Článek
Exprezident Miloš Zeman už se nebude soudit s lékařkou Džamilou Stehlíkovou, kterou žaloval kvůli tomu, jak v roce 2021 mluvila o jeho zdraví, zatímco se léčil v Ústřední vojenské nemocnici. Zeman spor v první i druhé instanci prohrál a dovolání k Nejvyššímu soudu už nepodá.
„Ačkoliv s rozsudkem nesouhlasí, nehodlá pokračováním v soudním sporu poskytovat další příležitost pro mediální prezentaci svých odpůrců. Nevyužije proto žádný z opravných prostředků, který mu právní řád nabízí, a tím kauzu ukončuje,“ řekl jeho právní zástupce Jaromír Císař.
To je pozoruhodné, až zemanovsky formulované vysvětlení. Poražený naznačuje, že by ještě mohl vyhrát, ale protože moudřejší ustoupí, tak „kauzu ukončuje“, jako by byl pánem situace.
„Příležitost pro mediální prezentaci svých odpůrců,“ která mimochodem nebyla nijak zvlášť využívaná, v této logice nabídl hlavně sám Miloš Zeman. Tím, že žalobu podával. Díky tomu se příběh, na který se po šťastném konci jeho dramatické hospitalizace pomalu zapomínalo, znovu připomínal. Chcete-li, rozmazával.
Připomeňme, že Džamila Stehlíková, psychiatrička a bývalá ministryně za Stranu zelených, v říjnu 2021 v médiích rozebírala údajnou Zemanovu alkoholickou jaterní cirhózu a její vážné důsledky. Zdůvodnila to tím, že Hrad o prezidentově zdraví mlčí nebo mlží, a ve veřejném zájmu by měl osvětlit skutečný stav věcí.
Více k tématu:
Soudy – i na základě odborného posudku – uznaly, že naprostá většina závěrů Stehlíkové byla v pořádku, a akceptovaly i její motiv. „Je třeba připomenout, že se v inkriminovanou dobu veřejnosti dostávaly z okolí žalobce – prezidenta republiky – o jeho zdravotním stavu toliko mlhavé a značně kusé informace, jejichž charakter vyvolával pochybnosti nejen médií, nýbrž i celé řady ústavních činitelů,“ napsal soudce Tomáš Vejnar.
Žalobu na ochranu osobnosti soudy zamítly.
Miloš Zeman je už skoro dva roky jen soukromníkem. K jeho zdravotním problémům, které vyvrcholily na podzim 2021, není potřeba se veřejně vracet – pokud v okolnostech jeho hospitalizace nehledáme poučení, co a jak se mají veřejnost i političtí představitelé dozvídat o zdraví hlavy státu.
Jenže Zeman a jeho okolí dělají z tehdejšího příběhu Spiknutí – tak se jmenuje loňská kniha novinářů Luboše Procházky a Radima Panenky. K údajnému spiknutí, které údajně mělo odstranit údajně dočasně indisponovaného prezidenta z funkce, samozřejmě patřily i nitky, za které někdo tahal – a tím byl podle fabulací autorů najmě ředitel BIS Michal Koudelka.
Jednou z vedlejších postav „spiknutí“ měla být i Džamila Stehlíková, o níž Zemanův advokát Marek Nespala v knížce říká:
„Zapojila se do celého procesu velmi aktivně, ale kdo ji inicioval a dával nepravdivé informace s tím, že jsou skutečné, nemohu vědět. Do kauzálního průběhu to zapadá zcela zřejmě. Evidentně někomu šlo především o to, aby se spustila mediální hysterie, k čemuž došlo.“
Až na to, že dvě soudní instance to viděly jinak. A že daly za pravdu Stehlíkové, ne Zemanovi. Exprezident a jeho lidé samozřejmě dál mohou tvrdit cokoli, ale i kauzu „spiknutí“ tímto můžeme symbolicky považovat za ukončenou. Skutečná zápletka byla pravděpodobně o dost prostší než hradní špionážní román s jeho temnými nitkami.
