Článek
Hnutí SPD a jeho lídr Tomio Okamura jsou dost citliví na to, když se o této politické síle mluví jako o extrémní, případně rasistické či xenofobní. Z pokladny hnutí dokonce tečou peníze na několik soudních sporů na toto téma. V jednom z nich nyní SPD zaznamenala jisté dílčí vítězství, po klausovsku bychom mohli říci neprohru.
Obvodní soud pro Prahu 7 ve čtvrtek konstatoval, že Ministerstvo vnitra porušilo práva hnutí SPD, když jej ve své zprávě o extremismu za druhé pololetí roku 2020 zařadilo mezi „xenofobně zaměřené populistické skupiny“. Zpráva dokonce okamurovcům přisoudila na této scéně „jednoznačně dominantní úlohu“.
Zároveň ale soud dospěl k závěru, že hnutí Tomia Okamury nepřísluší od vnitra omluva, protože zásah do práv nebyl zase tak významný.
Soud neprohlásil, že SPD není xenofobním hnutím. To by ostatně musela soudkyně posuzovat případ z nějaké jiné planety. Nicméně, aby si Okamurův subjekt vysloužil zařazení do ministerské zprávy o extremismu, musel by se dle soudkyně xenofobní politice věnovat takříkajíc na plný úvazek. Přesněji řečeno - podobné projevy by musely tvořit dominantní složku aktivity hnutí. Což v posuzovaném případě netvořily.
Ve druhé polovině roku 2020 měl Tomio Okamura i mnoho jiných starostí, než jen klasicky prodávat nenávist proti „nepřizpůsobivým“ nebo imigrantům s nevhodnou barvou pleti, chybným etnickým původem nebo vyznáním. Musel dominantně brojit proti covidové politice kabinetu Andreje Babiše, zpochybňovat ochranná opatření a v závěru roku se také chystat na tažení proti covidovým vakcínám. Na xenofobii proto nezbývalo tolik času.
A tak mohl právní zástupce SPD ve své závěrečné řeči konstatovat, že ve druhé polovině roku 2020 nebyla xenofobní rétorika v politické agendě hnutí dominantní. A soud mu dal za pravdu.
Bylo to navíc v době před loňskými prohranými evropskými volbami, po nichž Okamura „zařadil turbo“, což konkrétně znamená, že nechal umělou inteligenci vygenerovat sice pitomé, ale zato otevřeně rasistické plakáty, za jejichž propagaci si vysloužil trestní stíhání pro podněcování nenávisti.
Po skončení covidové pandemie už se Tomio Okamura nenechal od své úspěšně komercionalizované xenofobie ničím rozptylovat. A už vůbec ne válkou za humny. Ta mu naopak výtečně posloužila, takže vedle různě nevhodných imigrantů mohl k nepřátelům českého národa přiřadit ještě Ukrajince – ať už ty, kteří bojují proti agresorovi na svém území (a jimž dle Okamury vláda příliš pomáhá), anebo ty, kteří před válkou uprchli do Česka (a jimž vláda prý rovněž příliš pomáhá, přestože někteří, považte, přijeli autem).
„V druhém pololetí roku 2024 byly nadále registrovány kontinuální výpady proti Ukrajincům. Protiukrajinské projevy předčily incidenty s anticiganistickým, antisemitským či homofobním podtextem. Společenské napětí pomáhají účelově rozdmýchávat různé xenofobně populistické subjekty. Hnutí Svoboda a přímá demokracie tak např. učinilo v rámci své plakátové kampaně před krajskými volbami,“ píše se v nejčerstvější zprávě Ministerstva vnitra o extremismu za druhé pololetí roku 2024.
Kdyby se SPD chtěla soudit i o tuto zprávu, bude důkazní situace úplně jiná. Okamura už je zpátky v módu komerčního xenofoba na plný úvazek, a kdybyste hledali nějaké opravdu hnusné výpady proti Ukrajincům, včetně evergreenů typu „Vypadni zpátky na Ukrajinu!“, nemusíte vůbec chodit na skryté stránky ultrapravicových bojůvek. Úplně stačí veřejná prezentace jednoho lídra jednoho parlamentního hnutí. Tomio Okamura servíruje a bude servírovat strach a předsudky na denní bázi jako na běžícím pásu. S turbopohonem.
