Jak jsem Pirátům prohrál soud s Babišem. Jejich chyba

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dělat některé věci je prostě jen zbytečné.

Třeba hádat se na sociálních sítích s lidmi, kteří jsou vám v zásadě úplně ukradení. To je moje specialita.

Vzít děti do fast foodu a ptát se jich, jestli si nechtějí dát radši salát než hranolky.

Nebo žalovat Andreje Babiše za to, že lže.

Ve všech případech ztratíte spoustu času a nervů a nakonec zjistíte, že stejně nemůžete vyhrát. A že jste si to celé mohli ušetřit, kdybyste se do toho vůbec nepouštěli: Netrávili příliš mnoho času na sociálních sítích, sami vybrali lepší restauraci – a přeochotně nenabíhali Andreji Babišovi na vidle.

Naposledy to poznali Piráti, kteří s předsedou hnutí ANO prozatím – případ se znovu vrací k vrchnímu soudu – prohráli spor o jeho tvrzení z roku 2021. Tehdy Babiš prohlásil, že Piráti chtějí lidem brát byty a chalupy a stěhovat do nich ilegální migranty.

Samozřejmě, že nechtějí a nikdy nechtěli. Jen se nechali vmanévrovat do situace, kterou kdysi advokát Tomáš Sokol hezky popsal jako „mít hubu plnou sazí“. Už víte, že jste do nich neměli kousat, ale také je už nemůžete vyplivnout.

Andrej Babiš lže, to přece víme všichni. Jen o mně osobně lhal veřejně několikrát, třeba o důvodech, proč jsem v roce 2016 odešel z Hospodářských novin do Seznam Zpráv. Když to udělal podruhé, napsal jsem mu, aby to už laskavě příště nedělal. Jako odpověď mi od tehdejšího předsedy vlády přišel takový ten vytlemený smajlík, co si ho posílají puberťáci. Ano, v takové chvíli je mnohem užitečnější odejít s dětmi do fast foodu a přemlouvat je, ať si dají salát.

Piráti na to ovšem šli jinak.

A tady musím přiznat svůj jistý podíl na celém příběhu, který se odehrál v červnu 2021, v době, kdy Andrej Babiš považoval Piráty a celou koalici PirSTAN za své největší volební soupeře v blížících se volbách. Babiš jako premiér tehdy ve Sněmovně pronesl: „My v Česku nechceme žádný multikulturní ekofanatický pirátostan. Nechceme. My nechceme sdílet naše auta. My nechceme sdílet naše byty. My nechceme sdílet naši zemi.“

Tato slova nás, znalce a obdivovatele Babišova životního díla z roku 2017 O čem sním, když náhodou spím, samozřejmě zaujala. Protože si ještě moc dobře vybavujeme, jak tehdy Babiš, když náhodou spal, snil o sdílené zemi: „Lidé budou brzy sdílet automobily, parkovací místa, byty a chaty,“ napsal tehdy někdo do knihy, na níž je jako autor uveden Babiš.

Když to někteří z nás předsedovi ANO připomněli (stejný nápad jako já měl třeba kolega Václav Dolejší), přiletěla rychlá odpověď:

Piráti tehdy mohli reagovat jakkoli. Nejlépe se Babišovi vysmát, uspořádat happening před Čapím hnízdem pod heslem „Uprchlíci, vítejte“ nebo ho vyzvat k účasti na hospodském kvízu, jehož tématem by byla znalost knihy O čem sním, když náhodou spím.

Ne. Piráti, jindy strana rozverných uličníků, co si na volební autobus malovali lidi, které by chtěli poslat do lochu – samozřejmě v nadsázce! –, najednou nasadili smrtelně vážnou tvář. A pustili se do boje za pravdu u soudů.

„Premiér o Pirátech dlouhodobě lže, protože se bojí, že po následujících volbách přijde o moc a peníze, které dlouhodobě čerpá z kapes daňových poplatníků. Hlavní problém ovšem je, že se neštítí výmysly strašit běžné lidi, kteří už tak mají kvůli pandemii obav přehršle,“ prohlásil tehdy slavnostně předseda poslaneckého klubu Pirátů Jakub Michálek.

Ano, zní to v zásadě logicky. Jen moc nevím, co si od toho Piráti slibovali. Do voleb zbývaly čtyři měsíce, Michálek jako právník musel vědět, že se rozsudku dočká přinejmenším za pár let. Dočkal. A trochu jiného, než doufal.

Nejvyšší soud teď určil, že na výroky ve volební kampani je třeba nahlížet jaksi tolerantnější optikou, s větším pochopením pro svobodu slova. Tedy přeloženo, konečně víme, že politici v kampani mohou říkat v podstatě cokoliv: „Na výrok žalovaného (Andreje Babiše) je třeba nahlížet v kontextu, že jej pronesl politik v rámci předvolební kampaně a vůči žalobkyni (České pirátské straně) výhradně v jejich politickém (a nikoli jiném) styku, a že jeho forma proto může být ostřejší než u výroků mimo politickou soutěž či mimo debatu o věcech veřejných obecně,“ napsal soudce Petr Tůma v rozsudku.

Andrej Babiš se tím řídí od chvíle, kdy do politiky vstoupil. Ani jeho soupeři v tom nijak nezaostávají. Takže před příštími sněmovními volbami si to celé zopakujeme. Babiš zopakuje své číslo s migranty, vládní strany budou zase tvrdit, že nás ANO zatáhne do Ruska a jeho předseda bude jen krást. Všichni už budeme tušit, že to asi není tak úplně pravda, ale aspoň máme štempl od soudu, že to nemáme a nemůžeme brát tak vážně a že rozhodovat bychom se měli podle nějakých racionálnějších vodítek.

Sami Piráti by ale měli být za rozšíření svobody slova - tedy i svobody použití nadsázky na samé hraně lži - jen rádi. Mohlo by se jim to hodit, až se zase rozhodnou třeba o konzervativní Alianci pro rodinu mluvit jako o „Putinově hlasu v Evropě“, jak to před dvěma lety udělala místopředsedkyně Sněmovny za Piráty Olga Richterová.

Při všem osobním nejhlubším nesouhlasu s tím, co Aliance pro rodinu říká a reprezentuje – spojit to v téhle době s válečným zločincem, je… přesně jak řekl soud, úplně na hraně. Žalobu Aliance pro rodinu na Richterovou soud zamítl, což Piráti označili za velké vítězství svobody slova. Takový verdikt ovšem neznamená, že Jana Jochová obdivuje a podporuje Vladimira Putina, protože ho opravdu neobdivuje ani nepodporuje.

Znamená to jen tolik, že soud ve slovech poslankyně Richterové našel ještě minimum prostoru, jak hájit svobodu slova. Až zas budou mít Piráti chuť někoho hnát k soudu, mohli by si na to vzpomenout.