Článek
Vláda Petra Fialy by ráda naplánovala výstavbu ne jednoho, ale rovnou čtyř jaderných bloků. Ministerstvo financí dokonce připustilo, že vítěz probíhajícího tendru v Dukovanech by mohl stavět více než jeden blok, který se nyní soutěží.
Bývalý šéf ČEZ a později zmocněnec vlády pro jadernou energetiku Jaroslav Míl ale v rozhovoru pro Seznam Zprávy popisuje, proč jde podle něho o špatný plán. Návrh na výstavbu více než jednoho bloku v Dukovanech může podle Míla havarovat u okolních zemí.
„Každá akce vyvolá reakci. Představa, že lze stavět něco nad rámec toho, co nejde zpochybnit, je iluzorní. Němci nevystoupí proti takovému aktu veřejně, ale budou ho blokovat ve strukturách Evropské unie,“ popsal.
Vláda tlačí plán na výstavbu čtyř nových jaderných bloků. Podle Ministerstva financí je ve hře i možnost, že vítěz dukovanského tendru by stavěl více bloků. Co na to říkáte?
Diskuze a mediální mlha o čtyřech blocích celý proces zkomplikuje a zdrží. Od počátku jsme připravovali výstavbu jednoho bloku. Už v roce 2019 bylo zřejmé, že ČR se z exportéra stane importérem. Věděli jsme, že celý region bude deficitní.
Z podrobné analýzy trhů jsme dospěli k závěru, že bez výstavby jednoho bloku se naše energetická soustava neobejde. Tento blok zkrátka nelze v žádném případě nahradit dovozem. Důležité tedy je, že jej není možné v rámci notifikace zpochybnit. Nelze tak ani prodlužovat povolovací řízení ze strany Evropské komise. Nechtěli jsme tudíž jeden blok spojovat s indikací a výstavbou dalších reaktorů. Naším cílem bylo zabránit situaci, že obdržíme rozhodnutí, které znemožní výstavbu dalších jaderných zdrojů v ČR.
Jinými slovy megaplán na výstavbu čtyř zdrojů by mohl dráždit některé členy Evropské unie?
Česky řečeno: Kdo se moc ptá, moc se doví. Každá akce vyvolá reakci. Představa, že lze stavět něco nad rámec toho, co nejde zpochybnit, je iluzorní. Němci nevystoupí proti takovému aktu veřejně, ale budou ho blokovat ve strukturách Evropské unie.
Plánovat čtyři bloky je tedy podle vás politicky riskantní vzhledem k probíhajícímu tendru v Dukovanech?
Podstata je v tom, že sázka na notifikaci jednoho bloku je sázka na to, že postavíme aspoň jeden blok. Diskuze o čtyřech blocích povede ke zpoždění notifikace. Zarážející je, že tento postup odsouhlasila jak minulá vláda, tak tehdejší opozice, která je dnes ve vládě. Proto existoval vládní výbor, aby se dělaly správné věci a správně, na základě odborných expertíz a ve stabilním prostředí.
Změna názoru bez jakéhokoliv odůvodnění je mírně řečeno překvapující. Žádný nový vstup, který by takovou změnu postoje opravňoval neexistuje. Tvrzení o nových informacích od ČEPS jsou zavádějící, protože tato dnes ze strany ČEPS prezentovaná data byla známá, představena a zveřejněna již v roce 2019.
Jaroslav Míl
Energetik, investor.
V 80. a 90. letech se věnoval nakládání s jaderným palivem a odpadem. Byl prvním předsedou Správy úložišť radioaktivního odpadu. Prošel řadou pozic v energetických firmách i institucích u nás i v zahraničí.
2000–2003: generální ředitel a šéf představenstva ČEZ
2004–2011: prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
2019–2021: zmocněnec vlády pro stavbu nového jaderného zdroje
Bilionová záruka
Kolik by to mohlo vůbec stát?
To je další problém. Stát by musel převzít záruku za financování čtyř bloků. Bavíme se o zárukách ve výši přesahující 1000 miliard korun v dnešních cenách. To by se zcela jistě promítlo do počítaných závazků na straně státu z hlediska budoucího zadlužení. Česká republika by se dostala do nevýhodné situace z hlediska svého kreditu na úvěrových trzích.
Vy dlouhodobě upozorňujete na technické a bezpečnostní aspekty výstavby nových bloků. V tomto ohledu vidíte plán na čtyři možné bloky jak?
