich za zásadní zlom, názor předlistopadového člena KSČ a evidovaného spolupracovníka Státní bezpečnosti Andreje Babiše zůstal neznámý. Jako jediný z oslovené šestice se do ankety nezapojil.

Nejvíce autentických vzpomínek na revoluční události v Praze v listopadu 1989 má pak ten, jemuž je vedle Babiše minulost z éry totalitního režimu nejčastěji připomínána.

Bývalý generál a předseda základní organizace KSČ Petr Pavel se shodou náhod ocitl v samém centru dění. Tehdejšímu důstojníkovi Československé lidové armády bylo 28 let, v hodnosti kapitána byl v třetím semestru postgraduálního zpravodajského kurzu, který organizovala komunistická vojenská rozvědka a jenž se konal v těsném sousedství pražské Národní třídy. Petr Pavel každý den docházel do budovy Zpravodajského institutu sídlícího v ulici Karoliny Světlé.

„O dění na Národní třídě jsem se dozvěděl pohledem z okna, protože jsem chodil do školy jen pár desítek metrů vedle. Dali nám doporučení se do ničeho nezapojovat. Vzpomínám, jak policie uzavírala příchody na Národní třídu a omezen byl i pohyb v okolních ulicích. Byl pátek odpoledne a kvůli zmatku, výlukám a uzávěrám jsem se na nádraží k cestě za rodinou do Prostějova dostával jen s obtížemi,“ vzpomíná Petr Pavel pro Seznam Zprávy na den, kdy se začal hroutit totalitní režim.

Ostatní oslovení aspiranti na prezidentskou funkci uvedli, že byli tehdy mimo Prahu. A hned tři ze šesti i mimo republiku: Marek Hilšer, Pavel Fischer a už zmíněný Andrej Babiš.

Nynější senátor Marek Hilšer, tehdy třináctiletý, několik měsíců před revolucí emigroval s rodiči do Španělska.„17. listopadu jsme ve španělské televizi viděli záběry ze studentské demonstrace. Nerozuměli jsme, co se přesně stalo,“ vybavuje si.

Podobně na tom byl jeho kolega ze Senátu Pavel Fischer. Jako čtyřiadvacetiletý dokončoval studia na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Říká, že byl sice během roku 1989 účastníkem všech demonstrací proti režimu, ale v listopadu pobýval kvůli diplomové práci ve Francii a ve Španělsku. „17. a 18. listopadu jsem prožil v telefonní budce, volal do Prahy a usiloval pochopit, co se to na Národní třídě stalo a kdo tam všechno ze známých a z přátel byl,“ říká Fischer.

Nejmladší z kandidátů Danuši Nerudové bylo v čase sametové revoluce jen deset let, chodila na základní školu v Brně. Politický převrat vnímala hlavně pohledem svých rodičů. „Vzpomínám si, jak na mě maminka z vedlejšího pokoje volala, když se v televizi objevily první záběry z demonstrace. Říkala, ať se dívám, protože se právě začaly psát dějiny,“ vybavila si pozdější rektorka Mendelovy univerzity.

Josef Středula se do revolučního dění zapojil v Ostravě, kde pracoval ve vítkovických železárnách. Popisuje, že jako 22letý pomáhal v regionu zakládat Občanské fórum.

„V Ostravě to začalo asi o dva až tři dny později než v Praze. Kompletovali a tiskli jsme materiály v možnostech, jaké tehdy byly. Nosili jsme je pak do práce a na vesnici, kde jsme bydleli. Pomáhali jsme, jak nám v té době malé síly stačily,“ líčí nynější šéf největší české odborové centrály ČMKOS.

Jak už bylo řečeno, jediný z oslovených kandidátů, který nebyl ochoten se o své vzpomínky pro Seznam Zprávy podělit, je předseda hnutí ANO a polistopadový velkopodnikatel Andrej Babiš. Všechny žádosti redakce nechal i po urgencích bez odpovědi. Opakovaně nereagovali ani Babišovi mediální spolupracovníci Vladimír Vořechovský a Martin Vodička.

Nicméně základní obrázek o Babišově tehdejším životě si lze udělat i z informací, které sám miliardář o sobě zveřejnil už dříve, když vstupoval do vysoké politiky.

Už od roku 1985 pobýval Babiš jako delegát podniku zahraničního obchodu Petrimex v Maroku. A nežilo se mu tam podle jeho vlastních vzpomínek vůbec špatně, z platu 600 dolarů měsíčně prý dokázal ještě polovinu ušetřit. Dokonce zvažoval, že na severu Afriky zůstane.

