Článek
Vláda se u příležitosti třetího výročí jmenování Petra Fialy premiérem pochlubila, že splnila nebo právě plní 93 procent úkolů, které si vytýčila v programovém prohlášení. Což je pěkné heslo do zpravodajských titulků, nicméně není jasné, jak se zrovna k této hodnotě ministři dobrali. Zdá se, že jde spíše o marketingovou fintu, která má vládní sebechvále dodat punc akurátnosti zakotvené v nějakých tvrdých datech. O ně se ovšem kabinet nepodělí.
Ta přehlídka sebechvály a sebeuspokojení, kterou Petr Fiala se svými vicepremiéry předvedl, by byla celkem zajímavá i bez toho podivného numera, které strhává pozornost.
Fiala se například pochlubil splněním pěti ze šesti svých „osobních“ priorit – a už tady člověka napadá spousta otázek.
Za splněný (či právě plněný) úkol považuje například předložení důchodové reformy. Nicméně v programovém prohlášení se píše: „Realizujeme a do konce roku 2023 předložíme skutečnou důchodovou reformu.“ A také: „Připravíme návrh důchodové reformy, který se bude skládat ze dvou hlavních složek a třetí, dobrovolné.“ Nic takového se ovšem nestalo. Změny, které vláda navrhla a momentálně je tlačí legislativním procesem, jsou nezbytné a budou užitečné, ale rozhodně nenaplňují ambice vládního programu. Žádné složky, žádná „skutečná reforma“. Přesto je, jak říká Fiala, „splněno“.
Za svou osobní prioritu premiér označil také revizi učiva na základních a středních školách. I tady hlásí „splněno“, přestože nové rámcové vzdělávací programy se budou teprve příští rok testovat na základních školách, zatímco školy střední tuto vyhlídku dosud vůbec nemají.
Fiala se zároveň rozplýval nad plněním programu v oblasti veřejných financí. Zároveň zalitoval, že se nepodaří prosadit jeho oblíbenou „daňovou brzdu“, která by bránila zvyšování daní nad určitou úroveň. Což je komické, protože kdyby se náhodou daňovou brzdu prosadit podařilo, těžko by Fialově vládě prošel konsolidační balíček, jehož zásadní součástí bylo zvýšení daní a odvodů.
Programové prohlášení vlády v oblasti veřejných financí působí dnes naopak velmi archaicky. Například: „Zavedeme daňové prázdniny se zastropováním výše příjmů pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek nebo mají tři a více dětí.“ Ne, prázdniny nebudou.
Také čteme: „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“ O plnění tohoto předsevzetí by se daly vést velmi dlouhé a vášnivé debaty nejenom s minoritními akcionáři ČEZ okolo windfall daně, ale také s různými OSVČ, jimž znatelně rostou odvody, nebo se všemi zaměstnanci, jimž se zvedly „daně“ o obnovené nemocenské pojistné.
Těmto výtkám vůči vládnímu sebevědomí nepředcházela nijak podrobná a hnidopišská analýza programového prohlášení. Spíš náhodné listování. Tři roky starý (posléze „aktualizovaný“) vládní program není pro dnešní ministry bezproblémovým dokumentem, v němž je 93 procent položek úspěšně odškrtnuto. Prostě není.
Vláda má jistě své úspěchy, také má za sebou mnoho chyb, některé vynucené, jiné zbytečné. Chvástání 93 procenty naplnění vládního programu je však zcela mimo mísu a ukazuje na tragickou ztrátu pokory a zásadní podcenění inteligence voličů. Možná by stálo zato připomenout ještě jeden slib obsažený v programovém prohlášení: „Nechceme, nesmíme a nebudeme občanům lhát.“ Ani tohle bohulibé předsevzetí už se vládě naplnit nepodaří. Ale šlo by to zkusit vydržet aspoň v předvolebním roce.
Na celkovou bilanci plnění programu bude ještě čas v příštích měsících, kdo ví, možná to nakonec ministři propočítají ještě výš než k těm 93 procentům. S jistotou můžeme i ve třech čtvrtinách mandátu říct, že jedna věc jde Fialovým ministrům nade všechny, a to je sebechvála. V té jsou výkony bez debaty 100procentní.
