Hlavní obsah

Glosa: Není koho volit? Naopak, nikdy nebylo snazší se rozhodnout

Miloš Čermák
Novinář, spolupracovník Seznam Zpráv
Foto: Michal Turek, Seznam Zprávy

Rozhodnout se ve volbách nemusí být nic těžkého. Jen si člověk musí stanovit podmínky. Ilustrační fotografie.

V běhu na dlouhou trať vidíme, že je to západní civilizace, která dokáže své problémy a nejistoty vyřešit. Za těmi ostatními zůstávají nekonečné zástupy zmarněných a zmařených životů.

Článek

Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nebudu mít koho volit, slyším v posledních týdnech ze všech stran. Říkají to známí, kamarádi i lidé, které sleduju na sociálních sítích. Jsou zklamaní z voleb, které letos byly, a bojí se těch, které nás čekají příští rok. Jsou zklamaní z těch, které volili, a bojí se těch ostatních. Není koho volit?

Naopak si myslím, že nikdy nebylo snazší se rozhodnout. Nikoli pozitivně (tam může pomoct instinkt, nebo se prostě spolehněte na náhodu), ale negativně. Vím, koho nevolit. Mým jediným kritériem na české politiky u moci je to, aby za každých okolností podporovali a pokud možno posilovali to, že jsme součástí Západu. V podstatě nic víc po nich nechci.

Česko patří na Západ: svou historií, kulturou i myšlením. Částečně nedobrovolně a částečně z vlastní hlouposti jsme byli dočasně ze Západu vyrváni a umístěni na Východ. Tam nepatříme a nikdy jsme nepatřili. Po politicích chci, aby naší hlouposti –⁠⁠ a jak známo, lidská hloupost umí být nekonečná –⁠⁠ napříště pokud možno zabránili.

Otázka zní, kdo vlastně z českých politiků Západ podporuje? Nebo co Západ je? Narativ některých lidí, a bohužel i části vládní ODS, je ten, že se Západ skutečným západním hodnotám zpronevěřil, a hledají je tedy jinde. Paradoxně často spíš na Východě.

Osobně na to říkám: Jděte s touhle ekvilibristikou do háje. Je to jako škrábat se levou rukou za pravým uchem. Ano, chápu, že se vám nemusí všechno, co západní politici dělají, líbit. Mně se to taky nelíbí. Ale Západ je na západě. Během posledních plus minus sto let zde vznikla společnost, která nejvíc posunula svět k lepšímu, a zároveň je nejvíc názorově otevřená a tolerantní. Nejméně znásilňuje lidi, kteří jsou její součástí.

Západní demokracie přežily své turbulence i nehody, ale neměly žádnou fatální havárii. Za dobu, kdy západní civilizace dominuje planetě, se zásadně a bezprecedentně snížila chudoba, prodloužil průměrný lidský život, snížila úmrtnost dětí a zvýšila se průměrná vzdělanost. Nejen v západních zemích, ale všude na světě. To jsou fakta. To, čemu se anglicky říká „track record“.

Jaký „track record“ mají země či kultury, ke kterým se obhájci tradičních hodnot upírají? Rusko a Čína desítky, možná stovky milionů obětí z řad vlastních občanů, které utýrala komunistická fantasmagorie. A kdo viděl fotografie z Íránu z doby před rokem 1979, před pádem posledního šáha, a porovná je s těmi dnešními, jasně vidí, co s kulturou a životní úrovní udělá militantní a netolerantní náboženský extremismus.

Takhle jednoduché to je. Na jedné straně máme země, které dlouhodobě dávají svým občanům maximální svobodu a možnost plnit si své sny. Ano, demokracie jako systém se nepochybně zdá být zranitelnější než totalita, vyznávající pořádek a poslušnost. Ale v běhu na dlouhou trať vidíme, že je to západní civilizace, která dokáže své problémy a nejistoty vyřešit. Za těmi ostatními zůstávají nekonečné zástupy zmarněných a zmařených životů. Máme uvěřit tomu, že pro Západ zachrání západní hodnoty? To je naivní až hloupé.

Nemám rád zjednodušování. Baví mě složitost a komplexnost světa. Dokážu se hádat donekonečna o detailech. A někdy mě baví i hájit či naopak kritizovat to, o čem nejsem přesvědčený, ale dělám to pro radost z debaty. Zároveň si však uvědomuju, že jsou momenty, kdy se zjednodušovat musí. Takovým momentem jsou v těžké a složité době volby.

Nezajímají mě obecné proklamace vyznávající humanitu, demokracii či svobodu. Když znějí od politiků, houby z toho poznáte. Zajímají mě konkrétní stanoviska, a zrovna v této době u konkrétních tří věcí. A tím jsme u zjednodušení, o kterém jsem psal. Vím, že jím mnohé lidi rozčílím, jak už to zjednodušení umějí. Je mi to ale jedno.

Můj hlas dostane libovolný politik, shodující se se mnou na těchto třech tezích: 1) Rusko je zločinný stát a je třeba podporovat Ukrajinu, 2) Izrael má právo se bránit těm, kteří ho chtějí zničit, 3) neexistuje nic dobrého na komunistickém režimu, který byl v Československu před rokem 1989. Tečka.

Kdokoli bude chtít, jsem ochoten s ním diskutovat o složitostech ruské historie i dilematech židovského státu, jakkoli ani v jednom asi nemám dostatek znalostí a erudice, ostatně jako většina lidí na českých sociálních sítích. Ale budu to dělat pro radost z debaty, jak jsem už napsal. Když jde o budoucnost, jemné intelektuální nuance a relativismus mě nezajímají.

Dnešní Západ je to nejlepší místo na světě i v historii pro lidi jako já. Které baví přemýšlet, přicházet věcem na kloub, a zároveň při tom často chybovat a mýlit se. Užívat si komplexnost a nevysvětlitelnost mnohého z toho, co nás obklopuje. Pochybovat o sobě i ostatních. Nesouhlasit s ostatními, někdy i se sebou.

To vše Západ umožňuje. Chce po nás jediné: V důležitých a zásadních momentech dokázat rozlišit to podstatné a určující, byť třeba velmi zjednodušené. Protože to jsou ty momenty, kdy se člověk prostě musí rozhodnout mezi dobrem a zlem, jakkoli ví, že svět je ve skutečnosti komplikovaný a nebinární.

Vůbec netuším, komu dám hlas, ale jasně jsem si stanovil, kdo ho nedostane. Nenutím vám svoje tři podmínky, klidně si udělejte svoje. Ale řiďte se jimi. Pak ani hlasovat v příštích volbách nebude nic těžkého.

Související témata:

Doporučované