Článek
V posledních dnech se na sociálních sítích dvakrát rozhořela debata o vysokoškolském studiu. Bohužel ale jen o tom, jestli dokážeme respektovat na vysoké pozici člověka, který nemá před jménem titul.
Ve čtvrtek způsobil lehký poprask Ivan Bartoš, když v podmínkách přijímacího řízení na post ředitele nově vznikající Digitální a informační agentury vynechal požadavek vysokoškolského vzdělání (požaduje „pouze“ zkušenosti z vrcholového managementu).
Mnohem rozhořčenější reakce – až osobního rázu – ale přitáhlo video, na kterém se snaží Josef Středula vysvětlit, proč on nikdy na vysokou nenastoupil. (Ve zkratce: Prý nechtěl dál finančně zatěžovat rodiče, protože je z chudších poměrů.) Dostal samozřejmě hned spoustu milých rad, že je jen líný a že si mohl vzdělání doplnit kdykoliv potom.
A tady se dostáváme ke klíčové otázce obou dvou případů: Má skutečně nějaký smysl mít jakékoliv vysokoškolské vzdělání, pokud chci působit ve veřejné funkci?
Klíčové je totiž slovo „jakékoliv“. Pokud se nehlásíte na vysoce specializovaná – typicky třeba právní – oddělení, potřebujete často jen nějaký titul. Biochemie? Bereme vás. Management hotelnictví? Jo, proč ne. Tropické zemědělství? Není problém. A teď upřímně, pomohl by skutečně šéfovi či šéfce Digitální a informační agentury kterýkoliv z těchto oborů k lepší práci?
U prezidenta je to vlastně podobné. Jistě není na škodu, když je prezident vystudovaný právník, ekonom nebo politolog a svým oborům opravdu rozumí. Ale jsou to hlavně lidské kvality, které by nám měly něco o kandidátovi prozradit, a ne jeho schopnost složit státnice a napsat 60stránkovou práci.
Připomeňme, že formálně nejvyšší titul z českých prezidentů drží Václav Klaus (profesor ekonomie) a až za ním by se umístili Miloš Zeman (inženýr ekonomie) a Václav Havel (magistr umění, obor dramaturgie).
Můžete se mnou nesouhlasit, ale nemám pocit, že by býval byl Václav Havel horším prezidentem, kdyby nakonec MgA. před jménem neměl. Stejně tak nemám pocit, že by byl Josef Středula lepším nebo horším člověkem, kdyby si během svého odborářského působení kombinovaně vystudoval podnikání a management na libovolné soukromé vysoké škole a hrdě se podepisoval Mgr. Josef.
Tímhle textem absolutně nechci popřít smysl vysokoškolského vzdělání, právě naopak – přemýšlejme o něm jako o něčem, co má člověka opravdu rozvinout a naučit ho dovednostem, které by jinde nezískal; ne jako o kolonce vystudoval/nevystudoval.
V některých profesích je univerzitní vzdělání nenahraditelné. V jiných je obrovským přínosem, třeba to moje pro mě. Zároveň ale musíme dokázat vycítit, kdy teoretické univerzitní studium nemá valný smysl, a uplatnit v takové situaci jiné nároky. V případě prezidenta třeba nárok na opravdové politické zkušenosti, empatii, respekt k Ústavě, schopnost moderovat společenský dialog a další. V nadcházejících volbách by nám mělo jít především o ně. A za jejich absenci bychom případně měli Josefa Středulu i další kandidáty kritizovat.
