Článek
Hnutí Starostů a nezávislých se rozhodlo na problémy se svým financováním reagovat radikálně – vrácením všech firemních darů, které přistály na účtu hnutí od sněmovních voleb. V rámci jakési bezprostřední kontroly veřejných škod je to postup rozumný – Starostové se rozhodli nešťourat se v každém daru zvlášť a pokusili se od sebe problém radikálně odkopat úplným utnutím korporátního sponzoringu.
Jenže pokud má mít tento krok společenský smysl hlubší, než je jen bezprostřední záchrana jedné strany před skandálem, musí nutně a brzy následovat i druhá polovina starostenského závazku – totiž otevření debaty na téma regulace politického sponzoringu.
Česko má už pět let pravidla pro toky peněz ve volebních kampaních a také zvláštní úřad pro kontrolu hospodaření politických stran. Ale že by se tím ze stranických financí staly křišťálové studánky a ÚDHPSH by byla zkratka, před níž se třesou stranické sekretariáty i vlivné finanční skupiny, to opravdu ne. Jak upozornil ve svém newsletteru novinář David Klimeš, kyperští sponzoři nejsou na transparentních účtech politických stran nijak vzácnými hosty a zdaleka nejde jen o Starosty.
Pokud má mít aktuální gesto Starostů větší dopad, musí být jedním z témat debaty i úplný zákaz firemních darů pro politické strany, jaký platí například v Estonsku, kde je sponzoring možný výhradně na individuální občanské bázi. Méně radikálním řešením by bylo užší provázání kontroly darů s evidencí skutečných majitelů, když už ji jednou máme, případně s kontrolou trestního rejstříku.
Nepochybně je na místě diskutovat o pravomocích a jasnějším zaměření Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, aby méně honil po soudech novináře, kteří před volbami vydají knihu, a více tlačil třeba na zveřejnění detailů neprůhledného financování prezidentských kampaní.
Problém je v tom, že taková debata musí být politicky široká a musí mít upřímný cíl vnést do financování českých partají větší jasno. Zda jsou všechny strany připraveny takovou debatu vést, není jisté. Jisté je, že dnešní systém kontroly je přinejlepším polovičatý a stále umožňuje efektivně skrývat skutečný původ, a tedy také potenciální zištný účel sponzorského daru. A velkou a zásadní otázkou je, zda je systém tímto způsobem nastaven kvůli nedostatečné legislativní práci jeho autorů, anebo kvůli tomu, že velké části politické scény prostě vyhovuje.
Pokud se k této debatě brzy nedobereme, zůstane starostenský „overkill“ s odříznutím se od firemních peněz jen gestem. Efektním, sympatickým, z hlediska hrozícího skandálu účinným, ale pořád jen gestem.
