Článek
Návrh na ústavní ochranu finanční hotovosti a práva „být offline“, který se skupina senátorů v čele s konzervativní senátorkou Jitkou Chalánkovou (za klub ODS a TOP 09) aktuálně snaží prosadit, považuje většina odborníků, s nimiž o tom Seznam Zprávy mluvily, za zbytečné zasahování do Ústavy ČR a Listiny základních práv a svobod.
Tyto věci by podle nich měly být ošetřeny primárně zákony.
Hotovost musí být vždy dostupná
Což se ve většině případů děje. Efektem návrhu by podle senátorů mělo být uchování některých standardních postupů a věcí, jež by podle nich jinak pod ekonomickým tlakem většiny postupně zanikly. Konkrétně jmenují například zachování bankovek, mincí nebo podatelen.
Zjednodušeně řečeno - lidé by měli mít v základních právech ukotvenou možnost jít si vyřešit svoje úřední povinnosti na kamenné pobočky, ale také platit v hotovosti nebo dostávat za svoji práci zaplaceno v hotovosti.
Ovšem zásobování hotovostí a dostupnost kamenných poboček přitom v zákonech nepřímo je i bez toho, aby bylo nutné zasahovat do ústavy a Listiny základních práv a svobod.
Co vše chtějí politici změnit v ústavě?
Každé volební období čelí ústava a Listina základních práv a svobod snahám politiků o jejich úpravy. Teď chce například část z nich lépe chránit vodu, ale také zajistit občanům Česka právo zůstat mimo internet či platit hotově.
Ukládá to zákon o krizovém řízení a na něj navázaná nařízení vlády. „Jsme součástí kritické infrastruktury státu, kdy máme povinnost zajistit obyvatelům přístup k hotovosti,“ řekl Seznam Zprávám mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Spolu s ní jsou součástí kritické infrastruktury další dvě velké banky a třeba také Česká pošta. Ty mají ze zákona zajišťovat dostupnost hotovosti, aby byla k dispozici po celé republice.
Banky proto udržovaly otevřený určitý počet kamenných poboček i v roce 2020, kdy Česko svírala pandemie covidu-19 a obchod a služby byly z velké části omezeny. Krizový zákon složkám krizové infrastruktury de facto nařizuje zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva.
Anketa
Ústavní ochranu hotovosti by pak měl přinést nový odstavec 98. článku Ústavy ČR, který bude znít „Česká národní banka vydává platné bankovky a mince, její další úkoly stanoví zákon.“
Emisi bankovek a mincí České národní bance přitom určuje celá čtvrtá část zákona o České národní bance z roku 1993, která jasně říká, že „Česká národní banka má výhradní právo vydávat bankovky a mince“. Zákon ukotvuje i korunu jako oficiální měnu a její dělení a stejně tak ošetřuje i další náležitosti týkající se korunových mincí a bankovek.
Stejně tak je už de facto ošetřeno právo nebýt online. Zákon o právu na digitální služby jasně uvádí, že „nepodnikající fyzické osoby nemohou být nuceny využívat digitální služby nebo činit digitální úkony podle tohoto zákona.“
Hotovost se senátoři pokoušeli ústavně ochránit už před dvěma lety, kdy přišli s prvním návrhem. Loni však plénum návrh zamítlo. Nyní se proto pokoušejí uspět s širším návrhem, který přináší do hry právě právo být offline, čili nepřipojen.
Jak stojí ve zdůvodnění - nechtějí zakonzervovat pokrok, kterému stejně nezabrání, ale chtějí ochránit možnost komunikovat „postaru“ pro všechny, kteří tak komunikovat musí nebo z nějakého důvodu chtějí. Návrh má být podle Chalánkové a spol. doslova „ochranou menšiny a ostrovem pro elektronické neplavce“.
Zpohodlní a zhloupnou „digitální“ lidé?
Návrh o skoro 57 stranách argumentuje zejména seniory a jejich častou „elektronickou negramotností“, která jim brání se plně zapojit do digitalizace. V dalších odstavcích pak ale varují i před postupným zpohodlněním a zhloupnutím lidí, za které bude technika pracovat a přemýšlet.
„A on sám postupně zakrní. Tak, jako koně byli postupně vytlačeni auty, tak internet dnes vytlačuje do historie tištěné knihy a noviny. Ty se postupem času stanou luxusním zbožím,“ rozvíjí senátoři v dokumentu úvahy o tom, proč by ústava měla Čechům zabezpečovat právo být offline.
Stát podle nich nemá lidi vychovávat, a jestliže někteří občané elektronizaci odmítají, má jim vyjít vstříc. „A ne se měnit v reklamní agenturu vysvětlující výhody digitalizace,“ dodávají autoři.
Seznam Zprávy s prosbou o reakci oslovily i vicepremiéra pro digitalizaci a ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše. Ten na dotazy, zda by měl stát zajistit offline komunikaci pro ty, kteří si to přejí, a zda podle něj lidé z digitalizace zhloupnou, zatím neodpověděl.
Konkrétní příklady diskriminace lidí, kteří nepracují s internetem, však existují. Sbírá je organizace Iuridicum Remedium, která se snaží takto postiženým pomáhat.
„Věnujeme se tomu už čtyři roky a příběhů máme celou řadu. Příkladem je třeba dotace Nová zelená light pro seniory. Žádost o ni se dá podávat jen s elektronickou identitou přes internet. Podobné to bylo třeba se žádostmi o dávky ze strany ukrajinských uprchlíků. Ti také mohli žádat jen přes internet,“ vysvětluje výkonný ředitel organizace Jan Vobořil. Do problémů se pak dostávali také lidé, kterým byla zřízena datová schránka.
Digitalizace proti jejich vůli
Stát eviduje desítky až stovky tisíc datových schránek, do kterých se nikdo nepřihlásil. Lidem byly zřízeny automaticky, a to i těm, kteří na internetu z různých důvodů nejsou. Úřady však chápou zprávy poslané do datových schránek, kam se lidé nikdy nepřihlásili, jako doručené fikcí. Fyzické i právnické osoby se tak nemusí například dozvědět o soudech a mohou skončit i v exekuci. Více v článku Petra Švihela.
Proti bezbřehým zásahům do ústavy jsou pak především odborníci na ústavní právo. Už před dvěma lety, při oslavách 30 let od vzniku ústavy, se k nim vyjádřil tehdejší předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, který připomenul, že v uplynulých třech dekádách byl často svědkem povzdechů, co všechno v ústavě mělo být napsáno a není.
„Že v ní chybí lhůty, výslovné povinnosti konat či nekonat, že se v ní nedočteme, co dělat, když ji někdo nerespektuje nebo překrucuje. Ale ono to tam všechno je, stačí číst s mírným odstupem,“ pravil tehdy.
