Článek
Je to kuriozita, klasická win-win situace, pseudokauza a pěkný průšvih. Příslušnou kategorii si zvolte podle libosti.
Řekněme kuriozita spočívá v tom, že zatímco Piráti jedou nekompromisní deagrofertizaci státu, zapojují zároveň Agrofert do technické podpory politické soutěže. Zatímco Ivan Bartoš tepe Andreje Babiše, že si udělal ze státu dojnou krávu, posílají Piráti Agrofertu sice své, ale původně státní peníze.
Ano, hlavní politické strany jsou speciálně v povolebním roce živeny zejména státním rozpočtem a tiráž pirátských novin to férově připomíná: „Tisk financují Piráti ze státního příspěvku za volby 2021 a z darů svých podporovatelů“. Za volby obdržela Pirátská strana 58 milionů, celkem za rok 2021 103 milionů korun, uvádí Ministerstvo financí.
Neboli, vyhrávají jak kritici, kterým kritizovaný kritiku v jejich volebních novinách tiskne. Tak kritizovaný oligarcha, který od kritiků dostává naloženo od rána do večera, a taky zaplaceno. Win-win. Daňový poplatník newím.
Pseudokauzou to nazval pirátský poslanec Jakub Michálek: protože strana kritizuje Babiše za to, že zneužívá svého politického postavení, a ne za to, že vlastní tiskárnu. V zásadě má pravdu. Představa, že se na žádném pirátském cateringu nesmí povalovat ani oschlý drobeček z produkce holdingu, by byla snad až příliš ambiciózní.
Skutečný průšvih ale spočívá v něčem jiném a jde o reputační podstatu Pirátů, o jejich DNA: jak je možné, že strana vicepremiéra pro digitalizaci s velkým doktorátem z informačních studií, průkopnice politiky jedniček a nul, s notebookem pod paží, ještě v roce 2022 sází v kampani na něco tak předpotopního, jako je 700 tisíc kusů popsaného předvolebního papíru?
Takové kompro, a ještě si ho s radostí rozdávají na náměstích!
