I poslanci ANO mohou mít pravdu. Neztrapňujme se

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Upřímně bych si nikdy nemyslel, že budu s téměř nadšeným souhlasem citovat moudrá slova poslance hnutí ANO Radka Vondráčka.

A stane se to právě teď: „Lustrační zákon a obecně zákony tohoto typu mohou fungovat jen po určitou přechodnou dobu a jeho zpřísnění po tak dlouhé době opravdu překračuje limity ústavnosti. Od této pětikoalice je to jen další plané politické gesto,“ řekl před týdnem Vondráček na téma chystaného zpřísnění lustračního zákona z roku 1991, který by měl zjednodušeně řečeno za cíl znemožnit Andreji Babišovi – stále zapsanému v seznamu udavačů Státní bezpečnosti – stát se znovu premiérem.

V podstatě k tématu nemám moc co dodat. Možná jen další rozumná slova Vondráčkovy kolegyně, poslankyně ANO Bereniky Peštové: „Smyslem lustračních zákonů bylo ochránit nově vznikající demokratickou státní správu před exponenty minulého režimu a zabránit recidivě totality. Proto byla původní platnost lustračních zákonů jen pět let.“

Tečka. Přesně tak to je. A pokud byste snad nechtěli věřit poslankyni Peštové, velmi podobný pohled na věc měl už v 90. letech třeba Václav Havel.

Peštové ani Vondráčkovi samozřejmě nejde o princip, ale o jejich šéfa. Stejně tak čistě účelová je ale snaha koalice a konkrétně ministra vnitra Víta Rakušana tuhle změnu prosadit. Po 35 letech demokracie, 10 let po vstupu Babiše do politiky a mimochodem dvou těžkých porážkách, které v letech 2021 a 2023 zažil, přiznává vládní většina, že jediný způsob, jak předsedovi ANO zabránit v návratu do Strakovy akademie, je čistě účelová změna dávno vyčichlého zákona. Je to ostuda, která má několik možných vyústění.

Koalice nakonec nenajde ani dost hlasů na to, aby zákon vůbec prohlasovala. Ve Sněmovně leží od podzimu 2022 a zatím na něj nikdo nesáhl.

Nebo ho nakonec horko těžko prosadí, Andrej Babiš ho vezme do ruky a začne ječet, že to je důkaz, jak se ho současná koalice bojí. Bude to sice trochu nevkusné, ale bude mít pravdu. A jeho voličům, jak jsme si již mnohokrát vyzkoušeli, je jeho minulost úplně ukradená, patrně taky po zkušenostech s politiky, kteří se sice s komunistickým režimem nezapletli, ovšem bohatě to vynahradili po roce 1989.

A pak je tu ještě třetí, dost pravděpodobný konec, že koalice sice zákon prosadí, ale pak ho zruší Ústavní soud, což je nanejvýš pravděpodobné, a vládě to dokonce napsala její vlastní Legislativní rada. Což bude sladká tečka s velkou ostudou.

Jinými slovy: V téhle hře se nedá vyhrát, jen více či méně ztrapnit a ukázat slabost. A zná snad někdo nějaký smysluplný důvod, proč v politice lézt do předem prohraných bitev?

Do jisté míry chápu obavy voličů dnešních vládních stran z Babišova poněkud omezeného chápání demokracie, které se projevuje třeba jeho obdivem k Viktoru Orbánovi, dnes nejspolehlivějšímu Putinovu spojenci v zemích EU. Když pomineme fakt, že česká demokracie v minulých letech projevila značně vyšší odolnost než ta maďarská, možná stojí za to si připomenout i skutečnost, že Viktor Orbán kupodivu není někdejší donašeč maďarské tajné policie, ale svého času statečný disident.

Každý podobný text by měl končit konstruktivním závěrem nabízejícím i východiska. Tady jedno je: koalice v čele s Vítem Rakušanem prostě nechá novou verzi lustračního zákona pěkně uhnít ve Sněmovně, protože do voleb zbývá jen rok a ještě je tu spousta jiné práce. Pokud by tohle byl jediný slib, který vláda nesplní, mohla by si jen gratulovat.

A na úplný závěr si už jen ocitujme další moudrá slova poslance ANO Radka Vondráčka, který dává svým politickým soupeřům celkem rozumnou radu, jak teď k téhle nepříjemnosti přistoupit: „Domnívám se, že tento zákon nijak zvlášť neprosazují i proto, že jsou si vědomi, že jako hlava státu byl zvolen člověk, jehož minulost je významně spojena s komunistickým režimem, a tak je asi čas v podobných debatách nepokračovat.“

Tečka. Tak to je a dál se o tom ani nemá cenu bavit.