Článek
Miloš Zeman tento týden na svém posledním prezidentském výjezdu v Ústí nad Labem oznámil, že se „naposledy setkal s novináři na tiskové konferenci“. A rozloučil se s nimi. Na této informaci jsou pozoruhodné dva momenty.
První: Prezident Zeman se loučí pět měsíců před koncem svého mandátu. Což si lze vysvětlit kombinací Zemanovy vrozené lenosti a jeho nynějšího zdravotního stavu. Slovy klasika – už se nechce pouštět do žádných větších akcí kromě rozdělení medailí svým přátelům 28. října.
Moment druhý: Zeman se speciálně loučí zrovna s novináři, jimiž pohrdá a během devíti a půl roku na Hradě je buď ignoroval, nebo urážel. Vlastně se nemá s kým loučit, protože s většinou médií se v prezidentské funkci nikdy ani nebavil. Rozhovory dával jen několika málo spřízněným žurnalistům v čele s Lubošem Xaverem Veselým, kteří oplátkou za „exkluzivitu“ zásadně nekladli nepříjemné otázky.
Prezident posledních deset let zkrátka nemusel čelit kritickým otázkám, takže možná ztratil schopnost na ně odpovídat a argumentovat. Ačkoliv sám sebe považuje za intelektuála, je s podivem, že ho vůbec bavily třeba rozhovory s Jaromírem Soukupem, který mu kladl otázky typu „jak to děláte, že jste nejlepší”?
Podle legendy se Zemanova nenávist k žurnalistům zrodila už v 90.letech, kdy se Lidové noviny a televize Nova začaly věnovat jeho rodině a zjišťovaly detaily o sebevražedném pokusu jeho syna. Později si už ale Zeman prostě jen užíval roli provokatéra - různě zesměšňoval média a pak se bavil jejich podrážděnými reakcemi. Ostatně tato glosa je jednou z nich.
Vlastně je pochopitelné, proč se Miloš Zeman „rozloučil“ trochu nečekaně, bez ohlášení, tak trochu stranou v Ústí nad Labem. Kdyby měl udělat klasickou závěrečnou tiskovou konferenci na Hradě třeba v březnu těsně před svým odchodem, musel by bilancovat své desetileté prezidentství.
A to by opravdu nebylo nic hezkého. Proč se šťourat v traumatech a selháních. První dotaz by byl jasný: Proč jste podlézal nepřátelským velmocím, Číně a Rusku? Sliboval jste z toho ekonomický prospěch, ale skončilo to fiaskem a dnes to vypadá mnohem víc jako kolaborace než „ekonomická diplomacie“.
Odpověď: „Opět jsem se utvrdil ve svém názoru, že novináři jsou hyeny, póvl a hnůj. Přesně, jak jsem doporučoval Vladimiru Vladimiroviči - novináři by se měli likvidovat. A teď nemyslím ty ruské, protože nejpitomějším tvorem na zeměkouli je současný český novinář. Zjistil jsem, že počet pitomců na čtvereční metr je největší v české žurnalistice.“
Jindřich Šídlo o prezidentském prozření:
Dotaz druhý: A proč jste, pane prezidente, připustil, aby se prezidentská kancelář proměnila v místo, kde Mynář s Nejedlým dělají své kšefty ?
Odpověď: „Podívejte, novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurvičkami vytvářejí mediální prostředí v této zemi.“
Dotaz třetí: Pane prezidente, mohu se ještě zeptat, zda…
Odpověď: „Ne, už nic. Jsem přesvědčen, že inteligence českých novinářů je někdy na úrovni blbouna nejapného, což byl tvor žijící na Madagaskaru, ale byl právem vyhuben. České novináře se zatím vyhubit nepodařilo. Abych skončil pozitivně: Doporučuju vám, abyste se zabývali profesí, která bude méně náročná.“
Zkrátka možná je nakonec dobře, že žádné takové loučení s námi, hyenami a póvlem, prostě nebude.
