Mašínovská otočka. Proč senátor změnil názor a je pro vyznamenání odbojářů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Senátoři nyní navrhli celkem 125 lidí na státní vyznamenání, která každoročně udílí prezident republiky. Mezi nominanty je i odbojová skupina bratrů Mašínů, jejíž aktivity dodnes vyvolávají kontroverze – ve společnosti, mezi politiky i mezi historiky.

Senátor Marek Hilšer nicméně vyznamenání Josefa a Ctirada Mašínů navrhl.

„Mám za to, že i když v naší historii najdeme mnoho hrdinů, jako národ jsme spíše zvyklí se před útlakem vzdávat a rezignovat. Mašíni věděli, že svým odbojem na život a na smrt jdou od začátku proti obrovské přesile, stejně jako šel jejich otec proti nacistům, a přesto se nevzdávali,“ vysvětluje s tím, že kdyby se totalitě beze strachu postavila větší masa lidí, svobodu by ubránili nebo „by zemřeli se ctí“.

Podle Hilšera si účastníci třetího odboje zaslouží úctu.

Zároveň se domnívá, že jejich příběh je dodnes poznamenán komunistickou propagandou – a to i kvůli seriálu 30. případů majora Zemana. Míní, že návrh na nominaci má podporu více senátorů: „Vzhledem k tomu, že minulý rok bylo o návrhu na vyznamenání skupiny v Senátu hlasováno odděleně a návrh byl schválen, předpokládám, že většina senátorů návrh podporuje.“

Hilšer už v roce 2023 podal petici za vyznamenání členů odbojové skupiny medailí Za hrdinství, na kterou prezident Petr Pavel nezareagoval. Nemělo by tak být překvapivé, že bratry Mašínovy navrhuje na státní vyznamenání.

V roce 2018 měl ale ke spornému příběhu odbojářů a jejich vyznamenání, coby kandidát na prezidenta, jiný postoj. „Pokud to byli lidé, kteří se nějakým způsobem snažili získat svobodu a bránili jim v tom, tak asi. Ale myslím, že to na vyznamenání není,“ řekl Novinkám před šesti lety Hilšer.

Otočku svého názoru teď vysvětluje tak, že se o jejich příběh začal intenzivně zajímat kvůli kandidatuře na prezidenta, především té druhé v roce 2023. Došlo mu, že jde o společensky důležité téma, které coby senátor řešil i s odborníky a historiky.

„Z hlediska veřejného mínění by asi bylo výhodnější se k odbojové skupině Mašínů obrátit zády, ale mám za to, že úlohou politika je otvírat nepohodlné otázky, které sice nepřinesou body, ale pro jakési kolektivní svědomí společnosti jsou důležité. Má to význam i pro budoucnost,“ dodává.

I když Hilšer navrhuje pro odbojovou skupinu vyznamenání, prezident Petr Pavel má dlouhodobě jiný postoj. Hlava státu k věci opakovaně řekla, že boj za svobodu vraždu neomlouvá, a proto bratry Josefa a Ctirada Mašínovy nevyznamená. Podobně se v minulosti stavěli i jeho předchůdci.

„Nezpochybňuji devadesát procent toho, co bratři Mašínovi udělali, ale pohled na tu jednu malou výseč jejich příběhu brání tomu, abych ji ignoroval a udělil jim státní vyznamenání,“ konstatoval ve středu Pavel během debaty v Ústí nad Labem.

Prezident vnímá problematicky především vraždy několika osob, kterých se odbojová skupina dopustila. „Já jsem se na to vždy díval jako voják, kdy se na neozbrojeném člověku násilí nepáchá. To pro mě bylo určující,“ narážel prezident na osud strážmistra Jaroslava Honzátka, kterého bratři Mašínové za cílem získat zbraně pro svou činnost odzbrojili, svázali a uspali chloroformem. Ctirad Mašín ho následně zabil, když mu podřízl krk dýkou.

Historik Ladislav Kudrna z Ústavu pro studium totalitních režimů se nicméně domnívá, že postup skupiny je třeba vnímat v kontextu tehdejší doby. „Likvidaci zajištěného nepřítele vyučovali komunisté ve svých branných kurzech. Pokud se nemýlím, tak i bratři Mašínové se právě v těchto kurzech s touto technikou seznámili,“ vysvětluje, proč byly činy přiměřené cíli.

Naopak Prokop Tomek, historik působící v pražském Vojenském historickém ústavu se na praktiky třetího odboje dívá kritičtěji. „Řada jiných odbojářů proti komunismu uskutečnila podobné nebo totožné akce, ale bez kritizovaných důsledků,“ namítá.

Příběh synů uznávaného odbojáře, kteří „spektakulárně“ utekli na Západ, vnímá jako složitý a netypický.

„Já si na tom případu všímám i mimořádné lhostejnosti hlavních aktérů k osudům nezúčastněných nevinných osob, jako třeba zneužitého taxikáře, záchranářů či posádky auta s penězi, nebo uvězněných a popravených spolupracovníků, nebo ke světu v dalších desetiletích,“ vysvětluje svůj postoj.

Samotné uznání za zásluhy by proto bylo podle Tomka sporné. „Vyznamenání je současně zprávou společnosti o hodnotách, které vyznamenaný vyznává a výzvou k následování. Vyznamenaný má být zkrátka vzorem a vzor bratří Mašínů považuji za problematický,“ myslí si Tomek.

Jinak situaci vidí Kudrna, podle kterého by odbojáři měli být vyznamenáni, protože se postavili zlu. Připomíná, že komunisté v 50. letech vraždili nevinné lidi, desítky tisíc mužů a žen nutili pracovat v uranových lágrech, ve kterých tisíce z nich zemřely.

Dodává, že v té době mnozí lidé očekávali vypuknutí konfliktu mezi Východem a Západem. „Bratři Mašínové chtěli se zbraní v ruce, jako příslušníci U. S. Army, osvobodit svoji vlast,“ popisuje svůj pohled na kontroverzní příběh bratrů, kteří se po úniku ze socialistického Československa na území svého rodiště nikdy nevrátili.