Glosa: Seznamte se s hejtmany, nečekanými hrdiny povodní

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Každá katastrofa s sebou přirozeně nese hledání alespoň malých hrdinů všedního dne, díky kterým se může běžný člověk cítit lépe a bezpečněji. Za covidu to byli, přinejmenším zpočátku, například epidemiologové typu Romana Prymuly (ať už jeho příběh dopadl jakkoliv) nebo Petra Smejkala, ale i někteří politici, vzpomeňme třeba na nečekaně nalezenou sebejistotu Jana Hamáčka. Byli to jednoduše lidé, které jste v krizi chtěli slyšet a od kterých zněly informace jasně, uvěřitelně i klidně.

Není divu, že si svoje „symboly naděje“ žádají i aktuální extrémní povodně. A abychom byli fér, neobjevil se nikdo, kdo by vyloženě selhal. V zásadě věcně informoval v pátek Pražany o situaci i primátor Bohuslav Svoboda, o jehož kompetenci vést hlavní město mnozí kvůli vysokému věku pochybují.

Největšími hrdiny jsou bezpochyby ti, kteří nasazují svoje životy, aby zachránili jiné lidi i jejich majetek. Těm je fér poděkovat při každé možné příležitosti. Ale pochvalme ještě jednu skupinu osob, které na obrazovkách televizí, na sociálních sítích i jinde působí v rámci klíčové disciplíny každých těžkých časů – krizové komunikace – skvěle. Hejtmany.

Jsou to možná trochu překvapiví „vítězové“ aktuální krize. Jak zjistila agentura Ipsos pro Seznam Zprávy, normálně patří hejtmani mezi nejpřehlíženější politiky vůbec – jejich práci aktivně sleduje jen asi pětina Čechů v regionech. Dokonce ani místní občané své hejtmany často vůbec neznají. Dává to smysl, protože do celostátních médií se krajská témata dostávají jen zřídka, naopak na osobní známost je kraj příliš velký – v tomto ohledu hejtmany úplně zastíní starostové.

Člověk by čekal, že takhle bude vypadat i stav během krize: „Velké“ věci budou řídit a komentovat celostátní politici, především premiér a odpovídající ministři, „malé“ příběhy zprostředkují starostové zasažených obcí.

Proto bylo více než příjemným překvapením, jak kompetentně působila většina hejtmanů ve chvíli, kdy dostali prostor, a to napříč politickým spektrem. Jsou to nejen známá jména jako jihočeský Martin Kuba či jihomoravský Jan Grolich, kteří svými výroky budili pocit, že přesně takové lidi si chceme platit jako krizové manažery ve veřejném prostoru, ale jedná se také o ty, jejichž existence si většina obyvatel Česka všimla poprvé až během povodní. Ať už to byl Vítězslav Schrek na Vysočině, Radim Holiš ze Zlínského kraje, nebo další. Dobrý den, rádi vás konečně poznáváme, bez ironie.

Někdy stačilo minimum: Bez zmatení, zdržování nebo strašení na tiskové konferenci a na svých sociálních sítích říct, jaká je situace a jaká ještě může být. Připomeňme, že ani na toto minimum jsme například během covidu občas nedosáhli, proto nyní působila většina hejtmanů jako příjemné překvapení.

Jindy byly kroky hlav krajů zajímavější. Za zaznamenání stojí třeba moment, kdy Martin Kuba nabízel řidičům ze záplavových oblastí možnost zaparkovat jejich auta na rozestavěné dálnici – v zásadě jen drobnost, ale v tu chvíli velmi důležitá. Nebo když na kost promočený královéhradecký Martin Červíček vysvětloval novinářům přímo z terénu, jak se kraj pokusí udržet přístup do Špindlerova Mlýna.

Někdo může namítnout, že snaha ukazovat se u rozvodněných toků v televizi je hnána především blížícími se krajskými volbami. Jistě, je to možné a dá se předpokládat, že dobře zvládnutá krizová komunikace vydá za milion billboardů. Jenže k práci koordinátorů, jimiž hejtmani z principu jsou, patří i koordinace veřejnosti. Tady platí jednoduchá poučka – čím informovanější veřejnost je, tím méně panikaří a tím lépe se každá krize zvládá. A upřímně: Nekritizovali by ti samí lidé hejtmany ještě víc, kdyby se nikde neobjevovali?

V posledních letech získaly kraje hanlivou nálepku průtokových ohřívačů peněz s minimem užitku. Možná právě tahle situace ukáže, že existence hejtmanů i krajského systému smysl dává. A že v krajích mohou vyrůst lídři do těžkých časů, z nichž by jednoho dne mohla těžit i celá republika.