Přetoky elektrické energie z Německa budou po jejich investicích do obnovitelných zdrojů extrémní. Navíc postavíme 10 000 MW ve fotovoltaikách. Česko nebude moct garantovat plné využití dalších čtyř bloků v základním zatížení tak, aby docházelo k maximálnímu využívání jejich výroby. To je zásadní zásah do ekonomické návratnosti investice. Je také důležité, aby naše soustava byla schopná fungovat nezávisle na propojení s ostatními státy.
Mít energetickou soustavu postavenou na 6 velkých jaderných blocích a fotovoltaice je nesmysl, který budeme řešit nákladnými plynovými zdroji (předpoklad zvýšení výroby o 300 procent), bez kterých jsme se doteď v podstatě obešli. Taková elektrizační soustava je provozuschopná jen při aktivní spolupráci s okolními zeměmi, což ale může selhat v době konfliktů nebo politické krize – vyvolané například demonstracemi proti jaderné energii.
Máme tu hybridní konflikty, kybernetické útoky na distribuční sítě, výpadky v oblasti spotřeby či rozpad propojení dílčích obchodních zón v rámci takzvaného Evropského trhu.
Hovoří se o nových reaktorech v Temelíně a Dukovanech. Mělo by se přemýšlet i o jiných lokalitách?
Zcela určitě ano. Mít výrobní zdroje pokrývající základní zatížení soustavy a dvě třetiny spotřeby pouze ve dvou lokalitách v zemi je z bezpečnostních hlediska neakceptovatelné riziko. Jak budeme zajišťovat zásobování regionů a provozuschopnost distribučních soustav při jejich výpadku? Takže ekonomicky, technicky a bezpečnostně mi plán na čtyři nové a dva stávající velké bloky nedává vůbec smysl.
Občas mám pocit, že politici a někteří úředníci se domnívají, že uzavřít s někým smlouvu na výstavbu elektrárny automaticky znamená, že ta elektrárna bude stát. Jenže pro to potřebujete splnit řadu dalších podmínek, bez jejichž naplnění to nejde.
Jakých?
Například funkční státní správu a samosprávu. To potřebujete nejen v rámci povolovacích řízení a pro přípravu prostředí pro danou výstavbu. Další věcí je schopnost investora realizovat výstavbu a prosadit funkční model organizace výstavby. V neposlední řadě pak vybrat dodavatele, který je schopen takovou akci realizovat a se kterým jsme schopni spolupracovat po dobu 80 let. Rozjíždět takový program pro čtyři bloky je nesmyslné rozhodnutí. Každý investor, který dvacet let nepostavil jaderný zdroj, začíná v podstatě od nuly a je považován za investora, který nemá ty kompetence, které má zkušený investor.
Co byste navrhoval?
To, co navrhuji více jak pět let. Tedy, aby se Česká republika soustředila na výstavbu malých modulárních reaktorů, které budou uvedeny do funkce do konce tohoto desetiletí. Ať už v USA, Kanadě a po roce 2030 i v Estonsku či Polsku. Potřebujeme vstoupit do tohoto řetězce teď, zahájit přípravu tak, abychom v Temelíně, respektive v Dukovanech mohli postavit první z těchto malých zdrojů a následně při výstavbě mimo stávající jaderné lokality těmito zdroji nahradili uhelné elektrárny a stabilizovali krajské energetické soustavy.
To ale vláda plánuje, že vedle velkých reaktorů se bude snažit i o ty malé.
Pokud hovoříme o lokalitách mimo stávající jaderné elektrárny, tak je potřeba konat, a ne stále jen něco nekonečně plánovat a čekat na zcela zbytečnou aktualizaci státní energetické koncepce. Znamená to zahájit průzkumy lokalit, seismická šetření, připravovat podklady pro vyhodnocení vlivů na životní prostředí (EIA), zahájit jednání o změnách či dopracování územních plánů a rozvoje energetických zdrojů v dotčených krajích.
Na takových věcech je potřeba už teď pracovat, abychom mohli do roku 2045 projekty realizovat. Pokud se bavíme o realizaci SMR (malé modulární reaktory, pozn. red.) v Temelíně či Dukovanech, jsme v situaci, která nám umožňuje nastoupit do výrobního a dodavatelského řetězce jako jeden z prvních – a ne až jako jeden z posledních. Tady leží budoucnost jaderné energetiky.
Polsko a Estonsko jako vzor
Tedy nejen zde malé reaktory postavit, ale i vyrábět?
Můžeme vytvořit dostatečně širokou výrobní a servisní základnu nejen pro Českou republiku, ale i pro ostatní země. Můžeme budovat konečně něco, co se stane oborem budoucnosti. Modulární reaktory toho nejpokročilejšího typu jsou reaktory, které mají pasivní systém bezpečnosti.
