Článek
Čtvrteční ráno bylo pro starostu Dolních Břežan a náměstka středočeské hejtmanky Věslava Michalika pravděpodobně nejnáročnější setkání s novináři v jeho dosavadní kariéře. Sám řekl, že předchozí noc toho moc nenaspal a definitivní rozhodnutí ohledně svého dalšího politického života učinil pouhé dvě hodiny před novinářským brífinkem.
V sídle hnutí STAN v centru Prahy na Malostranském náměstí čelil původní kandidát na nového ministra průmyslu dotazům ohledně podnikání a majetku. Než však došlo na první otázky, překvapil přítomné svým rozhodnutím, že do kabinetu Petra Fialy nevstoupí. S odůvodněním, aby neoslaboval hnutí STAN, kterého je místopředsedou, a nenahrál na smeč opozici v čele s hnutím ANO.
Posléze Michalik hodinu odpovídal na dotazy novinářů, které zajímaly hlavně dvě věci: Nynější uspořádání majetku rodiny Michalikových v investičním fondu Valour a dále neprůhledná kyperská firma Lowfield Investments, skrze níž manželé Michalikovi „tajně“ investovali v Česku i jinde v letech 2002 až 2016.
Takto rozmnožený rodinný majetek už dříve Michalik – původní profesí jaderný fyzik a investiční bankéř – pro Seznam Zprávy ohodnotil na půl až jednu miliardu korun. Jak se mu to podařilo?
Místopředseda STAN oficiálně přiznal, že to byla jeho manželka, kdo po celou dobu stoprocentně vlastnil kyperskou společnost Lowfield Investments, skrze níž rodina téměř patnáct let investovala do developerských či do solárních projektů. Jedním z nich byla i investice do kancelářského a obchodního objektu Pivovarský dvůr v Dolních Břežanech, kde je Michalik od roku 2004 starostou.
„Nebylo to žádné skrývání, naši kamarádi a přátelé to věděli, banky to také věděly. Nebyla to veřejná informace, ale poloveřejná,“ tvrdí Michalik. Popřel, že s firmou Dark Sky, která byla ovládána z Kypru, jako starosta někdy uzavřel za obec kontrakt.
Na otázku, proč novinářům hned nepřiznal vlastnictví Lowfield Investments, uvedl, že se potřeboval nejdříve s manželkou poradit, původně se zveřejněním nesouhlasila. Písemné důkazy o tom, že jeho manželka byla majitelkou kyperské firmy, Michalik nepředložil.
Na samém začátku „kyperských“ investic, v roce 2002 Michalik podle vlastních slov do Lowfield Investments vložil svých 320 tisíc eur, které se poté podařilo velmi rychle „rozmnožit“. Když totiž v roce 2016 tato kyperská firma končila, byl v ní už daleko větší kapitál. Podle Michalika měla ve finále vlastní jmění ve výši asi 8,5 milionu eur.
Kypr jako sídlo pro rodinné investice mu prý doporučili právníci a daňoví poradci. A daňová optimalizace měla být také jedním z důvodů kyperského domicilu, druhým pak anglosaské právo. Původně s manželkou ale zvažovali i přenesení sídla do Švýcarska či Nizozemska, Kypr nakonec vyhrál.
Michalik opakovaně odmítl, že by chtěl něco skrývat, tvrdí, že obdobně běžně postupují jiní investoři.
Přiznal, že kyperská firma investovala vedle Česka i v jiných zemích. Zmínil investici do norské firmy Rema Central Europe, také do polské firmy Recom a dále do jisté „hongkongské společnosti obchodující s robotickými vysavači“.
V roce 2017 rodina přesunula svůj majetek z Kypru do českého investičního fondu kvalifikovaných investorů Valour (ve správě investiční společnosti Avant). Michalik, jenž původně svůj vliv v tomto fondu bagatelizoval, nyní přiznal, že jeho rodina (on, manželka a dcera) v něm nyní drží výrazně většinový podíl, celkem 96 % akcí. Zbytek další dva spříznění lidé, jejichž jména neuvedl.
Právě ve fondu Valour je nyní „zaparkovaná“ i zmíněná firma Dark Sky, která v Dolních Břežanech vlastní objekt Pivovarský dvůr a na jeho střeše provozuje fotovoltaickou elektrárnu.
V majetku fondu jsou ale ještě daleko významnější „solární“ aktiva. Jde o firmy Solar area a Rodvinov Solar Energy, kterým patří dvě solární elektrárny. Jedna je na Jindřichohradecku, další na Mělnicku, jak už Seznam Zprávy detailně popsaly.
Investice do startupů
Michalik uvedl, že investiční fond Valour má ve svém majetku také jistý „izraelský IT start-up“, dále minoritní podíl v dopravní firmě z Liberecka (má jít o společnost KS Kutílek) a minoritní podíl v dalším nejmenovaném start-upu, který se zabývá cirkulární ekonomikou. Vedle toho fond ještě drží podíly v blíže neupřesněných fondech, které se věnují měnovým operacím, v majetku fondu jsou i dluhopisy.
Nejde ale jen o fond Valour. Starosta Dolních Břežan také přiznal, že s manželkou vedle toho vlastní i další firmy, projekty a cenné papíry. Peníze vložil do vícero fondů kvalifikovaných investorů.
„Moje žena má firmu Brigthsea, která má další aktiva. K tomu manželka dokončuje development jednoho menšího objektu. Já jsem vlastníkem investičních akcií v různých fondech kvalifikovaných investorů. Mám podíly ve fondu Élévation, Eudia, mám minoritní podíl ve firmě zabývající se cirkulární ekonomikou, jsem normální finanční investor,“ popisuje starosta a náměstek hejtmanky Michalik své majetkové poměry.
Není bez zajímavosti, že Věslav Michalik v počátku spojil své podnikání i s ruskými byznysmeny. I to vyvolává mnohé otazníky. Na konci první dekády nového milénia získal poloviční podíl v už zmíněné firmě Solar area, vlastnící fotovoltaickou elektrárnu na Mělnicku, přičemž spolumajitelem druhé části byl podnikatel Sergej Skutelnikov. V roce 2013 Michalik získal ve firmě plný podíl, se Skutelnikovem se prý od té doby nevídá. Dodal, že mu nevrátil půjčených 300 tisíc korun.
Do roku 2012 Michalik působil také ve společnosti WG Fitness Group, v jejímž vedení i akcionářské struktuře se objevili nejen Skutelnikov, ale například manažer Lev Leonidovič Nemenov a v dozorčí radě zase Mikhail Iljič Batenin.
„Odmítám, že by v mých podnikatelských začátcích stáli Rusové. Já se pohyboval především v rakouském a německém bankovnictví. S ruskými občany jsem se setkal pouze při nákupu připravených projektů solárních elektráren. Jednal jsem s nimi o odkoupení projektů, v jednom případě jsem se účastnil i soutěže, ve které se o projekt ucházela skupina J&T. Ještě jsem působil ve firmě, která dělala údržbu daných elektráren. To však nefungovala a z firmy jsem vystoupil, myslím, že jí pak celou koupil pan Skutelnikov,“ dodal Michalik.
Nyní již bývalý kandidát na ministra necítí, že by se dopustil nějakého přešlapu. Odmítá, že by někdy podnikal nelegálně, připouští jen, že mohl být obratnější a otevřenější v komunikaci s médii.
„Necítím žádný problém, ani právní, ani etický, ani morální z hlediska byznysové stránky mého života,“ prohlásil.
Nekandidovat na ministra se prý rozhodl jen proto, aby se nestal snadným terčem pro opozici a nepoškodil hnutí STAN.
