Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Nejinak tomu bude nejspíš i před volbami do Evropského parlamentu, které se uskuteční na jaře příštího roku.
„Úplně se to nabízí,“ říká pro Seznam Zprávy politolog z Masarykovy univerzity Otto Eibl, podle nějž by mohla být migrace stejně výrazné téma jako Green Deal, proti němuž se politici v posledních letech rovněž hlasitě vymezují a snaží se na něm sbírat politické body.
První signál už odpálilo hnutí ANO, jehož představitelé po programové konferenci voličům slíbili, že připraví novelu azylového zákona pro Česko.
„Ilegální migrace je naše ohrožení. Budeme chtít nový azylový zákon, který je velice přísný, aby tady mezi námi nežili lidé, kteří tu nemají co dělat,“ prohlásil koncem října předseda ANO Andrej Babiš. Jeho hnutí se k nějaké formě slibů ochrany před ilegální migrací vrací pravidelně.
Negativita přitahuje
Před sněmovními volbami v roce 2021 si hnutí ANO za svého hlavního konkurenta zvolilo Pirátskou stranu. Babiš tak šéfa Pirátů Ivana Bartoše v předvolebních debatách pravidelně tituloval jako „hlavního vítače, který chce muslimskou Evropu“. Komunikoval i skrze krátké výkřiky na sociálních sítích. Legendárním se stal jeho noční výkřik na facebooku „Chaty a chalupy migrantům? Nikdy!“
„Mít racionální kampaň automaticky znamená prohrát,“ podotýká k tomu Eibl. Podle něj je ale vždy na každé straně, jestli zvolí pro kampaň emoci negativní, tedy strach, nebo pozitivní, což je naděje. „S tím třeba vyhrál prezidentské volby Petr Pavel,“ připomíná politolog. Dodává ale, že pro politiky je jednodušší kolem sebe dštít síru. „Negativita přitáhne i lidi, kteří by tu stranu jinak třeba nevolili.“
Že jsou negativní emoce silným motivátorem pro to přijít i k méně oblíbeným volbám, potvrzuje i Karel Komínek z Institutu politického marketingu. „Když se na to podíváme bez emocí, je to chladný kalkul. Nemyslím, že by bylo možné zvolit téma, které by vyprovokovalo více emocí a zároveň by bylo možné ho dostat do veřejné debaty,“ míní. Téma nelegální migrace podle něj umí vyvolat silnou emoci u voličů i na základě několika videí a fotografií a následného slibu, že politik „toto nedopustí“.
Evropa a migrace
I v souvislosti s válkou v Izraeli a propalestinskými demonstracemi a nepokoji si začali i další evropské země a politici otevřeně přiznávat, že spolu s uprchlíky z muslimských zemí přichází do Evropy antisemitismus, který se těžko vykořeňuje. Radikální změnu přístupu nedávno ohlásily například i severoevropské státy, jako Norsko, Švédsko, Dánsko, Finsko a Island, které se nedávno domluvily na užší spolupráci při vyhošťování nelegálních imigrantů. Nejen o tom hovořil bývalý diplomat Pavel Telička.
Už tradičními „bojovníky“ proti ilegální migraci jsou politici hnutí SPD, které toto téma v roce 2017 vyneslo do Poslanecké sněmovny a od té doby si drží setrvalou podporu kolem 10 procent. Proti imigraci se vymezují pravidelně a nejinak tomu bude i v nadcházející kampani do evropských voleb. Program i kandidátku hnutí představí v nejbližších dnech.
Nelegální migrace a proklamace slibující „boj“ s ní se v Česku dostaly do kurzu už v krajských volbách v roce 2016, kdy v regionech kandidovala různá uskupení, která si imigraci dala i do názvu.
Jen pro příklad: třeba v Ústeckém kraji se o přízeň voličů ucházely subjekty jako „Ilegálním imigrantům NE - peníze pro naše děti“, „Úsvit s Blokem proti islamizaci“, „DSSS - NE imigrantům a nepřizpůsobivým“, „Ne ilegální imigraci - peníze pro lidi“. Všechny zůstaly hluboko pod jedním procentem získaných hlasů.
Anketa
Emocionální souboj
Podle politologa Jana Charváta z Katedry politologie FSV UK téma migrace od roku 2015 lehce usnulo, odsunulo se do pozadí a zajímalo jen velmi úzkou skupinu voličů. Soudí, že nyní je téma zpátky a vzhledem k událostem v Izraeli a propalestinským demonstracím v Česku i ve světě bude opět aktuální.
„Bude teď evidentně více rámované protiizraelským rozměrem, který souvisí s otázkou propalestinských demonstrací a pohledu na ně. Což bude zajímavé v kontextu celého západního světa. V Čechách to však bude mít trochu jinou podobu než v západní Evropě, protože je u nás naprosté minimum těch, kteří by propalestinský pohled zastávali,“ říká.
Češi už v roce 2015 diskuzi o migraci přerámovali specifickým emocionálním a negativistickým přístupem. Migrace tu podle Charváta není vnímána jako něco přirozeného, co se děje, dělo a dít bude, ale co lze různými způsoby korigovat.
„My jsme to celé přerámovali, že nejde o migraci, ale jde o invazi. Nebavíme se o migraci, ale o tom, že sem muslimové přicházejí proto, aby nás zničili,“ vysvětluje.
Takovýto přístup podle něj z politiky dělá emocionální souboj, který je pro většinu lidí mnohem přitažlivější než pouhá suchopárná politika řešící migraci a její zvládnutí z praktického hlediska.
„Když se politici budou bavit o tom, kolik lidí sem může přijít, jaké jim nastavíme azylové podmínky, kolik rozdáme pracovních či studijních víz, tak to je nuda a lidi to nemobilizuje. Ale přijít a říct ‚zastavíme invazi muslimů‘, to zní super. To si najednou připadáte jako křižák před Jeruzalémem,“ uzavírá politolog s lehkou nadsázkou.