Jsou schopny se dochladit bez vnějšího zdroje napájení, což je klíčová věc. Ale i tady platí, že je nutno konat. Vyhlašování plánů samo o sobě nic nezrealizuje. Už před rokem jsme se měli stát partnerem pro potenciálního dodavatele a vstoupit do procesu licencování.
Vládní politici i ČEZ hovoří o tom, že součástí dukovanského tendru je takzvaná nezávazná opce, na jejímž základě by vítěz soutěže mohl stavět i další bloky. S opcí na další bloky se nepočítalo dlouhodobě?
Termín nezávazná opce považuji za protimluv. Tendr je o poptávce na jeden blok, který se musí vyhodnocovat. Že vám někdo nabídne další blok se slevou, může být pravda, ale vše je jen na papíře. Pokud by se mělo stavět víc bloků, pak bych doporučoval maximálně dva v jedné lokalitě, v té druhé jít cestou modulárních reaktorů.
U těchto malých reaktorů je důležité si uvědomit, že jakmile postavíte první, už vám vydělává na ten druhý. Není to tak náročné pro státní rozpočet. Bylo by dobře, kdyby se ministři při rozhodování zamysleli i nad daňovými poplatníky a spotřebiteli.
Ve které lokalitě je podle vás vhodné plánovat výstavbu prvního modulárního reaktoru?
V Temelíně. ČEZ by měl uzavřít dohodu na dnes nejpokročilejší technologii, která je licencována v Kanadě. Její výstavba, tedy příprava staveniště, započne příští rok na podzim, uvedení do provozu se očekává v roce 2028. Je třeba zahájit licencování v Evropě, s tím bychom mohli začít v České republice.
Dobrým příkladem jsou Estonci. Přišli, řekli, že nikdy jádro neměli, ale že bez něho se nyní neobejdou. Najmuli experty ze Švédska, Finska a Belgie, tři roky vybírali, až našli vítězné GE Hitachi. Snažil jsem se ve své funkci vládního zmocněnce dostat do ČR výrobce, kteří měli zájem udělat z ČR hub pro výrobu a vývoj těchto technologií. Tehdy ale u nás měli někteří moře po kolena, tak se společnosti zvedly a za prioritu si vzaly jednání v Kanadě, Estonsku, Polsku či Rumunsku.
Jinými slovy jsme tedy zaspali vývoj?
Evropská komise označila malé modulární reaktory za technologii, kterou je nutné podporovat a umožnit její financování. Polsku navíc Evropská komise v březnu schválila a podpořila vytvoření společného podniku PKN Orlen a Synthos Green Energy, který by technologii GE Hitachi měl jako investor začít stavět. Za pouhý rok jsou Poláci dále než my za tři roky.
Papíry do šuplíku
Ministerstvo průmyslu a obchodu chystá aktualizaci Státní energetické koncepce. Očekáváte, že v tomto dokumentu stát podrobněji rozebere své jaderné plány?
Je to zbytečné, považuji to za alibismus. Další dokument, kterých máme mraky. My nemáme problém s myšlením, ale s realizací.
Z minulé koncepce jsme v podstatě nic nerealizovali, doporučení Pačesovy komise naplňována nebyla. Teď budeme věnovat úsilí tvorbě papírů. Opětně chceme mít vyšperkované strategie do šuplíku, abychom při jejich dokončení zjistili, že už námi uvažované vstupy neplatí?
Možná by stačilo začít řešit zpoždění, ke kterému dochází při realizaci 5. bloku v Dukovanech, kde jsme pozadu s územním řízením, notifikací a kde došlo ke zpoždění z titulu realizace bezpečnostního dotazníku. Je zajímavé, že toto, tedy realizace prioritního projektu, na rozdíl od tvorby nových koncepčních papírů nikoho nepálí.
Temelín se dostavěl v roce 2002. Neztratili jsme know-how výstavby jaderných elektráren?
Měli bychom si přiznat, že pokud více jak 10 let nestavíte jadernou elektrárnu, už nejste zkušený investor. Pokud nestavíte více jak 20 let, začínáte v podstatě na zelené louce z investorského hlediska. Naše státní správa a samospráva nejsou připraveny na stavbu jednoho bloku, natož čtyř. Nerealizovaly se různá školení, výchova a přípravy lidí. To se bude těžko dohánět.
Jediné, co můžeme dělat, je naučit se realizovat to, co je budoucnost bezemisní energetiky, a ta je v podobě modulárních reaktorů. Je to sexy produkt, už osm let to říkám. Dodavatelé jdou neustále kupředu, a hlavně naplňují své věcné i časové harmonogramy realizace svých technologií. To mě naplňuje optimismem.