„V Maroku jsem byl i v době sametové revoluce a ani jsme pořádně nevěděli, co se dělo u nás doma. Chtěl jsem v této zemi zůstat natrvalo. Můj mandát se chýlil ke konci a já jsem dostal lukrativní nabídku pracovat pro jednu bohatou marockou rodinu. Ale na žádost svého bývalého šéfa, který mi kdysi pomohl a byl jakýmsi mým ochráncem, jsem se vrátil do Československa,“ napsal Babiš do svého oficiálního životopisu.

V čase revoluce bylo Andreji Babišovi 35 let, byl členem KSČ. A také spolupracovníkem StB, jak vyplývá z archivních materiálů, i když je šéf hnutí ANO zpochybňuje a o jejich právoplatnost se soudí.

Zatímco exkomunista Babiš hovoří nyní často hanlivě o „polistopadovém kartelu“ jako údajném širokém souručenství lidí, kteří udržují při životě „zkorumpovaný“ postsametový režim, bývalý člen strany Petr Pavel se k novému režimu aktivně hlásí a prezentuje se jako přesvědčený prozápadní politik.

I ve svých odpovědích generál Pavel uvádí, jak během dalších dnů sametové revoluce se začal zcela měnit ve stoupence demokracie. A to i navzdory rodinnému zázemí, kdy oba jeho rodiče byli členy KSČ a otec plukovník komunistické armády.

„Následující pondělí jsem chtěl na vlastní oči vidět, slyšet a cítit, co se děje. Vnímat atmosféru naprosto bezprostředně a udělat si vlastní obrázek. Proto jsem šel na demonstraci na Václavské náměstí, abych z první ruky vnímal reakce na události na Národní třídě a vlnu emocí, kterou vyvolaly přes víkend. I kvůli nim na mě silně zapůsobila pozitivní atmosféra a klidné odhodlání. V následujících dnech z balkonu mluvili Václav Havel, Václav Malý a další řečníci,“ uvádí Petr Pavel, jak revoluční události vnímal.

Jak na samý závěr svých odpovědí ještě doplnil, „jediný negativní zážitek“ z té doby má spojen s vystoupením někdejšího velitele tankové divize ve Slaném Zdeňka Zbytka na sjezdu družstevních rolníků. „Ve svém projevu burcoval, že pojede s tanky na pomoc Praze, stačí když mu soudruzi řeknou.Takové vystoupení pro mě bylo jako pro vojáka dost děsivé, protože mluvil za armádu, ale byl přitom velitelem pouze jedné z divizí,“ uvádí Petr Pavel.

V kontrastu s tím bylo pro něj prý pozitivním zážitkem velice racionální a umírněné prohlášení tehdejšího náčelníka generálního štábu Miroslava Vacka. „On jednoznačně řekl: Tohle není úkol armády, armáda nebude zasahovat do vnitřních věcí, armáda zůstane v kasárnách, omezí se výcvik na nejnutnější míru, a až se situace uklidní, budeme komunikovat s tím, kdo převezme odpovědnost za obranu státu,“ vybavuje si generál Pavel z revoluce Vackova slova jako klíčový okamžik.

Všichni z kandidátů, kteří na otázky Seznam Zpráv odpověděli, se hlásí k odkazu sametové revoluce. Včetně nejmladší Danuše Nerudové.

„Považuji tyto události za jeden z nejklíčovějších momentů v našich dějinách,“ uvádí Nerudová.

Je to celkem zajímavý rozdíl oproti kandidátovi na prezidenta za SPD Jaroslavu Baštovi, který už před lety v rozhovoru pro Parlamentní listy lety charakterizoval polistopadový vývoj rčením „z bláta do louže“.

Přitom Bašta je z 21 lidí, kteří podali na Ministerstvo vnitra v minulých dnech kandidátní listinu, fakticky jediným autentickým disidentem. Za minulého režimu byl uvězněn a je i signatářem Charty 77.

„Jsem trochu vnitřně rozpolcen: Z osobního hlediska se mi po 17.listopadu vlastně splnilo vše, o čem jsem předtím jen snil, dokonce i věci, o nichž jsem se snít neodvážil. Avšak dobře vnímám, že svět se vlastně v mnohém pro mnohé změnil k horšímu. Je krutější, nebezpečnější a chybí mi v něm ty iluze, které jsem za těch posledních 25 let postupně ztratil,“ uvedl ve zmíněném rozhovoru exdisident Bašta, jenž jde do prezidentské volby v barvách okamurovců.