Článek
„Ty jsi pěkný dezolát / řekla halí belí / a byla to pohoda (…) ty jsi pěkný dezolát / tohle řekla ona / musíme tě sledovat.“ Moje první setkání s tehdy dosti neurčitým pojmem dezolát se uskutečnilo před patnácti lety prostřednictvím stejnojmenné písně skupiny Vypsaná fiXa.
V posledních měsících je termín „dezolát“ především v souvislosti s Putinovou válkou a reakcí na počínání vlády Petra Fialy používaný tak často, že by mohl aspirovat na vítězství v anketě o Slovo roku. Mám ovšem za to, že pokud s ním šermují politici a významní novináři, je to k neprospěchu všech.
Web Čeština 2.0, který má v záhlaví charakteristiku „Slovník, který tvoříte vy“, vysvětluje dezolátství třemi definicemi:
1. bezdomovec nebo opilec, velmi odpudivého vzhledu, zápachu apod.
2. protagonista dezinformační scény, většinou trvale nespokojený jedinec na okraji společnosti, který si životní frustraci kompenzuje odmítáním společenských autorit a příklonem ke konspiračním teoriím a politickému extrémismu.
3. nadávka.
Všechny tři jsou urážlivé.
Sraz dezolátů?
Demonstrace v centru Prahy jsou v poslední době místem, kde se scházejí lidé hanlivě označovaní za dezoláty.
Slovníky cizích slov pak mají pro dezolátství české ekvivalenty, a sice žalostný nebo zoufalý. A slovníky českých synonym nabízejí výrazy jako ubohý, bídný, tragický, ničemný, hanebný, podlý, bídácký, ostudný.
Opět nic, čím by si toužebně přál být kdokoliv charakterizován.
Přesto se tak ve velkém děje. Na twitteru o dezolátech mluví třeba Jana Černochová, ministryně obrany a poslankyně za ODS nebo expremiér a expředseda ODS Mirek Topolánek. Známý novinář Jiří X. Doležal sepsal o dezolátství celý článek, v němž pléduje za používání tohoto slova.
Nemyslím, že je to správné. Bezesporu máme v Česku docela velkou skupinu lidí, jejichž názory jsou objektivně mylné, informace, které tito lidé šíří, jsou záměrně zkreslené nebo úplně zfalšované, mohou být škodlivé a jejich chování je často daleko za hranou přijatelnosti.
Pokud ovšem v odpovědi používáme urážky, je to kontraproduktivní. Jen to lidi, o nichž hovořím, utemuje v jejich pozici, kdy mají svět za zkažený, prolhaný, zákeřný, jim nepřející a ubližující. Jste-li navíc soustavně urážen, bude vás to logicky ponižovat a štvát a nakonec možná i ještě více radikalizovat.
Varuji před tím i s vědomím, že z tohoto, řekněme, dezinformačního tábora, samozřejmě létají protisměrem urážky typu žumpolidi, ukrotupci, presstituti nebo Fialoví hnusáci ostošest.
Jsou tu navíc ještě další důvody, proč se pojmům, jako je dezolát, vyhnout. Jsou naplněné pohrdáním, povýšenectvím, neúctou k lidské bytosti – jakkoliv se chová hloupě. Paradoxně navíc urážením ostatních sami ztrácíme na slušnosti, kultivovanosti a důstojnosti.
