Článek
Velká kauza krajské volební kampaně z téhle záležitosti nebude. Protože na to, že české silnice lemují nelegální billboardy, jsme si bohužel zvykli. Zákaz platí už od roku 2017, ale reklamní poutače, které pravidla bezostyšně porušují, stojí dál.
Takže když na nich vede svou volební kampaň i jihočeský krajský náměstek pro dopravu Antonín Krák (SOCDEM), nevzbudí to nějaké hromadné pohoršení. Navíc není prvním a určitě ani posledním politikem, který má podobný škraloup.
Reakce politiků, kteří se na nelegálních billboardech objeví, odpovídá „společenské nepřijatelnosti“ takového jednání. Většinou nereagují nijak – dokud se o případu nepíše, nemluví, tak mlčí.
Adekvátní by přitom bylo, aby politici vůbec nedopustili situaci, kdy oslovují voliče (zhusta tématy jako „právo“, pořádek“ a „slušnost“) prostřednictvím ilegálních reklamních nosičů. Když už k tomu, například vinou reklamní agentury, dojde, měli by se chytit za hlavu a uhánět na místo, aby vlastníma rukama ten kompromitující materiál okamžitě strhli. A omluvili se.
Nic tak dramatického se samozřejmě v praxi neděje. Protože ilegální billboardy „patří k životu“, berou se jako „nešvar“. A k těm, kdo na nich inzerují, je veřejné mínění ještě tolerantnější.
Přitom jde o výsměch právu a právnímu státu, který mají řidiči a cestující denně na očích. Před volbami s bonusem: vyžehlenými usměvavými tvářemi kandidátů. Že pan Krák má v popisu práce krajskou agendu nelegálních billboardů, je jen smutnou ironií navíc.
Když je nelegální billboard, je ale de facto nelegální i to ostatní. Výnos z reklamní plochy – příjem toho, kdo billboard vlastní nebo pronajímá. A profit toho, kdo na billboardu inzeruje. De iure tomu tak sice není, ale jestli máme brát billboardový zákon vážně a ne jako lacinou operetu, pak je slovo „nelegální“ potřeba domýšlet do důsledků.
Ostentativní porušování zákona není nešvar, ale ostentativní porušování zákona. Který neplatí pro nic za nic, ale kvůli bezpečnosti provozu. (A to už od roku 2012, majitelé billboardů dostali pět let na přípravu!)
Optimistické titulky typu „od silnic zmizí billboardy“ se po sedmi letech rozpustily do nihilismu „nedá se s tím nic dělat“. Nelegální billboardy a přístup k nim se proměnily v něco jako nelegální parkování. Dopravní značky a chodníky ve městech ho sice zakazují, a zároveň se bere jako nevyhnutelný, do značné míry tolerovaný „nešvar“. V praxi na to doplácejí slušní a ohleduplní billboardáři, slušní a ohleduplní řidiči a všichni ostatní. Právní stát 2.0.: Kdo hraje podle pravidel, toho hřeje svědomí, ale jinak si připadá jako trouba.
Že české instituce nedokážou vymáhat zákaz nelegálních billboardů, je ostuda. Volební kampaně nám to jedna po druhé připomínají.
