Článek
Prezident republiky Petr Pavel v úterý odpoledne „udělal titulky“ prohlášením, že Česku by podle jeho názoru prospěly dvě sazby DPH.
V debatě Deníku řekl: „V obecné rovině zjednodušení sazeb DPH ze tří na dvě smysl dává.“ Změna podle něj přinese nejen více peněz do státní pokladny, ale systém také zpřehlední a zúží prostor pro daňové úniky. Záležitost projednával s ekonomickými odborníky. Řekl, že podle nich by zjednodušení pomohlo státnímu rozpočtu 70 až 80 miliardami korun.
„Otázkou je, do jaké míry by ta skladba komodit v jednotlivých sazbách dopadla na sociální složení obyvatelstva. Pokud ten dopad bude na ty nejnižší příjmové kategorie, tak to určitě dobře není,“ poznamenal. Na místě proto podle něj je věcná debata, které komodity by měly být ve které sazbě a jaký dopad to bude mít na lidi, kteří už dnes mají velké sociální problémy.
Potřebujeme na počátku urputné politické debaty znát, kolik sazeb daně z přidané hodnoty zemi doporučuje prezident? Nikoli. Naopak, o takovou informaci nás mohl, ba spíš měl Petr Pavel ochudit.
Prezident má nebo musí mít na důležité otázky názor. Ale tohle je právě jeden z případů, kdy si ho – alespoň zatím – klidně může nechat pro sebe. K daním ať se samozřejmě vyjadřuje, viz jeho zmínku o sociální citlivosti. Ale rachotit rovnou s číslovkou dvě nebo tři a sumou očekávaných výnosů je krajně předčasné. Pavel to může stokrát balit do „obecné roviny“ a „projednávání s odborníky“. Přesto se zkrátka ve sporu o DPH (a spor to je a bude) svým názorem postavil na jednu ze stran.
Ve vládě chce ODS dvě sazby, STAN jde do koaličních jednání se třemi. K těm se kloní také lidovci, píše ČTK. Kdežto TOP 09 souhlasí se dvěma. Piráti nepodporují zvýšení spodní sazby na 14 procent. Čím k řešení téhle celospolečenské tajenky přispěje názor prezidenta, že dvě jsou lepší než tři, těžko říct. A připomeňme, že rébus DPH je pro udržitelné řešení průšvihu státních financí spíš jenom šidítkem: vždyť šíbování se sazbami a položkami do nich zařazovanými představuje oblíbenou hračku všech politických generací.
V Evropské unii má dvě sazby DPH šest zemí. Dánsko má jednu. Francie, Irsko, Itálie a Lucembursko zato čtyři! Univerzální číslo neexistuje. Řešení rovnice je vždycky výsledkem politických, ekonomických a sociálních kompromisů s mnoha proměnnými. Dvě sazby možná budou pro Česko lepší než tři nebo jedna nebo čtyři, ale žádné zlaté pravidlo tady neplatí.
Prezident by měl politiky a odborníky v jejich službách nechat jednat, pozorně to sledovat, a pokud komentovat, tak úsporně. Kdyby se schylovalo k nějakému ztřeštěnému nápadu typu podstatného zdražení vodného a tepla, pak nechť volá hlasitě. Určitě by to ale nemělo dojít tak daleko, že by daňový zákon vetoval.
Miloš Zeman, být to ještě nedávno, by nás nejspíš svými silnými názory na DPH zásoboval. Tak jako svými názory v podstatě na cokoli, ať už odpovídal, nebo neodpovídal na otázky. Zjednával si tím pozornost i vliv, přestože informace „co si myslí z výkonu své funkce neodpovědný prezident o …“ byla často fakticky jen málo podstatná. A mnohem častěji spíš jitřila, než uklidňovala. Ani tady není na co navazovat.
Vyjednávat a hlasovat budou parlamentní politici. Co si o sazbách myslí prezident, je vedlejší.
Ale nejde jen o daň z přidané hodnoty, a už vůbec o to, že Miloš Zeman měl a Petr Pavel nemá formální ekonomické vzdělání. Jde o to, že prezidentovi sluší zdrženlivost.
