Článek
Volený politik, který nevykonává svůj mandát, může být stěží dobrým politikem. Jakkoli lze pochopit nadšení Jana Farského (STAN) ze zisku prestižního studijního grantu a možnosti strávit půlrok na americké univerzitě vědeckou prací, politicky jeho rozhodnutí není dobré.
Jako starosta Semil by si Farský pravděpodobně nedovolil zmizet na půl roku z voleného úřadu. Když něco podobného udělal v roce 2007 pražský primátor Pavel Bém, aby si splnil nikoli akademický, ale sportovní sen o zdolání nejvyšší hory světa, schytal za to oprávněně velkou kritiku – a to zmizel z funkce nikoli na půl roku, ale na pár týdnů. Kdyby tehdy jeho ODS neměla v Praze tak dominantní postavení, mohly být politické následky himalájské eskapády ještě mnohem větší.
Stejně tak je zjevné, že by si podobný sabatikl nemohl dovolit například člen vlády.
U práce poslance je však představa, že ji lze vykonávat na částečný úvazek, z nějakého důvodu společensky přijatelnější. Sněmovní volby se vyznačují vždy vypjatou kampaní a rétorikou, která se točí kolem zásadních dějinných křižovatek a okamžitého rozhodnutí o osudu vlasti, ale jakmile zvolení poslanci usednou do lavic, ponechávají si svá zaměstnání či podnikatelské aktivity s bohorovným přesvědčením, že „se to dá stihnout“.
Kdyby někteří kandidáti ve sněmovních volbách přesvědčovali voliče, že jim mají dát hlas, aby jim zajistili solidní vedlejší přivýdělek ke stávající práci nebo ke studiu, nevypadalo by to moc dobře.
Farský tohoto fenoménu jen využil, rozhodně jej nevynalezl, ba dokonce sám v uplynulém období patřil k poctivějším a pilnějším poslancům, kteří za sebou mají ve Sněmovně kus reálné práce na důležitých zákonech. Jenže teď, když se mu naskytla extrémně lákavá a zajímavá příležitost, prostě usoudil, že půlroční pauza ve čtyřletém mandátu není sama o sobě nepředstavitelná věc. Smůla místopředsedy hnutí STAN spočívá v tom, že půlroční výpadek je mnohem viditelnější a snáze uchopitelný než běžné poslanecké pytlíkování soukromých profesních aktivit a výkonu mandátu.
Dopady Farského rozhodnutí na reálný výkon politické moci v Česku budou minimální. Sněmovní matematika a silná vládní většina jednoho vládního poslance hravě oželí, stranickou práci, bude-li se od něj nějaká žádat, bude možné zvládnout online. To, co utrpí, bude politická kultura.
Není divu, že když Piráti se STAN uzavírali koaliční smlouvu, v rámci boje za změnu politického stylu vetkli do jednoho odstavce závazek zvolených poslanců pojmout politickou práci jako prioritu a podřídit jí ostatní aktivity včetně studia. Byl to hezký motiv, s nímž se teď Farský dostává do střetu. Svým krokem naopak posiluje dojem, že poslanecký mandát, tento vrchol vyjádření demokratické vůle voličů, prostě počká, když se naskytne lákavá profesní příležitost.
Nepomohlo ani Farského ujištění, že když bude třeba, na klíčová hlasování se z USA dostaví. Když pomineme úvahy o uhlíkové stopě takového výkonu mandátu, je potřeba především říct, že prací poslance není zvedat ruku podle toho, kam ukáže palec předsedy klubu. Práce ve výborech a odborných komisích je náročná a důležitá, a když ji poslanci flákají, důsledkem jsou špatně napsané nebo hloupě novelizované zákony a prohlubování české právní džungle novelizacemi novel.
Kvůli této práci lidé poslance volí, a když se poslanec pár týdnů po volbách sebere a na půl roku odletí, je to, málo platné, pohrdání mandátem.
Je sice pravda, že jde o pouhou osminu volebního období, nicméně první půlrok ve Sněmovně bude nesmírně důležitý, zejména pokud vláda myslí vážně své reformní a úsporné ambice. Nejprve ji čeká únik z rozpočtového provizoria a sestavení plánu státních financí na letošní rok. Do prázdnin, než se naplno rozjede kampaň před podzimními komunálními a senátními volbami, musí kabinet dostat do Sněmovny většinu koncepčnější legislativy, kterou považuje za skutečně důležitou. A u toho bude Farský jako jedna z nejvýraznějších sněmovních postav vládního hnutí STAN citelně chybět.
