Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Petr Fiala je rok ve funkci premiéra a už se mu zas vyčítá totéž, co před sněmovními volbami v říjnu 2021. Tedy že je takový nemastný neslaný, dokonce snad slabý, nebo že neumí bouchnout do stolu. To jsou dojmy. Ta důležitá otázka zní, jestli pro bezprecedentní krizové období je zrovna profesor s „námořnickou rozvahou“ ideálním předsedou vlády, anebo naopak.
Abychom to zjistili, můžeme jedině srovnávat. Alternativou byl loni ve volbách obhájce premiérského postu Andrej Babiš. Tehdy převážilo volání po změně. Místo sebestředného předsedy hnutí ANO, který ve funkci podléhal emocím a soustavně řval na ministry, dali voliči přednost uvážlivému člověku, který se rozhoduje pomaleji, snad po důkladném promyšlení všech faktů, a konflikty spíše tlumí.
Fialův trochu prvorepublikový, uhlazený styl jako kdyby se opravdu nehodil pro dnešní roztěkanou politiku, v níž lidé – nejen v Česku – často žádají klauny pro pobavení. Jako by se nehodil pro dobu, kterou diktují sociální sítě a v níž se voliči domáhají bleskových rozhodnutí. Ve stylu „Cože, pes někde pokousal dítě?! Okamžitě přijměte zákon proti kousání psů“.
Oba dva muži, Babiš i Fiala, čelili velkým výzvám, viděli jsme je v jejich stylu řešit významné krize. Andreje Babiše zastihla v premiérské funkci pandemie covidu, v níž se zhroutila jeho pečlivě budovaná image „krizového manažera“. Dokud bylo příznivé počasí, dokud ekonomika rostla a Babiš mohl všem rozdávat z eráru, tvářil se samolibě, téměř jako národohospodářský génius.
Jakmile byl ale konfrontován s prvním opravdu vážným problémem, selhal. Jeho tehdejší chaotický přístup nejlépe ilustruje prohlášení, že osobně doveze krabici respirátorů do nemocnic, kde zrovna chybí. Vůbec nepochopil, jaká je v krizi role předsedy vlády. Být dnes premiérem, asi by domácnostem v nouzi osobně rozvážel uhlí nebo dříví. A možná i nějaké ty ampéry a volty.
K vyřešení problému by to sice nevedlo, ale aspoň by vznikl dojem, že premiér maká a snaží se něco udělat pro chudáky lidi. Petr Fiala, jak teď vidíme na příkladu energetické krize, je přesným opakem. Dlouze zkoumal, jak složitý trh s energiemi vlastně funguje, radil se s řadou expertů a pak se měsíce snažil přimět ostatní země ke společnému evropskému řešení.
Výsledný dojem, samozřejmě hodně živený opoziční kritikou, je katastrofální: Podívejte se na zoufalého Fialu, jak váhá, neví si rady, je nerozhodný, zatímco firmy a domácnosti pod tíhou účtů už padají na hubu.
Babiš by asi se svým PR týmem okamžitě vyrazil do centrály ČEZ, aby tam natočil video a seřval „nenažrané manažery“. Zatímco Fiala si je jen pozve na uzavřenou schůzku s šéfy ostatních energetických firem, aby se jich jednoduše zeptal, jak vidí cestu z krize oni.
Na jiném příkladu – trhu s pohonnými hmotami – zjišťujeme, že Fialova vlastnost nepodléhat panice a hysterii má své výhody. Když byly benzin a nafta na cenovém vrcholu, odmítl Babišův opakovaný apel, ať zastropuje jejich ceny jako Maďaři. Dnes vidíme, že regulovaný maďarský trh s palivy se zhroutil, zatímco u nás ceny postupně klesly, byť už ne na původní, předválečnou úroveň.
Změnu stylu jsme viděli i teď, když si Petr Fiala jako šéf předsednické země EU volal několikrát týdně s unijními šéfy v Bruselu nebo německým kancléřem a francouzským prezidentem. Na rozdíl od svého předchůdce neměl potřebu se tím chlubit a říkat, že srovnal do latě „Ursulu s Michelem“ nebo že „Emmanuel i Olaf“ jsou jeho přátelé.
Šéf ANO může snadno přesvědčit veřejnost, že Fiala předsednictví propásl a nevyužil, zatímco on by celou Evropu postavil do haptáku. Pravdou je, že předseda ODS by si měl uvědomit, že nemalou součástí práce politika je prezentace. Vlastní i svého díla. Můžete se snažit jakkoli, ale když se o tom voliči nedozvědí, je to k ničemu.
Potíží dneška je ohromná nejistota a obavy z budoucnosti. Všechna opatření, jimiž Petr Fiala se svým kabinetem reaguje na aktuální vývoj, jsou samozřejmě nevyzkoušené experimenty. Tak trochu metoda pokus–omyl. Ostatně jako všude jinde v Evropě. Nikdo se s podobnými problémy od druhé světové války nepotýkal. Nalinkované jasné řešení nenajdete v žádných učebnicích, natož v programech politických stran.
Pokud by se 58letý profesor měl od svého předchůdce v něčem poučit, tak v umění tvářit se aspoň občas sebejistě jako vítěz, který ví, jak na to, nepochybuje o sobě a krizí nás provede, zvládneme to. Premiér a jeho tým si při budování Fialova obrazu zakládají na tom, že nepodléhá panice a rozhoduje se v klidu. Když se to přežene, může časem u veřejnosti převážit dojem, že si opravdu neví rady a jen váhá.
