Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Až do 23:59 posledního srpnového dne, tedy doslova do poslední možné minuty, nikdo přesně netušil, jak bude vypadat návrh státního rozpočtu pro rok 2025. Vládní politici takový krok obhajovali tím, že se „předejde chaosu“, kdy budou éterem létat čísla, která se každý týden upřesní nebo zcela změní.
Poradce premiéra Štěpán Křeček v Českém rozhlase dával za příklad takového chaosu loňské dění kolem kapitoly Ministerstva školství. První návrh počítal se snížením rozpočtu na vzdělávání, čímž rozpoutal stávku. „Ve finálním návrhu školství nakonec dostalo peníze navíc, takže všechny ty protesty byly zbytečné a společnost to jen zatížilo,“ argumentoval Křeček.
Poučení z krizového vývoje pro letošní rok? Co nejdéle neříkat nic. Protože každý přece ví, že když je někde informační vakuum, stoprocentně nikdy nevznikne šeptanda a divoké teorie. A to se také v plné šíři potvrdilo: veřejným prostorem začala létat informace o snížení rozpočtu, následovala informace od premiéra o jakýchsi „minimálně deseti miliardách“ a celé to bylo okořeněno průběžnými výhružkami ministra školství, že je připraven rezignovat.
Zkrátka perfektní PR.
A onomu „předejití chaosu“ zasadil definitivní ránu ministr financí Zbyněk Stanjura, který už po zveřejnění návrhu rozpočtu odpověděl na otázku, jestli ministr školství neměl dostat víc než 18 miliard, že „jednání budou pokračovat, podle mě je to číslo vysoké“. Mise splněna, do světa posíláme jen jasné, za zavřenými dveřmi definitivně vyjednané a tvrdě podložené informace.
Právě Stanjura se pak ve stejném pořadu chlubil, že, citujme, „letos jsme udělali něco navíc“. Tím něčím myslel to, že ministerstvo zveřejnilo návrh rozpočtu na svých stránkách, aby si materiály mohla prostudovat i širší veřejnost.
Takže se i vy můžete prokliknout na stránky Ministerstva financí a stáhnout dvě krásné zazipované složky, které obsahují příjemných 14 tabulek a 12 textových souborů (včetně dvou obálek, abyste si mohli rozpočet vychutnat se vším všudy). Rozumím tomu, že pokrok ve státní správě jde postupně a že většinu programátorů teď Zbyněk Stanjura pustil na pomoc Ivanu Bartošovi, ale chlubit se zveřejněním 26 souborů v době interaktivních rozklikávacích rozpočtů je smutné.
A k naprosto famóznímu proklientskému přístupu přispěl i finální způsob zveřejnění návrhu rozpočtu: v sobotu minutu před půlnocí. To by možná mohlo projít studentovi po celodenním psaní seminární práce, ale od ministerstva to působí buď jako schválnost, nebo amatérismus.
Ale dobře, tohle všechno by se dalo odpustit, kdyby v nedělní poledne předstoupil před diváky diskuzních pořadů charismatický a připravený ministr financí připravený trpělivě vysvětlovat jednotlivé položky plánovaného rozpočtu.
A místo toho dostali diváci… Zbyňka Stanjuru.
První místopředseda ODS působil jako obvykle dojmem, že ho účast v diskuzním pořadu či jakákoliv jiná činnost související s vysvětlováním jeho návrhu nekonečně štve. A jako obvykle se to nezdráhal dávat najevo. Sporné či nedokonalé body rozpočtu odbýval v lepším případě již zmíněným „budeme dál jednat“, množstvím superlativů nebo několika dokola opakovanými frázemi o čtyřech prioritách a rekordních investicích, v horším případě osobními útoky.
Když byl například dotázán, jestli schodek 230 miliard není přeci jen pro ODS, která slibovala snižovat rozpočtové deficity výrazněji, moc vysoký, odpověděl, že by klidně mohli dosáhnout schodku nižšího, „kdybychom se nerozhodli, že ten rozpočet bude výrazně prorůstový“. Akorát tedy stejnou logikou bychom mohli říct, že by schodek mohl být klidně nižší, „kdybychom se rozhodli zrušit hasiče“.
Návrh rozpočtu má jistě silnější i slabší stránky; obě se lépe dostanou na světlo ve chvíli, kdy se novinářům podaří dostat se zrovna k té konkrétní tabulce, kterou hledali (tedy v horizontu takových dvou týdnů). Následně o nich budeme moci vést diskuzi na odborné úrovni.
Automatické minusové body ale nejdůležitějšímu dokumentu roku zaručuje už jen fakt, že jeho hlavní tváří je Zbyněk Stanjura ve svém módu „neobtěžujte mě s těmihle detaily, jako je 20 miliard pro školství“. Jistě, politická vyjednávání se mají vést i v zákulisí. Ale teď už si ministr musí uvědomit, že nastala veřejná fáze a její součástí prostě je i klidná a proaktivní komunikace směrem k veřejnosti. Zatím je to fakt bída.
