Článek
Prezident Petr Pavel se rozhodl zase jednou trochu podusit vládu Petra Fialy, tentokrát v jejím rozpočtovém guláši. Ani po schůzce s premiérem a ministrem financí Zbyňkem Stanjurou hlava státu neoznámila, jestli zákon o státním rozpočtu na příští rok podepíše. Rozhodnutí prý oznámí týden před Štědrým dnem. Připomeňme, že hlavní ekonomické mozky Pražského hradu, ekonomové David Marek a Vladimír Bezděk, mají k rozpočtu výhrady a celkem otevřeně hlásí, že prezidentovi nedoporučují rozpočet podepsat.
Prezidentské veto není v případě státního rozpočtu silnější než u jiných zákonů, takže pro vládní sněmovní většinu by čistě technicky vzato nebyl velký problém Pavla přehlasovat. Nicméně pokud by prezident skutečně 17. prosince oznámil, že rozpočet vetuje, dost by tím poslancům – vládním, ale i opozičním – pokazil vánoční svátky. Zákon o státním rozpočtu musí vyjít ve sbírce do konce roku. Přehlasování prezidentského veta se zároveň může odehrát nejdříve deset dnů poté, co hlava státu zákon poslancům vrátí.
To by vytvářelo prostor pro přehlasování veta někde mezi 27. a 31. prosincem – a že to nebude formální záležitost na dvě hodinky ve sváteční náladě, na to můžeme po zkušenostech s trojím sněmovním čtením vzít jed.
Současně platí, že prezidentovy námitky vůči rozpočtu jsou oprávněné. Víceméně vycházejí z výhrad, které vůči plánu státních financí na příští rok vyslovila nezávislá fiskální autorita, tedy Národní rozpočtová rada – nadsazené příjmy, podhodnocené výdaje v úhrnné výši desítek miliard korun a čísla opřená o zákony, které teprve běží legislativním procesem.
Velká otázka, nad níž mohou na Hradě ještě chvíli dumat, zní, zda tyto oprávněné výhrady jsou, anebo nejsou dostatečným důvodem pro uplatnění tak silného nástroje, jako je prezidentské veto. Že se rozpočet nelíbí hradním poradcům, je pochopitelné – jsou to ekonomové. Je ale ohýbání rozpočtových pravidel, byť i větší, než jsme byli dosud zvyklí, důvodem pro výsostně politický prezidentský zásah? Na tuhle otázku bude muset Pavel odpovědět, až bude týden před Vánoci zdůvodňovat svůj postoj, ať už bude jakýkoli.
Na jedné straně bude stát pocit, že Stanjurova bohorovnost, s níž k rozpočtovým pravidlům přistoupil, by si zasloužila nějakou formu trestu. Už proto, aby příští ministry financí přešla na podobné finty chuť. Na druhé straně je úvaha, že rozpočet je výhradní odpovědností ministra financí a Pražský hrad není místem, které by mělo tuto normu cizelovat, případně kultivovat nebo vymáhat rozpočtová pravidla.
Které argumenty na Hradě převáží, není v tuto chvíli jasné. Nutno ovšem připomenout, že před prezidentem se kromě podpisu a veta otevírá i třetí cesta ve formě „nepodpisu“, tedy marného uplynutí 15denní lhůty na podpis zákona. Je to přístup chytré horákyně, zákon vyjde ve sbírce a začne platit, jako by byl hlavou státu podepsán. Umožní však prezidentovi vytnout Stanjurovi symbolický políček, aniž by došlo k ohrožení rozpočtového procesu a aniž by bylo nutné mobilizovat nejen poslance, ale i celý sněmovní aparát v mezisvátečním období.
S ohledem na dosavadní Pavlův umírněný výkon pravomocí se tato varianta jeví jako nejpravděpodobnější. Což ale neznamená, že na Hradě nemohou Fialu se Stanjurou ošklivě překvapit.
