Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tým premiéra Petra Fialy špatně komunikuje, to už je bráno jako všeobecně přijímaný fakt. Někteří komentátoři se domnívají, že skutečně jen neumí své záměry vysvětlit, ti příkřejší mají za to, že je prostě vláda neschopná a žádné skutečné plány nemá.
V době, kdy by se velmi přecitlivělé společnosti měly nepříjemné skutečnosti dávkovat, vysvětlovat a vždy dávat do balíčku se smyslem a účelem, si kabinet počíná tak, že by záviděl i slon v porcelánu.
Důchody se nezvýší tolik, o kolik jste čekali. BUM. Léky a voda se zdraží. BUM. Ne, ne, to není jisté. BUM. Zato poštu vám zrušíme určitě. BUM. Stačí? Ne. Ještě tu přebývají desítky finančních úřadů. Pryč s nimi.
Poslední jmenovaný příklad je zvlášť pozoruhodný. Starostové zuří, volají, že toto ještě nezažili a že se k nim vláda chová jako k chudým příručím. Po „ťafce“ s poštami možná reagují přehnaně, ale nelze se jim úplně divit. Každý z nás zná pocit vzdoru, který ho zachvátí, když mu někdo jakoukoli změnu takříkajíc „naservíruje“ bez možnosti projevit názor. A to se stalo starostům v poslední době opakovaně.
Působí to zvlášť nepatřičně i po několikaměsíční kampani před prezidentskými volbami, která se točila okolo zapojení regionů a volání po svého druhu scelení země.
Starostové se po průmyslnících či podnikatelích přihlásili do „party, se kterou vláda nemluví“. Tedy nemluví, když jsou problémy. Kdyby místo výjezdního zasedání v Jeseníku vláda probrala s dotčenými starosty pošty a finanční úřady, bylo by to asi užitečnější. A vysvětlování má smysl. Když si vedle suché zprávy Ministerstva financí, že bude už za dva měsíce zrušeno několik desítek finančních úřadů v menších městech, postavíme vysvětlení nové šéfky Finanční správy Simony Hornochové, hned se vládní plán jeví smysluplněji.
Hornochová ve čtvrtek uvedla, že 56 z inkriminovaných 77 poboček funguje v takzvaném dočasném režimu, kdy se pracovníci stěhují na dva dny se všemi spisy jinam. Zbytek jsou podle ní úřady tak malé, že se tam úředníci nemohou specializovat a lidem dobře pomáhat. Navíc v době podávání daňových přiznání nestíhají.
Ne všichni starostové by samozřejmě souhlasili, i kdyby s nimi „Praha“ své plány probírala dopředu, rozhodně by ale šance byla větší, než když je vláda dopředu poníží před vlastními občany, kterým regionální lídři musí opakovat, že o novinkách vědí leda z internetu.