Článek
Jestli bude Andrej Babiš kandidovat na prezidenta, nevíme. A už vůbec ne, jestli mu dá hlas alespoň polovina voličů plus jeden a on se napřesrok stane hlavou státu. Ale ta vyhlídka se zdá být čím dál absurdnější. A mučivější.
Aktuálně to připomíná soud v kauze Čapí hnízdo. Nejen tím, co je na první pohled zřejmé, čili že prezidentský kandidát by pokud možno neměl mít oplétačky se zákonem, a když už snad, neměly by ho přivést až na lavici obžalovaných. Mimochodem, Andrej Babiš je také nejbohatším Čechem a Slovákem, který se na tomto místě ocitl.
Nekompatibilitu s perspektivou prezidentského úřadu podtrhuje to, co Babiš ohledně případu, trestního stíhání a soudního procesu říkal a říká. Jako obžalovaný má právo hájit se „všemi prostředky“, což také dělá. Ta slova ale nezmizí. A pro prezidentskou kampaň, natož pro výkon psaných i nepsaných prezidentských pravomocí, by šlo o nemožnou zátěž.
Příklad. Píše se léto 2023 a na Hradě se odehrává jeden z tradičních ceremoniálů: prezident republiky jmenuje nové soudce. Slavnostní okamžiky, jak je zvykem, před přípitkem doplňuje přáním mnoha úspěchů i několika postřehy z prostředí justice… například na téma „já – oběť prvního politického procesu od roku 1989“, „já a polistopadový kartel“, „já a objednané a účelové trestní stíhání“ nebo „já a Brusel jako zřídlo justiční zvůle“. Případně rovnou zreprízuje loňské Čau lidi: „Samozřejmě v září, až bude ten zinscenovaný soud, tak si to určitě všichni užijí. Ale prosím vás ,nevěřte jim, jsou to všechno lži‘.“
Jmenování nových soudců se během prezidentského mandátu odehrává víckrát, čili příležitostí k připomenutí uvedených neblahých jevů i k poučení z krizového vývoje bude dostatek.
Inspirativní a povzbuzující slova hlavy státu se samozřejmě nebudou týkat těch navržených soudců, které prezident z nějakých důvodů, například pro podezření z účasti na kartelu, jmenovat odmítne. Může to udělat, tak jako to tento týden udělal Miloš Zeman v případě žalobce Bodláka. Kdo se prezidentovi znelíbí, soudcem se nestane.
Naopak v případě nových soudců Ústavního soudu může prezident docenit kvality těch, kdo polistopadový kartel prokoukli, případně pod ním stejně jako on úpěli. Jediné neštěstí spočívá v tom, že prezidentské nominace ústavních soudců musí schvalovat ještě zbytečný, drahý a na zrušení zralý Senát. („Za hnutí ANO není horda politických papalášů, kteří ty fleky potřebují. Ostatní strany mají obrovskou databázi lidí, které potřebují uplacírovat, to my nemáme.”) Ale to už přecházíme do kapitoly „podstatou důstojného prezidentství je respekt k Ústavě se zvláštním zřetelem k dělbě moci.“
Pandořinu skříňku s nápisem „Prezident uděluje a zamítá milosti“ snad raději ani otevírat nebudeme. Bohatě stačilo, že jsme se letos z Hradu dozvěděli, že prezident je „kolega soudců“ a „milost, to je vlastně soudní výrok“.
Důvodů, které Andreje Babiše jako dobrého prezidenta diskvalifikují, je vícero. Šíření nedůvěry ve spravedlnost a konání institucí patří k těm nejvýznamnějším.
